Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 398/2023

20 Cdo 398/2023-126

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné I-Xon a. s., se sídlem v Praze 3, Husitská č. 344/63, identifikační číslo osoby 28218761, zastoupené JUDr. Petrem Maškem, advokátem se sídlem v Praze 3, Husitská č. 344/63, proti povinné H. H., narozené dne XY, bytem ve XY, omezené ve svéprávnosti, zastoupené opatrovníkem městem Smečno, se sídlem ve Smečně, T. G. Masaryka č. 12, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Dvořákem, advokátem se sídlem v Kladně, Gorkého č. 502, pro 67 834,12 Kč s příslušenstvím, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. října 2022, č. j. -90, takto:

Dovolání povinné se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Kladně usnesením ze dne 18. července 2022, č. j. -56, zamítl návrh povinné na zastavení exekuce, která byla zahájená k návrhu oprávněné podle rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 21. 4. 2021, č. j. -116 a jejímž provedením byl pověřen soudní exekutor JUDr. Ondřej Mareš, LL.M., Exekutorský úřad Litoměřice. K námitce ohledně nemajetnosti povinné soud, vycházeje ze stanoviska soudního exekutora, uvedl, že není vyloučeno, že postižitelný příjem či majetek povinné bude soudním exekutorem v budoucnu teprve zjištěn a zajištěn, a proto prozatím, s ohledem na dobu trvání exekuce, nelze návrhu na zastavení exekuce vyhovět. Námitku, že provádění exekuce je v rozporu s dobrými mravy, resp. s nálezem Ústavního soudu ze dne 7. září 2021, sp. zn. , neboť povinná má omezenu svéprávnost, byla zneužita blízkou osobou, jež za ní jednala, a v riskantním prostředí obchodování s úvěry na internetu nelze přenášet veškerá rizika na spotřebitele, neshledal soud důvodnou. Soud vysvětlil, že uvedený nález se týká rozhodování v nalézacím, nikoliv v exekučním, řízení a úvěr nebyl v nyní řešeném případě sjednán na internetu. Soud dále uvedl, že povinná již obdobné námitky uplatňovala v nalézacím řízení, přičemž nalézací soud se jimi zjevně zabýval. Pokud by exekuční soud nyní exekuci zastavil, jednalo by se o nepřípustný věcný přezkum exekučního titulu, nadto za situace, kdy povinná (zastoupena hmotněprávním i procesním opatrovníkem) nejenže nepodala proti exekučnímu titulu odvolání, ale se svou povinností vydat bezdůvodné obohacení žalobkyni (zde oprávněné) souhlasila. Soud dále připomněl, že nalézací soud nepřiznal oprávněné žádný úrok z prodlení. Exekuční soud, vědom si judikatury Ústavního soudu, podle níž ve výjimečných případech, kdy výkonem rozhodnutí dochází k popření základních principů právního státu a ke zcela zjevné nespravedlnosti, se lze i v exekučním řízení zabývat zásadními vadami exekučního titulu (např. nález Ústavního soudu ze dne 1. listopadu 2016, sp. zn. ), dospěl k závěru, že se v nyní řešené věci o takový případ nejedná, neboť případné vady exekučního titulu nejsou natolik intenzivní, aby odůvodnily zásah do právní jistoty účastníků řízení, a že výkon práv ze strany oprávněné ke zcela zjevné nespravedlnosti nevede.

Krajský soud v Praze, k odvolání povinné, usnesením ze dne 6. října 2022, č. j. -90, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, neboť závěry soudu prvního stupně jsou podle jeho názoru v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. Exekuce je vedena poměrně krátkou dobu, za kterou nelze definitivně posoudit, zda nebude možno pohledávku alespoň částečně uspokojit z důchodu povinné, popř. zda se nezmění její majetkové poměry. Ohledně použití dobrých mravů, resp. tvrzeného rozporu vedení exekuce se shora uvedenou judikaturou Ústavního soudu, odvolací soud dospěl s četnými odkazy na judikaturu Nejvyššího soudu i Ústavního soudu ke stejnému závěru jako soud prvního stupně.

Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, v němž formulovala 3 právní otázky, na jejichž řešení podle názoru dovolatelky napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí a které dosud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny, popř. vyřešeny byly, ale mají být dovolacím soudem posouzeny jinak, a to sice: 1) možnost zastavení exekučního řízení s ohledem na korektiv dobrých mravů v případě osob omezených ve svéprávnosti, které v době vzniku dluhu byly v podstatném rozsahu nezpůsobilé jakéhokoli právně významného jednání a současně jim v době vzniku dluhu nebyl ustanoven opatrovník; 2) vliv způsobu kontraktace na možnost aplikace korektivu dobrých mravů na bezdůvodné obohacení osob omezených ve svéprávnosti; 3) vliv nakládání osoby s omezenou svéprávností s bezdůvodným obohacením, pokud jde o možnost aplikace korektivu dobrých mravů na bezdůvodné obohacení osob omezených ve svéprávnosti. Nadto je podle dovolatelky postup odvolacího soudu v rozporu s právem na spravedlivý proces, což dovolatelka považuje za námitku uplatnitelnou jako dovolací důvod. Odvolací soud podle dovolatelky zejména zcela pominul podstatu věci, tedy že povinná patří mezi zvlášť zranitelné osoby, u nichž je třeba případné zásahy do jejich práv základních práv vnímat velmi citlivě a zvýšená ochrana by jim měla být poskytována ve všech fázích soudního řízení. Podle dovolatelky jde o výjimečný případ, kdy výkonem rozhodnutí dochází k popření základních principů právního státu a ke zcela zjevné nespravedlnosti, pročež se lze i v exekučním řízení zabývat zásadními vadami exekučního titulu.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 ), dále jen „ “, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Dovolatelka usiluje o přezkum věcné správnosti exekučního titulu v exekučním řízení. Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně vysvětlil, že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. usnesení ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 25. října 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 16. prosince 2004, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 58/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 21. července 2008, sp. zn. , a ze dne 5. srpna2008,sp. zn. ). Exekuční řízení je ze své podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoli pro autoritativní nalézání práva. Stejně tak není řízením přezkumným (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17. ledna 2012, sp. zn. , bod IV, nebo nález ze dne 3. dubna 2012, sp. zn. , bod 14, 15).

Judikatura Ústavního soudu (např. shora zmíněný nález ze dne 1. listopadu 2016, sp. zn. ), ve zcela výjimečných případech přikazuje soudům zohledňovat mimořádné okolnosti dané věci, jejichž existence je s to odůvodňovat zastavení exekuce za použití ustanovení , to však nic nemění na skutečnosti, že stále platí zásada, podle které obecné soudy v exekučním řízení nejsou oprávněny přezkoumávat správnost exekučního titulu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. července 2019, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. srpna 2019, sp. zn. ).

Je proto třeba respektovat rozdíly mezi nalézacím a vykonávacím řízením s tím, že prostor pro zastavení exekuce podle ustanovení se vytváří jen tehdy, když „nespravedlnost“ plnění exekučního titulu je již s ohledem na zcela základní okolnosti případu (k přezkumu všech okolností případu není exekuční soud povolán) natolik zjevná, že je nezbytné zasáhnout z pozic argumentačně mimořádně silných, tj. měl-li by být vykonán exekuční titul, který je svým obsahem v kolizi se základními principy demokratického právního řádu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2018, sp. zn. , ze dne 12. listopadu 2019, sp. zn. , nebo bod 16. nálezu Ústavního soudu ze dne 10. ledna 2018, sp. zn. ).

V nyní řešené věci se soud prvního stupně i odvolací soud zabývaly námitkami povinné směřujícími k prolomení zákazu přezkumu věcné správnosti exekučního titulu z důvodu shora uvedených ústavněprávních hledisek, a podle názoru Nejvyššího soudu dospěly ke správnému závěru, že v nyní řešeném případě se oproti očekávání dovolatelky mimořádné okolnosti srovnatelné s okolnostmi, jež vyplývají ze shora uvedené judikatury Ústavního soudu, nepodávají. Nejvyšší soud je si vědom nutnosti zvýšené ochrany osob se sníženou svéprávností, nicméně taková ochrana nemůže být bezbřehá. V nyní řešené věci je exekučním titulem pravomocný rozsudek. Během nalézacího řízení byla povinná zastoupena hmotněprávním i procesním opatrovníkem (advokátem). Nalézací soud se zjevně (byť to ve stručném odůvodnění explicitně neuvedl) zabýval obdobnými námitkami, jež povinná uplatňuje nyní. Rozsudku nalézacího soudu přitom nelze vytýkat rozpor (ani v případě, že by takový rozpor skutečně existoval) se závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. ze dne 7. září 2021, sp. zn. , neboť tento nález byl vydán až po právní moci exekučního titulu v nyní řešené věci. Nalézací soud s ohledem na specifika tohoto případu nepřiznal oprávněné žádný úrok z prodlení ani náhradu nákladů řízení. Povinná (právně zastoupena) se proti rozsudku neodvolala. Z těchto důvodů nemůže být podle názoru Nejvyššího soudu v této věci prolomena zásada zákazu přezkumu věcné správnosti exekučního titulu.

Protože odvolací soud postupoval zcela v souladu s výše uvedenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (a též Ústavního soudu), přičemž není žádný důvod, aby byla daná právní otázka dovolacím soudem vyřešena jinak, Nejvyšší soud dovolání povinné podle ustanovení jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [ a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. 2. 2023

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu