Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3207/2022

30 Cdo 3207/2022-51

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce T. H., nar. XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2022, č. j. -20, takto:

Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení

1. Žalobce se v žalobě podané u Obvodního soudu pro Prahu 3 dne 17. 6. 2022 domáhá po žalované zaplacení částky 200 000 Kč spolu s úrokem z prodlení s tím, že se jedná o přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení. Při vylíčení rozhodných skutečností jednak uvádí, že „byl účastníkem řízení ve věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 3 pod sp. zn. “, že „předmětné řízení je kompenzačním řízením“ podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a že „bylo zahájeno uplatněním nároku v rámci předběžného projednání nároku“ s tím, že „[ř]íření je nepřiměřeně dlouhé a vedené s průtahy, přičemž žalobci byla nepřiměřenou délkou řízení způsobena újma, kterou touto žalobou požaduje odškodnit“ (bod II žaloby). Následně žalobce v žalobě (viz bod III) argumentuje tím, že nárok uplatnil dne 22. 12. 2021 u žalované, která však „v zákonné lhůtě 6ti měsíců nevydala stanovisko a ani neuspokojila nárok žalobce“, aby uzavřel, že „lhůta pro předběžné projednání nároku v rozsahu 6ti měsíců je protiústavní, přičemž ponechává na soudu, zda tento zahájí řízení o zrušení části zákona u Ústavního soudu“. Z kontextu žaloby je tedy zřejmé, že argumentace pod bodem III žaloby je uvedena na podporu požadavku žalobce, aby mu byl úrok z prodlení z částky 200 000 Kč přiznán již od 23. 2. 2022.

2. Obvodní soud pro Prahu 3 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 21. 6. 2022, č. j. -11, vyslovil svoji místní nepříslušnost (výrok I) a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 2 jako soudu místně příslušnému (výrok II).

3. Soud prvního stupně vyšel při posouzení místní příslušnosti z toho, že z „žaloby žalobce vyplývá, že žalobce nárok na náhradu škody neuplatňuje v souvislosti s řízením vedeným u zdejšího soudu pod sp. zn. , ale v souvislosti s nečinností žalované v řízení o nároku žalobce na odškodnění průtahů ve věci vedené u zdejšího soudu. Z tvrzení žalobce je zřejmé, že žalované vytýká nepřiměřeně dlouhý proces při rozhodování v řízení o jeho nároku na zaplacení přiměřeného zadostučinění za délku řízení. Veškerá žalobní argumentace žalobce směřuje tak pouze k nečinnosti žalované. Řízení u zdejšího soudu je zmiňováno pouze okrajově k dokreslení celé situace.“

4. Soud prvního stupně proto uzavřel, že není soudem, v jehož obvodu by škoda vznikla, ani soudem, v jehož obvodu má žalovaná sídlo.

5. Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně, neboť souhlasil s jeho závěrem, že skutečností, která byla v době zahájení řízení rozhodnou pro posouzení místní příslušnosti soudu, je tvrzená nečinnost žalované v době od 21. 12. 2021 do 17. 6. 2022 při předběžném uplatnění nároku, a „právě tato tvrzená skutečnost je zároveň skutečností, která zakládá právo na náhradu škody ve smyslu “

II. Dovolání a vyjádření k němu

6. Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním.

7. Žalobce nesouhlasí s posouzením místní příslušnosti a namítá, že sice Obvodní soud pro Prahu 2 je pro řízení příslušný podle , neboť v jeho obvodu má sídlo příslušná organizační složka žalovaného státu, ale v daném případě je příslušným také Obvodní soud pro Prahu 3, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody; v případě nároků z nepřiměřené délky řízení se místní příslušnost na výběr daná řídí místem, kde je sídlo soudu prvního stupně, respektive kde se nachází detašované pracoviště soudu, u něhož bylo vedeno průtažné řízení. Odvolací soud se tak odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu vyjádřené v usnesení ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. , a v usnesení ze dne 12. 9. 2019, sp. zn. . Žalobce odvolacímu soudu dále vyčítá, že nesprávně posoudil, že žalobce spojuje svůj nárok s nevyřízením své žádosti o předběžné projednání nároku Ministerstvem spravedlnosti, jehož sídlo je ovšem na Praze 2.

8. Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, stejně jako usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

9. Žalovaná se k dovolání žalobce nevyjádřila.

III. Přípustnost dovolání

10. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “.

11. Dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou, a to za splnění podmínky povinného zastoupení podle a 4 Nejvyšší soud se proto po zkonstatování, že dovolání obsahuje všechny náležitosti vyžadované , zabýval otázkou, zda se jedná o dovolání přípustné.

12. Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

13. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

14. Dovolání žalobce je přípustné, neboť otázka, jaký soud je příslušný vedle obecného soudu žalovaného k řízení o náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délku řízení před soudem, které samo bylo „kompenzačním řízením“ a jemuž předcházelo předběžné projednání nároku u žalované, dosud nebyla v judikatuře dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena.

IV. Důvodnost dovolání

15. Dovolání žalobce je důvodné.

16. Podle věta druhá jsou pro určení věcné a místní příslušnosti až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.

17. Podle je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak.

18. Podle je obecným soudem státu okresní soud, v jehož obvodu má sídlo organizační složka státu příslušná podle zvláštního právního předpisu, a nelze-li takto místně příslušný soud určit, soud, v jehož obvodu nastala skutečnost, která zakládá uplatněné právo.

19. Podle ustanovení je vedle obecného soudu žalovaného, popřípadě vedle soudu uvedeného v , k řízení příslušný také soud, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy.

20. Podle nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v .

21. Podle je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

22. Nejvyšší soud pro případ žaloby na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením před soudem uzavřel, že možnost žalobce vybrat si místně příslušný soud je z povahy věci omezena na soudy, před kterými probíhalo řízení v prvním stupni. „Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a je proto hospodárnější, rychlejší a účinnější, aby řízení probíhalo „na místě samém“, tedy aby vzhledem k dostupnosti důkazního materiálu jednal a rozhodoval soud, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti zakládající právo na náhradu škody. Odpovídá totiž účelu ustanovení , aby ve věci náhrady škody a nemajetkové újmy rozhodoval soud, kde konkrétní újma vznikla a současně, aby tímto krokem bylo usnadněno dokazování v odškodňovacím řízení“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. , a ve kterém dovolací soud řešil otázku, zda možnost volby žalobce lze rozšířit i na obvod, kde se nachází sídlo soudu, který rozhodoval jako soud odvolací). K těmto závěrů se Nejvyšší soud přihlásil i v usnesení ze dne 12. 9. 2019, sp. zn. , v němž posuzoval místní příslušnost na výběr danou podle adresy příslušného pracoviště civilního úseku daného soudu.

23. K povaze předběžného projednání nároku u příslušného orgánu již Nejvyšší soud uzavřel, že slouží pouze k formulaci vůle státu ohledně možného odškodnění před zahájením soudního řízení. Sdělení příslušného orgánu poškozenému, že jím uplatněný nárok bude (zcela nebo zčásti) či nebude uspokojen, není správním rozhodnutím, ale svou povahou odpovídá občanskoprávnímu úkonu (resp. právnímu jednání) státu jednajícího příslušným správním orgánem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. ).

24. Ačkoliv tedy platí, že při posuzovaní odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení je v případě řízení, jehož předmětem byl nárok, který bylo třeba předběžně uplatnit podle a 15 , nutno do celkové délky řízení započítat i dobu tohoto předběžného projednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. ), zůstává i v takovém případě účel úpravy místní příslušnosti na výběr dané stejný, totiž aby ve věci náhrady škody a nemajetkové újmy rozhodoval soud, kde konkrétní újma vznikla, přičemž těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně, a současně, aby tímto krokem bylo usnadněno dokazování v odškodňovacím řízení.

25. Proto i tehdy, proběhlo-li před odškodňovacím řízením před soudem, za jehož nepřiměřenou délku je náhrada nemajetkové újmy požadována, předběžné projednání nároku, je pro účely posouzení místní příslušnosti na výběr dané místem, kde došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy, místo, kde probíhalo řízení před soudem prvního stupně.

26. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému, jakož i s ohledem na již zmíněnou skutečnost, že argumentace pod bodem III žaloby je uvedena pouze na podporu požadavku žalobce, aby mu byl úrok z prodlení z částky 200 000 Kč přiznán již od 23. 2. 2022, považoval napadené usnesení odvolacího soudu za nesprávné. Protože ve smyslu dosavadní výsledky řízení ukazují, že o předmětné otázce je možné rozhodnout přímo před dovolacím soudem, přistoupil dovolací soud ke změně napadeného usnesení.

27. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí ( část věty před středníkem ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. 1. 2023

JUDr. Pavel Simon

předseda senátu