Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 36/2023

22 Cdo 36/2023-473

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně M. S., narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Pavlem Dukátem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 30, proti žalovanému F. S., narozenému XY, bytem ve XY, zastoupenému Mgr. et Mgr. Romanou Hiklovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Lublaňská 689/40, o zaplacení 1 600 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2022, č. j. -433, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud Praha-západ (dále také jako „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. 11. 2020, č. j. -316, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 1 216 939 Kč s úrokem prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 11. 2016 do zaplacení (výrok I). Zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit 383 061 Kč (jako náhrady za výlučné užívání areálu autokempu XY v obci XY, který měli účastníci v podílovém spoluvlastnictví) s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 1. 11. 2016 do zaplacení (výrok II). Rozhodl také o náhradě nákladů nalézacího řízení vzniklých účastníkům (výrok III) i státu (výrok IV).

Krajský soud v Praze (dále rovněž jako „odvolací soud“) k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 27. 6. 2022, č. j. -433, rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku I týkající se 330 870,96 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně od 1. 11. 2016 do zaplacení změnil tak, že žalobu zamítl co do částky 149 463 Kč s 8,05% úrokem z prodlení z částky 229 463 Kč od 1. 11. 2016 do 3. 4. 2017 a z částky 149 463 od 4. 4. 2017 do zaplacení; ve zbývajícím rozsahu rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II rozsudku odvolacího soudu). V části týkající se částky 330 870,94 Kč řízení o odvolání žalovaného zastavil (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů vzniklých účastníkům (výrok III a V rozsudku odvolacího soudu) a státu (výrok IV, VI a VII rozsudku odvolacího soudu).

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání. Přípustnost dovolání spatřuje ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), „v odchýlení se Krajského soudu v Praze jako soudu odvolacího od rozhodovací praxe dovolacího soudu, když konkrétně dovolatel vymezuje dovolací důvod tak, že Krajský soud v Praze prováděl dokazování v rozporu s principy neúplné apelace a zákonné koncentrace řízení, a dokazování prováděl v odvolacím řízení k návrhům žalobkyně, která odvolání nepodala.“ Podle dovolatele odvolací soud postupně přisvědčoval námitkám žalobkyně, které vznesla v odvolacím řízení, přestože žalobkyně odvolání nepodala a nezaplatila soudní poplatek za odvolání. Odvolací soud tak postupoval v rozporu s a Má za to, že ani „neupravuje možnost vést odvolací řízení k návrhům toho, jenž odvolání nepodal, po koncentraci řízení, proti principům neúplné apelace.“ Navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku II (a ve výrocích akcesorických) a v tomto rozsahu věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně se k dovolání žalovaného nevyjádřila.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Může-li být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ).

Pouhá polemika dovolatele s právním posouzením věci provedeným odvolacím soudem s tím, že toto právní posouzení má být jiné, nepředstavuje řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ve spojení s Má-li být dovolání přípustné podle proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného či procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání zřejmé, o kterou právní otázku jde a od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se měl odvolací soud při řešení této právní otázky odchýlit. Pokud má být dovolání přípustné podle proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva a tato dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného či procesního práva jde a od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2018, sp. zn. ).

Jinými slovy existencí právní otázky, která by měla být dovolacím soudem posouzena jinak, je nutno rozumět otázku, která v rozhodnutí dovolacího soudu již vyřešená byla a dovolatel se domáhá jejího přehodnocení. Tato dovolací námitka tedy nemůže spočívat v tom, že posouzení věci odvolacím soudem je nesprávné a věc má být posouzena jinak – podle požadavku dovolatele (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. ).

Z uvedeného se podává, že pokud dovolatel pouze polemizuje s právním posouzením věci provedeným odvolacím soudem či jeho procesním postupem s tím, že toto právní posouzení nebo procesní postup odvolacího soudu měly být jiné, nevymezuje řádně ve smyslu ve spojení s , v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Prostřednictvím takové námitky dovolatele nemůže být naplněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v

V projednávané věci dovolatel uvádí, že „přípustnost dovolání spatřuje (…) v odchýlení se Krajského soudu v Praze jako soudu odvolacího od rozhodovací praxe dovolacího soudu.“ Dovolatel však neformuluje žádnou konkrétní otázku procesního nebo hmotného práva, na jejímž vyřešení by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo být založeno. Žalovaný v dovolání ani na žádnou ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu neodkazuje.

Obsahem dovolání je pouhá polemika dovolatele s procesním postupem odvolacího soudu a jeho právním posouzením věci s tím, že tento procesní postup (a následně i právní posouzení věci) měly být podle názoru dovolatele jiné.

V takovém případě ovšem nevymezuje žalovaný v dovolání řádně, v souladu se zákonem a ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu

Z těchto důvodů trpí dovolání vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (srovnej a ).

S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud dovolání žalovaného podle odmítl.

Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neobsahuje v souladu s odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 1. 2023

Mgr. David Havlík předseda senátu