Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 8/15

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele J. P., zastoupeného JUDr. Danou Ondrejovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Břeclavi, Fintajslova 27, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci č. j. -183 ze dne 7. října 2014 a rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. -157 ze dne 10. ledna 2014, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního soudu v Liberci jako účastníků řízení a vedlejších účastnic řízení 1. M. P., 2. O. D., takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Liberci rozhodl rozsudkem uvedeným v záhlaví tohoto usnesení tak, že změnil svůj předchozí rozsudek -63 v části o výživném tak, že stěžovatel je od 1. 9. 2012 povinen platit výživné 7 500 Kč měsíčně (tj. o 2 500 Kč více). Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že potřeby 1. vedlejší účastnice řízení, tehdy nezletilé dcery stěžovatele se podstatnou měrou zvýšily. Důvody pro zvýšení soud shledal v tom, že dcera stěžovatele nastoupila na střední školu, což s sebou nese zvýšené náklady oproti škole základní, a zvýšila se i cena kursovného za různé volnočasové aktivity dcery. Proti tomuto rozsudku se otec odvolal.

2. Krajský soud rozsudkem uvedeným v záhlaví tohoto usnesení rozhodnutí okresního soudu potvrdil. Nepřisvědčil otci v tom, že ke zvýšení potřeb dcery nedošlo. Zvýšení nákladů spojených s nástupem na střední školu a s volnočasovými aktivitami od roku 2009 soud považoval za skutečnost obecně známou. Soud uznal, že stěžovateli přibyla (třetí) vyživovací povinnost vůči synovi a jeho matce (družce stěžovatele). Stěžovatel však měl měsíční příjem přes 70 000 Kč (přibližně 71 000 Kč v roce 2012, 77 000 Kč v roce 2013). S ohledem na tento příjem krajský soud uzavřel, že výživné ve výši 7 500 Kč měsíčně lze považovat za výživné spíše na spodní hranici pro středoškolačku. Soud při tom zohlednil i tu skutečnost, že matka dcery (2. vedlejší účastnice řízení) hradí náklady na bydlení pro sebe i dceru sama, neboť došlo k rozvodu jejího manželství.

3. Proti rozsudku okresního i krajského soudu stěžovatel brojil ústavní stížností, neboť se domníval, že jím došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces dle d.

4. Stěžovatel namítl, že v řízení před oběma soudy nebylo prokázáno zvýšení potřeb na straně dcery. Závěr o tom, že náklady na školu i volnočasové kroužky jsou vyšší, nebyl ničím dokázán. Nebyly prokázány ani náklady na jednotlivé kroužky. Podle stěžovatele nebyl řádně zjištěn skutkový stav, což tvrdil již v řízení před oběma soudy a ty jeho tvrzení přehlédly. Rozhodnutí o zvýšení výživného v konkrétní věci nemůže být založeno úvaze, že se vše zdražuje, soud musí vždy provést odpovídající důkazy. Dále soudy nezohlednily, že stěžovateli v roce 2010 přibyla nová vyživovací povinnost vůči synovi. Odvolací soud se nijak nevyjádřil k tvrzení stěžovatele, že matka dcery má ve svém výlučném vlastnictví rodinný dům a dva pozemky. Stěžovatel přitom sám musí vynakládat nemalé částky na bydlení. Soudy v řízení nepřihlédly k jednorázovým plněním, které dceři poskytl a nepřihlédly ani k tomu, že zpochybnil četnost a výši měsíčních nákladů na jízdné, stravu a kapesné.

5. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny formální předpoklady projednání ústavní stížnosti. Ústavní stížnost byla podána včas a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je osobou oprávněnou k jejímu podání, je zastoupen v souladu s požadavky až 31 a vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práv poskytuje. Ústavní stížnost je proto přípustná.

6. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.

7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y), není dalším stupněm v systému obecného soudnictví. Je záležitostí obecných soudů, aby zjišťovaly a hodnotily skutkový stav, prováděly výklad jiných než ústavních předpisů a aplikovaly jej při řešení konkrétních případů. Výklad a aplikaci předpisů podústavního práva lze hodnotit jako protiústavní, jestliže nepřípustně postihují některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo jsou výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. jenž odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinárnímu) chápání dotčených právních institutů (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), případně jsou v extrémním rozporu s požadavky věcně přiléhavého a rozumného vypořádání posuzovaného právního vztahu [srov. kupř. nález Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 25. 9. 2007 (N 148/46 SbNU 471)].

8. Těžiště argumentace stěžovatele spočívá v nesouhlasu s tím, jak obecné soudy hodnotily jeho majetkové poměry a majetkové poměry 2. vedlejší účastnice řízení. Podle setrvalé judikatury zásadně není úkolem Ústavního soudu hodnotit (a přehodnocovat) hodnocení důkazů provedené obecnými soudy [srov. nález

sp. zn.

ze dne 1. 2. 1994 (N 5/1 SbNU 41)]. Důvod ke zrušení rozhodnutí obecného soudu je dán pouze tehdy, pokud by právní závěry obecného soudu byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly [srov. nález

sp. zn.

ze dne 20. 6. 1995 (N 34/3 SbNU 257)].

9. Nic takového však Ústavní soud nezjistil. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že krajský soud vzal do úvahy skutečnost, že stěžovateli přibyla vyživovací povinnost vůči nezletilému synovi a jeho matce. Stejně tak zohlednil i skutečnost, že stěžovatel některé dny potřeby dcery uspokojoval při jejích návštěvách, a že matka má ve svém vlastnictví rodinný dům. Stejně tak již okresní soud zvažoval, zda zohlednit jednorázová plnění stěžovatele vůči dceři (řízení před soudem prvního a druhého stupně je nutno je chápat a hodnotit jako jeden celek, nikoliv jako řízení na sobě nezávislá, vzájemně nepropojená, srov. např. usnesení ze dne 26. 2. 2010). Oba soudy se tedy celou věcí dostatečně zabývaly, logickým, srozumitelným a přezkoumatelným způsobem vysvětlily, jakými úvahami se při svém rozhodování řídily a podle kterých zákonných ustanovení postupovaly. Pojetí skutečností obecně známých v rozhodnutí obou soudů Ústavní soud neshledal příliš rozšiřující, nebo svévolné (jakkoliv nelze notoriety pojímat nadmíru široce, nelze je pojímat ani příliš úzce, k tomu srov. rozsudek NSS č. j. -58 ze dne 12. 4. 2011, publ. pod č. 2312/2011 Sb. NSS). Stěžovateli lze přisvědčit v tom, že oba soudy mohly své úvahy představit mnohem podrobněji, s ohledem na skutečnosti v řízení bez pochyb zjištěné však tato rozhodnutí obstojí.

10. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. října 2015

Ludvík David v. r.

předseda senátu