Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 488/2022

33 Cdo 488/2022-147

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy v právní věci žalobkyně MORAZO s. r. o., se sídlem Podmoklice, Semily, Jizerská 558, identifikační číslo osoby 24296864, zastoupené Mgr. Michaelou Zelinkovou Opršalovou, advokátkou se sídlem Semily, Nádražní 24, proti žalované duless servis s. r. o., se sídlem Dubá, Nedamovská ulice, identifikační číslo osoby 25044575, zastoupené Mgr. Michalem Vogelem, advokátem se sídlem Liberec, nám. Sokolovské 312/1, o zaplacení 292 237 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 20. 10. 2021, č. j. -129, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v České Lípě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. 7. 2020, č. j. -80, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 292 237 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 150 052 Kč od 14. 7. 2017 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 142 185 Kč od 12. 8. 2017 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 20. 10. 2021, č. j. -129, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku o věci samé ohledně částky 292 237 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 150 052 Kč od 14. 7. 2017 do zaplacení a z částky 142 185 Kč od 12. 8. 2017 do zaplacení, v části ohledně úroků z prodlení ve výši odpovídající rozdílu mezi 0,5 % denně a 8,05 % ročně z částky 150 052 Kč od 14. 7. 2017 do zaplacení a z částky 142 185 Kč od 12. 8. 2017 do zaplacení jej změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Dovolání proti uvedenému rozhodnutí neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem žalobkyně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ “); o tuto náležitost již dovolání nemůže být doplněno ( ).

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. ).

Podle je dovolatel povinen v dovolání uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle , musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení (či jeho části). Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolaní, znamená, že je povinen uvést, od řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud a) odchýlil od „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu nebo b) která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo c) která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, d) popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena (opětovně, ale) jinak.

Požadavek uvedený v není naplněn, vymezí-li dovolatel v dovolání pro řešení určité právní otázky více předpokladů přípustnosti, které si vzájemně konkurují (vzájemně se vylučují). I v takovém případě dovolání trpí vadou, neboť neobsahuje náležitosti podle (shodně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. , nebo ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. ).

Žalobkyně své povinnosti řádně vymezit přípustnost dovolání (dle výše uvedených postulátů) nedostála, uvádí-li, že „přípustnost dovolání spatřuje v tom, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, když se jedná i o otázky, které nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešeny, a také otázky, jejichž řešení nemá jednotný výklad“.

Přípustnost dovolání nezakládá námitka nesprávného či neúplného právního posouzení přiměřenosti nároku na smluvní úrok z prodlení, založená na přesvědčení, že odvolací soud nesprávně aplikoval závěry uvedené v rozhodnutích Nejvyššího soudu sp. zn. a sp. zn. , neboť přihlédl pouze k tvrzení žalobkyně, že v době uzavření smlouvy šlo o standardní obchod (z čehož dovodil, že nešlo o rizikový obchod), nepřihlédl však k dalším důvodům, „pro které lze spatřovat přiměřenost sjednané výše úroku z prodlení“, jež „v souladu s rozhodnutím sp. zn. dovolatelka sděluje“. Podle dovolatelky důvody pro přiměřenost výše úroku z prodlení dány byly, neboť šlo o zcela dobrovolné ujednání mezi podnikateli, nešlo o smlouvu, jejíž předmětem bylo finanční plnění, což by mělo být posouzeno v její prospěch, neuhrazení dluhu je pro žalobkyni zatěžující a případná kumulace vícero neuhrazených dluhů by mohla ohrozit její činnost.

Přesvědčení dovolatelky, že odvolací soud při posouzení přiměřenosti sjednané výše úroku z prodlení pominul okolnosti, jež jsou pro posouzení uvedené otázky významné, z odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá. Odvolací soud (srov. odstavec 11 odůvodnění napadeného rozsudku) předestřel kritéria, jež mohla být pro posouzení přiměřenosti výše úroku z prodlení významná (rizikovost obchodu vzhledem k předchozímu chování či aktuální situaci dlužníka, rámcový rozsah očekávatelných škod na straně dlužníka, obchodní zvyklosti stran, jakož i to, zda byla současně sjednána jiná sankce plnící obdobnou funkci), existenci okolností způsobilých odůvodnit sjednání úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně (182,5 % ročně) však v projednávané věci nezjistil. Prosazuje-li žalobkyně, že takovými okolnostmi bylo, že šlo o zcela dobrovolné ujednání mezi podnikateli, že nešlo o smlouvu, jejíž předmětem bylo finanční plnění, což by mělo být posouzeno v její prospěch, že neuhrazení dluhu je pro žalobkyni zatěžující a případná kumulace vícero neuhrazených dluhů by mohla ohrozit její činnost, pak jí nelze přisvědčit. Ustálená judikatura (včetně rozhodnutí, na něž odkazuje dovolatelka a z nichž vycházel odvolací soud) je založena na tom, že nelze s obecnou platností uzavřít, jaké okolnosti v případě té které posuzované smlouvy odůvodňují přiznání úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně. To je na posouzení v každé konkrétní věci, přičemž právně významnými mohou být jen okolnosti, které existovaly v době, kdy k tomuto jednání došlo. Primárně je třeba hodnotit důvody, které ke sjednání výše úroku z prodlení vedly. Jestliže žalobkyně v projednávané věci uvedla, že v době uzavření smlouvy šlo o standardní obchod, pak závěr odvolacího soudu, že při absenci významných okolností zde důvody pro sjednání úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně (182,5 % ročně) nebyly, není s výše uvedeným v rozporu. Jeho správností nemůže otřást ani názor žalobkyně, že sjednání úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně nezakládá rozpor s dobrými mravy v případě, kdy je (bez dalšího) věřitelem „malá“ společnost, neboť takový závěr z citované judikatury nevyplývá.

Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud je odmítl ( ).

Dovolatelka napadla rozhodnutí odvolacího soudu též v rozsahu jeho nákladového výroku, proti němuž dovolání není přípustné podle

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. 1. 2023

JUDr. Pavel Horňák předseda senátu