Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3520/2022

28 Cdo 3520/2022-118

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně S. A. registrované pod č. XY, se sídlem XY, zastoupené JUDr. Jitkou Oliberiusovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, V Jámě 699/1, proti žalované V. D., nar. XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Petrem Sikorou, advokátem se sídlem v Praze 2, Fügnerovo nám. 1808/3, o 553.485 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. června 2022, č. j. -84, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 23. 11. 2021, č. j. -62, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 76.450,68 Kč (výrok I.), co do požadavku na zaplacení 553.485 Kč se specifikovaným příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.). Soud zjistil, že dne 22. 4. 2020 byla mezi žalobkyní jako zapůjčitelkou a žalovanou coby vydlužitelkou uzavřena smlouva o zápůjčce ( , , ve znění pozdějších předpisů), na jejímž základě žalobkyně vyplatila dne 13. 3. 2020 žalované 1.590.000 Kč. Dne 1. 3. 2021 pak žalovaná převedla 1.680.000 Kč (jistinu a ujednaný poplatek 90.000 Kč) na účet, jehož majitelem je jednatel žalobkyně P. V., který žalobkyni zastupoval při uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce. Soud zdůraznil, že žalovaná měla podle smlouvy zapůjčené finanční prostředky vrátit na účet zapůjčitelky, který však ve smlouvě nebyl identifikován. Pokud tedy zaslala dlužný obnos na účet, o němž věděla, že náleží jednateli žalobkyně, a jestliže P. V. bez zbytečného odkladu přijaté prostředky nevrátil, lze uzavřít, že žalobkyně akceptovala plnění ze strany žalované na jiný účet, a že tedy závazek ze smlouvy o zápůjčce zanikl splněním. Částka, již soud žalobkyni přiznal, představuje sjednaný úrok ve výši 5 % z dlužné částky ročně, který žalovaná neuhradila.

2. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 6. 2022, č. j. -84, k odvolání žalobkyně rozhodnutí soudu prvého stupně ve výroku II. změnil tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni 553.485 Kč s upřesněným příslušenstvím, ve zbytku jej potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II.). Odvolací soud konstatoval, že okresní soud sice učinil správná skutková zjištění, avšak poté je nesprávně právně posoudil. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalované byly poskytnuty finanční prostředky a že v souladu se smlouvou o zápůjčce byla povinna přijaté plnění vrátit na účet zapůjčitelky. Účet, na nějž žalovaná poukázala 1.680.000 Kč, však není účtem žalobkyně, ale P. V. Z vlastních tvrzení žalované vyplývá, že si v okamžiku, kdy chtěla plnit svůj dluh, nevyžádala od žalobkyně číslo účtu, ale místo toho dlužný obnos zaslala na jí známý účet P. V. Takové plnění však nelze pokládat za řádné splnění dluhu, neboť neodpovídá tomu, co bylo mezi účastníky dohodnuto. Nejednalo se vůbec o plnění žalobkyni, neboť se nedostalo do její majetkové sféry. Neznala-li žalovaná účet žalobkyně, měla ji vyzvat k součinnosti (sdělení čísla účtu); nevyhovění této žádosti by pak vyloučilo odpovědnost žalované za prodlení s plněním dluhu. Poukázáním finanční částky na účet osoby odlišné od zapůjčitelky však nemohlo dojít ke splnění závazku ze smlouvy o zápůjčce. Žalobkyni proto náleží celý žalobou nárokovaný obnos.

3. Proti rozsudku Krajského soudu v Praze podala žalovaná dovolání, v němž dovolacímu soudu předně předkládá dosud neřešenou otázku hmotného práva, zda se může dlužník ocitnout v prodlení, je-li ve smlouvě sjednáno jako platební místo číslo účtu, který však není konkrétně identifikován, přičemž věřitel ani k výzvě dlužníka místo plnění neupřesní. Žalobkyně netvrdila, že by bylo žalované bankovní spojení nezbytné pro uhrazení dluhu známo. Z provedených důkazů se přitom podává, že žalovaná jednateli žalobkyně sdělila svůj úmysl dluh uhradit, požádala o platební údaje a po odmítnutí možnosti uhradit dluh v hotovosti od něj obdržela číslo účtu. Plnění pak poskytla – jednajíc v pozici nepodnikatele, tedy slabší strany – v dobré víře na účet, jehož označení jí bylo takto sděleno.

4. Dále žalovaná klade otázku, zda je soud oprávněn připustit v odvolacím řízení nová skutková tvrzení, učinit z nich bez důkazů základ zjištěného skutkového stavu a tato tvrzení připsat druhé straně. Právě takto podle jejího názoru postupoval odvolací soud, pakliže z odvolání žalobkyně přímo převzal dříve neuvedené [a tedy v rozporu s , (dále jen „ “), uplatněné] tvrzení, že žalovaná vůbec nepožádala o sdělení čísla účtu žalobkyně a platbu svévolně zaslala na účet P. V. Nic z toho přitom nebylo před soudem prvního stupně prokázáno, a naopak předložená komunikace mezi účastníky tuto verzi vylučuje.

5. Žalovaná též zdůrazňuje, že žalobkyně v odvolání uplatnila odvolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle , avšak krajský soud odvolatelce vyhověl na základě zcela jiného skutkového stavu, přestože proti zjištěním soudu první instance žádný z účastníků nebrojil. Dovolatelka se proto táže, zda lze z podnětu odvolání napadajícího právní posouzení věci přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně i ohledně skutkového stavu. Konečně formuluje otázku správného postupu soudu, jenž dojde k závěru o neprokázání tvrzení rozhodných pro posouzení věci v předchozím řízení. Namítá, že se jí nedostalo poučení podle , přestože odvolací soud patrně nevzal za prokázaný její přednes, že žalované sdělil číslo účtu pro tuto konkrétní platbu jednatel žalobkyně, čímž se postup krajského soudu dostal do rozporu například s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. .

6. Z naznačených důvodů dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil.

7. K dovolání se vyjádřila žalobkyně, jež navrhla jeho odmítnutí pro nepřípustnost, jelikož není naplněn žádný z předpokladů vypočtených v

8. Při rozhodování o dovolání bylo postupováno podle ve znění pozdějších předpisů.

9. Nejvyšší soud se jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle , zabýval jeho přípustností.

10. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

11. Dovolání žalované není přípustné.

12. První z dovolatelkou předložených otázek, jež se týká odpovědnosti dlužníka za prodlení při nesdělení čísla účtu věřitelem, nemůže založit přípustnost dovolání, jelikož se opírá o skutkový stav odlišný od toho, na němž vystavěl své právní posouzení odvolací soud. Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat skutkové závěry soudů nižších instancí, a proto ani nemůže být přípustnost dovolání založena otázkou, jež se opírá o skutkové premisy, které neodpovídají odvolacím soudem zjištěnému skutkovému stavu (srovnej a ustálený judikatorní závěr, dle něhož uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při kvalifikaci řešeného případu odvolací soud, vyslovený zejména v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněném pod č. rozh. obč., a dále též například v usneseních zdejšího soudu ze dne 21. 6. 2022, sp. zn. , ze dne 26. 7. 2022, sp. zn. , a ze dne 27. 7. 2022, sp. zn. ).

13. V předmětné kauze odvolací soud dovodil, že si žalovaná od žalobkyně nevyžádala číslo účtu, na který by měla dluh splnit, a místo toho prostředky zaslala na účet jednatele zapůjčitelky, který jí byl znám, plníc tak osobě odlišné od svého věřitele (bod 19 odůvodnění rozsudku odvolacího osudu). Argumentace založená na předpokladu, že žalovaná žalobkyni neúspěšně žádala o platební údaje pro uhrazení dluhu z projednávané zápůjčky, se tak rozchází se zjištěními odvolacího soudu a nepřímo směřuje k – dovolacímu soudu procesní úpravou zapovězené – revizi zjištěného skutkového stavu.

14. Druhá dovolatelkou nastolená otázka je vybudována na kritice údajného převzetí tvrzení, jež žalobkyně nepřípustně vnesla do odvolacího řízení, krajským soudem. Takový postup však odvolacímu soudu po právu vytýkat nelze, neboť závěr, že žalovaná s ohledem na neznalost čísla účtu žalobkyně zaslala dlužné peněžní prostředky na jí známý účet P. V., odpovídá jednak závěrům soudu prvního stupně (viz bod 10 odůvodnění prvoinstnačního rozsudku: „…žalovaná věděla, že číslo účtu, na který zaslala peníze, patří panu V., a pokud ve smlouvě o zápůjčce nebylo číslo účtu identifikováno, a smlouvu jako jednatel žalobce podepsal pan V., nelze žalované vytýkat, že aby splnila svůj závazek, zaslala finanční prostředky na jí známé číslo účtu.“), jednak vlastním přednesům žalované v odvolacím řízení (viz vyjádření k odvolání žalobkyně na č. l. 76–77: „…pan V. vyžadoval finance hotově, načež to žalovaná radikálně odmítla, kdy právě v tento moment měl pan V. příležitost žalované číslo účtu sdělit, kam žádá finance zaslat, čehož neučinil… Tudíž plnila na účet, jenž je za prokázaný pana V., čili majitele i jednatele žalobkyně…“). Nelze tak důvodně namítat, že by odvolací soud založil své rozhodnutí na nepřípustně uplatněných novotách nebo že by žalované připisoval tvrzení, jež v řízení neuvedla. Nesouhlas s verzí rozhodných okolností, již vzal krajský soud za zjištěnou, pak opět směřuje ke skutkovému přezkumu rozhodnutí soudů nižších stupňů, jenž se vymyká působnosti Nejvyššího soudu.

