Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3353/2022

30 Cdo 3353/2022-78

USNESENÍ

JASA s. r. o.

České republice – Ministerstvu financí

, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, o zaplacení částky 1 868 346 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2022, č. j. -55, takto:

I. Dovolání seodmítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 6. 12. 2021, č. j. -32, zamítl žalobu o zaplacení částky 1 868 346 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 3. 2. 2021 do zaplacení (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 900 Kč (výrok II).

Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 13. 5. 2022, č. j. -55, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 600 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 1 868 346 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, která sestávala z částky 1 821 146 Kč s příslušenstvím představované mzdovými náklady vynaloženými v době od srpna 2010 do srpna 2019 na plnění uložené záznamní povinnosti a z částky 47 200 Kč s příslušenstvím tvořené náklady na právní zastoupení daňovým poradcem a vynaložené na zrušení uložené záznamní povinnosti. Tyto škody měly žalobkyni vzniknout v důsledku nezákonných rozhodnutí, a to rozhodnutí Finančního úřadu v Benešově ze dne 29. 6. 2010, č. j. 66920/10/021931203980, kterým byla žalobkyni uložena záznamní povinnost dle a 2 , o správě daní a poplatků, a rozhodnutí Finančního úřadu pro Středočeský kraj, Územního pracoviště v Benešově ze dne 17. 1. 2019, č. j. 152321/19/2103-60561-208940, kterým bylo rozhodnutí o uložení záznamní povinnosti k návrhu žalobkyně přezkoumáno a ponecháno v platnosti. Proti tomuto druhému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání a na jeho podkladě Odvolací finanční ředitelství rozhodnutím ze dne 20. 9. 2019, č. j. 37288/19/5300-22441-712599, rozhodnutí o ponechání záznamní povinnosti v platnosti změnilo tak, že rozhodnutí o uložení záznamní povinnosti zrušilo.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně včasným dovoláním, které dle svého obsahu směřovalo proti výroku o věci samé, tedy proti výroku I v části, kterou byl potvrzen výrok I rozsudku soudu prvního stupně. Toto dovolání však Nejvyšší soud odmítl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “, z části jako nepřípustné a z části pro jeho vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a které nebyly žalobkyní v zákonné lhůtě odstraněny ( ).

Vzhledem k tomu, že žalobkyně v řízení uplatnila více nároků, zabýval se Nejvyšší soud nejprve jejich charakterem.

V případě řízení, jehož předmětem je několik samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z těchto nároků charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat ve vztahu ke každému z těchto nároků samostatně, a to bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem. Posouzení, jestli se jedná o samostatný nárok či nikoliv, vychází z toho, zda jsou skutečnosti rozhodné pro posouzení opodstatněnosti dílčích nároků rozdílné, třebaže se odvíjejí od téže události (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. , proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. , ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. , nebo ze dne 22. 3. 2022, sp. zn. ). Tyto judikatorní závěry jsou použitelné i po změně formulace provedené s účinností od 30. 9. 2017 , neboť podle důvodové zprávy k tomuto zákonu účelem změny nebylo rozšíření přípustnosti dovolání nad rámec dosavadní úpravy a jejího judikaturního výkladu, nýbrž naopak omezení přípustnosti dovolání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. , proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. ).

Ve světle výše uvedené judikatury není podané dovolání objektivně přípustné podle v rozsahu, v němž směřuje proti té části výroku I napadeného rozsudku odvolacího soudu, jíž byl potvrzen výrok I rozsudku soudu prvního stupně ohledně zamítnutí nároku na náhradu škody ve výši 47 200 Kč s příslušenstvím (náklady na právní zastoupení daňovým poradcem vynaložené na zrušení uložené záznamní povinnosti). Tento samostatný nárok odvíjející se od odlišného skutkového základu než zbylý nárok nepřevyšuje částku 50 000 Kč a současně se nejedná o vztahy ze spotřebitelských smluv či pracovněprávní vztahy.

Co se týče zbylého samostatného nároku na náhradu škody ve výši 1 821 146 Kč s příslušenstvím (mzdové náklady vynaložené od srpna 2010 do srpna 2019 na plnění uložené záznamní povinnosti), ohledně kterého dovolání objektivně přípustné dle je, zabýval se Nejvyšší soud tím, zda dovolání obsahuje všechny zákonné náležitosti dle

Žalobkyně v dovolání vymezila několik právních otázek [(1) zda má správce daně povinnost bez návrhu změnit nebo zrušit své rozhodnutí o uložení povinnosti daňovému poplatníku, pokud po jeho vydání dojde ke změně právního předpisu nebo judikatury a zda se jedná o nesprávný úřední postup, pokud tak neučiní, (2) zda jsou náklady vynaložené daňovým poplatníkem z důvodu plnění povinností uložených mu rozhodnutím správce daně, které bylo od samého počátku nezákonné a nedůvodné, škodou, za kterou stát odpovídá dle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, dále jen „OdpŠk“ a (3) zda lze rozhodnutí správce daně zrušené ex nunc z důvodu dodatečně vzniklé nezákonnosti považovat za nezákonné rozhodnutí dle OdpŠk] a k jejich přípustnosti pouze obecně uvedla, že by měly být posouzeny jinak, neboť „dosavadní judikatura a ústavní konformita v posuzované věci je pro rozhodnutí ve věci žalobkyně nezákonná a nespravedlivá a soudy různých stupňů rozhodují v podobných otázkách rozdílně“.

Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně uzavřel, že k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu , aniž by bylo z dovolání zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. , ze dne 12. 3. 2015, sp. zn. , ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. , nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. ). Předpoklady přípustnosti dovolání je třeba vymezit pro každý dovolací důvod zvlášť (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. ).

Tento přístup pak byl potvrzen i ve stanovisku pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , uveřejněném pod č. 460/2017 Sb., kde Ústavní soud mimo jiné uvedl, že stanovuje srozumitelný, legitimní a přiměřený požadavek na obsah podaného dovolání. Není tedy v rozporu s d, pokud v případě, že dovolatel tento požadavek nesplní, Nejvyšší soud z tohoto důvodu podané dovolání odmítne.

Tomuto požadavku však dovolání žalobkyně nevyhovělo, neboť žalobkyně pouze obecně uvedla, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení výše specifikovaných otázek, které mají být dovolacím soudem posouzeny jinak, nijak však nespecifikovala, od kterého svého (svého dříve přijatého) řešení, tedy od které konkrétní judikatury dovolacího soudu, se má (podle mínění žalobkyně) ve vztahu ke každé z nastolených otázek dovolací soud odchýlit. Dovolání žalobkyně tedy neobsahuje všechny zákonné náležitosti dle a je tudíž vadné.

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle věty první ve spojení s a a zavázal žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem, neboť žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem a nedoložila výši svých hotových výdajů. Žalované tedy byla přiznána paušální náhrada hotových výdajů podle za jeden úkon ve výši 300 Kč [ ve spojení s ].

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 23. 2. 2023

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu