Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1973/2022

33 Cdo 1973/2022-420

USNESENÍ

M. S.

J. L.

, místo podnikání XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupenému JUDr. Dušanem Strýčkem, advokátem se sídlem Příbram, Mariánské údolí 126, o zaplacení 3 680 127,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2021, č. j. -396, takto:

Dovolání se zamítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Příbrami (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. 10. 2019, č. j. -222, zamítl žalobu, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 3 680 127,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 3 680 127,50 Kč od 1. 2. 2017 do zaplacení a s náklady ve výši 7 200 Kč spojenými s uplatněním pohledávky (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 22. 12. 2021, č. j. -396, zamítl návrh, aby do řízení na místo dosavadního žalobce vstoupila společnost SPML COMPANY LTD., se sídlem 27 OLD GLOUCESTER STREET, LONDON WC1N 3AX.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání, jehož přípustnost podle spojuje s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu „závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu – povolení změny účastníka při splnění zákonných podmínek a případně posouzení výjimečných důvodů pro nepovolení změny účastníka na straně žalobce“.

Žalovaný navrhl odmítnutí, případně zamítnutí dovolání.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), shledal, že dovolání je přípustné podle , ale není důvodné.

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle , a b/ a .

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. ).

Podle ustanovení , má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v (odstavec 1/). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2/). Ustanovení platí obdobně (odstavec 3/).

Rozhodovací praxe je ustálena v tom, že předmětem řízení o návrhu podle není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), jež mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 37/2004). Právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení ( ), je i smlouva o postoupení pohledávky ( a násl. , , ve znění pozdějších předpisů). Při zkoumání předpokladů pro vydání rozhodnutí o procesním nástupnictví proto také není namístě zkoumat platnost postupní smlouvy.

V usnesení ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 46/2012, Nejvyšší soud nevyloučil možnost „ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu podle (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení (podle kterého v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů fyzických a právnických osob a aby práv nebylo zneužíváno na úkor těchto osob). Takový postup je namístě např. tehdy, lze-li podle toho, co v řízení vyšlo najevo, dovodit, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. Prostá obava, že případná pohledávka na náhradě nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, však k takovému kroku nepostačuje (nejistota o poctivosti pohnutek, jež účastníka vedly k postoupení soudně vymáhané pohledávky, k tak zásadnímu odepření procesní ochrany vést nemůže)“. K uvedeným závěrům se přiklonil i Ústavní soud, který (např. v nálezech ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. , a ze dne 9. 4. 2015, sp. zn. ) za příznačné okolnosti svědčící o zneužití procesní úpravy označil „nezřetelný důvod postoupení žalované pohledávky, nedostatek typického komerčního motivu postoupení, jestliže postupník je současně ovládající společností postupitele,“ nebo „nejasný majetkový a obchodní substrát“. K takovým skutečnostem patří nejen časové souvislosti – zde mezi uzavřením postupní smlouvy včetně podání návrhu na vstup postupníka do řízení, ale například i výše úplaty za postoupení a majetkové poměry postupníka (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. , ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. , ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. , ze dne 3. 10. 2016, sp. zn. , ze dne 22. 11. 2017, sp. zn. , ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. , a ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. ).

V projednávané věci smlouvou ze dne 23. 9. 2021 žalobce jako postupitel postoupil společnosti SPML COMPANY LTD., se sídlem 27 OLD GLOUCESTER STREET, LONDON WC1N 3AX jako postupníkovi pohledávku žalobce na náhradu škody v celkové výši 3 400 000 Kč s příslušenstvím, která je předmětem tohoto řízení, za úplatu 300 000 Kč splatnou 31. 12. 2022, a navrhl (šlo v pořadí o druhý návrh), aby soud rozhodl o vstupu postupníka do řízení.

Odvolací soud sice shledal, že nezbytné předpoklady (procesní projev vůle žalobce a souhlas společnosti SPML COMPANY LTD) pro postup dle splněny byly, ale své zamítavé rozhodnutí založil na skutečnosti, že jde o výjimečný případ, kdy zjištěné okolnosti mohou představovat opodstatněný důvod pro jeho zamítnutí. Vzal přitom v úvahu (i) časovou souvislost mezi vydáním zamítavého rozsudku soudu prvního stupně (15. 10. 2019), proti němuž podal žalobce včasné odvolání a následně byla věc předložena odvolacímu soudu (8. 1. 2020), v mezidobí došlo k postoupení žalované pohledávky na postupníka nejprve smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 1. 7. 2020 (návrh na postup dle ze dne 30. 7. 2020 byl zamítnut), později znovu smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 23. 9. 2021, dále (ii) že vedená transakce postrádá jakýkoliv ekonomický smysl, neboť z pohledu výsledku řízení v projednávané věci se jedná o pohledávku nejistou, (iii) celkovou délku řízení, a též (iv) hospodářské poměry postupníka (jde o společnost, která čelí zániku a která byla již v minulosti pro svou nečinnost vyškrtnuta a rozpuštěna), zejména jeho faktickou a dlouhodobou podnikatelskou nečinnost, jež vzbuzují důvodné pochybnosti o motivaci žalobce, pokud jde o postoupení žalované pohledávky, a které svědčí o zneužití procesní úpravy, aby se případná pohledávka žalovaného na náhradu nákladů řízení v projednávané věci, stala nedobytnou.

Nelze tak přisvědčit dovolateli, že odvolací soud jeho návrh zamítl výlučně z důvodu tzv. „prosté obavy“ o vymahatelnost potencionálního nároku na náhradu nákladů řízení. Nejvyšší soud má za to, že napadené rozhodnutí je zcela v souladu s výše citovanými závěry ustálené judikatury.

Na tom nemůže nic změnit ani tvrzení žalobce o jeho komplikovaném zdravotním stavu, neboť žalobce nijak neozřejmil, jak by se toto jeho tvrzení mělo odrazit v právním posouzení uvedené procesní otázky (resp. ve správnosti právního závěru odvolacího soudu).

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce jako nedůvodné zamítl podle

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí ( , ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. 2. 2023

JUDr. Pavel Horňák předseda senátu