15. Třetí z předestřených otázek, která se vztahuje k možnosti přezkumu prvoinstančního rozhodnutí odvolacím soudem z jiných než uplatněných odvolacích důvodů, přípustnost dovolání nezakládá, jelikož na ní napadený rozsudek nezávisí. Odvolací soud se totiž v odůvodnění svého rozhodnutí ke skutkovým zjištěním soudu okresního přihlásil a korigoval toliko jeho právní posouzení. Nicméně i kdyby přistoupil k revizi skutkových zjištění soudu prvé instance, nebylo by v tom možné spatřovat žádné pochybení, neboť zákon jednoznačně stanoví, že rozhodnutí soudu prvního stupně lze přezkoumat i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny ( ). Platí tedy zásada, že odvolacím důvodem není odvolací soud vázán (srovnej za jiné rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. , uveřejněný pod č. rozh. obč., nebo rozsudek téhož soudu ze dne 21. 3. 2006, sp. zn. ).

16. Konečně ani čtvrtá dovolatelkou nastolená otázka, poukazující na povinnost udělit účastníku poučení ve smyslu při neprokázání tvrzení rozhodných pro posouzení věci, přípustnost dovolání nezakládá, neboť postup podle přichází v úvahu, jestliže účastníky uvedená tvrzení a navržené (případně i nenavržené, ale provedené) důkazy nepostačují k tomu, aby byl objasněn skutkový stav věci. Pakliže naopak procesní obrana žalovaného neobstála nikoli proto, že stran určité rozhodné skutečnosti neunesl důkazní břemeno, nýbrž na základě učiněného skutkového zjištění, pak zde není důvod pro postup soudu podle (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2013, sp. zn. , popřípadě jeho usnesení ze dne 18. 8. 2017, sp. zn. , a ze dne 3. 8. 2022, sp. zn. ).

17. Odvolací soud přitom v projednávané věci nerozhodl dle pravidel o dělení důkazního břemene, jež reagují na stav nejistoty ohledně rozhodného skutkového děje (stav non liquet), nýbrž na základě zjištění, že žalovaná, neznajíc platební údaje pro úhradu zápůjčky, zaslala sporné plnění na účet jednatele žalobkyně, který jí byl znám z minulosti. Neopírá-li se (navzdory mínění dovolatelky) rozhodnutí odvolacího soudu o závěr o neunesení důkazního břemene žalovanou, nebylo zapotřebí, aby jí krajský soud uděloval poučení ve smyslu Za této situace ani nelze usuzovat, že by se dovoláním zpochybněné rozhodnutí dostávalo do rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2008, sp. zn. , jenž rovněž akcentuje, že poučení podle není namístě, je-li skutkový stav věci dostatečně objasněn a není-li pro rozhodnutí ve věci zapotřebí dalších skutkových přednesů či důkazních návrhů (nehledě na to, že se citovaný judikát věnuje poučovací povinnosti dle , jejíž porušení ani dovolatelka nenamítá).

18. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud odmítl dovolání žalované jako nepřípustné podle

19. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle , věty první, odst. l, , části věty před středníkem, a V dovolacím řízení vznikly žalobkyniv souvislosti se zastoupením advokátkou náklady, které Nejvyšší soud stanovil na základě , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), dle jejíhož a bodu 6 činí sazba odměny za jeden úkon právní služby (sepsání vyjádření k dovolání) částku 10.540 Kč, společně s paušální náhradou výdajů ve výši 300 Kč podle a navýšením o 21 % DPH podle má tedy žalobkyně právo na náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 13.116,40 Kč.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. 3. 2023

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.

předseda senátu