Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3701/2022

20 Cdo 3701/2022-1080

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., ve věci žalobkyně M. B.,narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí č. 559/28, proti žalovaným 1) M. O.,narozenému dne XY, bytem v XY, 2) K. S.,narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Vítem Beránkem, advokátem se sídlem v Praze 6, Na Baště sv. Jiří č. 258/7, 3) J. O.,narozenému dne XY, bytem v XY, 4) A. F.,narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Vítem Beránkem, advokátem se sídlem v Praze 6, Na Baště sv. Jiří č. 258/7, 5) M. H.,narozené dne XY, bytem XY, o žalobě pro zmatečnost a na obnovu řízení, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. dubna 2022, č. j. -1033, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. dubna 2022, č. j. -1033, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 8. září 2021, č. j. -994, zamítl žalobu pro zmatečnost (výrok I.), zamítl žalobu na obnovu řízení (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III. – V.). V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že podle jeho názoru není ani v nejmenším pravděpodobné, že by na základě nově předložené y (uznání dluhu ze dne 28. srpna 1969) mohlo dojít k pro žalobkyni příznivějšímu rozhodnutí ve věci. Nebyla tak splněna podmínka stanovená v ustanovení , (dále jen „ “), a proto nelze vyhovět žalobě na obnovu řízení. Žalobkyně se dále dovolávala důvodů zmatečnosti podle ustanovení , odst. 3 a odst. 4 , k čemuž soud uvedl, že žaloba byla podána opožděně, neboť usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2016, č. j. -317, bylo tehdejšímu právnímu zástupci žalobkyně doručeno dne 3. června 2016 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. ledna 2017, č. j. -503, bylo tehdejšímu právnímu zástupci žalobkyně doručeno dne 27. ledna 2017. Žaloba pro zmatečnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2016, č. j. -317, nadto nemůže být úspěšná, neboť uvedeným rozhodnutím bylo zrušeno rozhodnutí soudu prvního stupně. Z těchto důvodů soud žalobu pro zmatečnost zamítl. Jen pro úplnost soud dodal, že odvolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 31. srpna 2015, č. j. -221, nebylo odmítnuto pro opožděnost, ale odvolací soud k němu v souladu s ustanovením nepřihlížel, a že z protokolů o jednání ze dne 8. září 2016 a 18. října 2016 je patrné, že právní zástupce žalobkyně byl na jednáních soudu přítomen.

Městský soud v Praze, k odvolání žalobkyně, usnesením ze dne 28. dubna 2022, č. j. -1033, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý a třetí výrok). Odvolací soud se ztotožnil s odůvodněním rozhodnutí soudu prvního stupně, které shledal přesvědčivým a na které pro stručnost odkázal. Ohledně žaloby na obnovu řízení odvolací soud doplnil, že jde o institut, pomocí kterého lze dosáhnout nápravy ve věci, v níž nebyl skutkový stav v původním řízení zjištěn úplně nebo správně, nelze se jím však domáhat nápravy případných pochybení při právním posouzení věci nebo procesněprávních vad. Odvolací soud zrekapituloval, že v projednávané věci zůstavitelka nezanechala pořízení pro případ smrti, byla vdova a dědici podle zákonné posloupnosti, kteří dědictví neodmítli, jsou její děti M. B., M. O. a K. S. a místo předemřelého J. O. jeho děti J. O., A. F. a M. H.. Žalobkyně a M. O. se v průběhu původního řízení mimo jiné domáhali, aby při stanovení dědických podílů bylo přihlédnuto k tomu, že K. S. a předemřelý J. O. nabyli podle odkazu v rámci řízení o pozůstalosti po matce zůstavitelky M. H., která zemřela dne 10. března 1950, podíly na nemovitostech, a k tomu že za ně zůstavitelka uhradila dluhy, které na ně s nabytím těchto nemovitostí přešly, aniž sama žádala povinný díl z pozůstalosti. Otázkou oprávněnosti tohoto nároku žalobkyně (a M. O.) se v původním řízení již zabýval soud prvního stupně, odvolací soud i dovolací soud a rovněž byla odmítnuta ústavní stížnost M. O.. Dovolací soud v původním řízení usnesením ze dne 28. května 2019, č. j. -654, uzavřel, že uvedený nárok žalobkyně a M. O. není oprávněný, neboť v řízení nebylo tvrzeno a ani prokázáno, o jaké konkrétní dluhy se jednalo, komu a kdy zůstavitelka za K. S., a J. O. hradila. Odvolací soud v nyní řešené věci proto dospěl k závěru, že soud prvního stupně, byť ne zcela přesvědčivě, dospěl ke správnému závěru, že nově předložená (uznání dluhu ze dne 28. srpna 1969) sama o sobě není způsobilá prokázat, že zůstavitelka za K. S. a J. O. hradila konkrétní dluhy. Ohledně výroku o zamítnutí žaloby pro zmatečnost potom odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně správně uzavřel, že se všech proběhlých jednání účastnil právní zástupce žalobkyně, přičemž žalobkyně a její zástupce vyjadřovali procesní stanoviska ve vzájemné shodě, a není tak důvodná námitka, že zástupce jednal bez zmocnění žalobkyně, čímž jí měla být odňata možnost jednat před soudem podle ustanovení Rovněž neobstojí důvod zmatečnosti upravený v ustanovení , neboť odvolání žalobkyně nebylo odmítnuto pro opožděnost, ale odvolací soud k němu v souladu s ustanovením nepřihlížel.

Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, v němž formulovala tři právní otázky. Dovolatelka uvádí, že odvolací soud dospěl k nesprávnému závěru, že dle ustanovení a , (dále též jen „o. z.“) může být na dědický podíl započteno pouze to, co dědic nabyl od zůstavitele, nikoli to, co dědic zůstavitele nabyl po předkovi zůstavitele. Tento závěr odvolací soud opřel o usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. května 2019, sp. zn. . Podle názoru dovolatelky by však tato otázka hmotného práva měla být vyřešena jinak a ustanovení a o. z. by měla být vykládána extenzivněji. Dále dovolatelka uvádí, že odvolací soud se zaměřil pouze na posouzení skutkového stavu dle ustanovení a o. z., nicméně se zcela opomněl zabývat i započtením na dědický podíl dle ustanovení o. z. Takové řešení otázky hmotného práva, tj. započtení na povinný, resp. dědický podíl, je podle dovolatelky v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. ledna 2020, sp. zn. . A konečně odvolací soud podle dovolatelky v rozporu s ustanovením nijak nevypořádal její odvolací námitky týkající se včasnosti a důvodnosti podané žaloby pro zmatečnost a pouze tak umocnil nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu prvního stupně. Napadené rozhodnutí je proto v tomto ohledu podle dovolatelky v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. prosince 2016, sp. zn. , nebo rozhodnutími Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , sp. zn. nebo sp. zn. .

Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle , ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 ). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle , přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Co se týče první a druhé dovolací otázky, Nejvyšší soud již např. v usnesení ze dne 30. černa 2005, sp. zn. , vysvětlil, že žaloba na obnovu řízení je právním institutem, pomocí kterého lze dosáhnout nápravy ve věci, v níž nebyl skutkový stav v původním řízení zjištěn úplně nebo správně. Žalobou na obnovu řízení se nelze domáhat nápravy případných pochybení při právním posouzení věci nebo procesněprávních vad. Argumenty, jimiž v nyní řešené věci dovolatelka polemizuje s věcnou správností rozhodnutí ve věci vydaného v řízení, jehož obnovy se domáhá, jsou tak pro rozhodnutí o dovolání zjevně bez právního významu, neboť nejsou způsobilé zpochybnit správnost dovoláním napadeného rozhodnutí, jež je založeno (výlučně) na posouzení otázky, zda jsou splněny zákonné předpoklady pro povolení obnovy řízení.

Nejvyšší soud však shledal dovolání důvodným, pokud jde o třetí dovolací otázku. K tomu, za jakých okolností je možné považovat rozhodnutí za nepřezkoumatelné, se Nejvyšší soud vyjádřil např. v rozsudku ze dne 25. června 2013, sp. zn. , publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 100/2013, v němž vyslovil závěr, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly - podle obsahu odvolání - na újmu uplatnění práv odvolatele. Obdobně platí, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly - podle obsahu dovolání - na újmu uplatnění práv dovolatele.

V nyní řešeném případě soud prvního stupně vypořádal námitky stran zmatečnosti řízení svým závěrem, že žaloba pro zmatečnost byla podána jednak opožděně (jak vůči usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2016, č. j. -317, tak vůči usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. ledna 2017, č. j. -503), a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2016, č. j. -317, kterým bylo usnesení soudu prvního stupně zrušeno, nadto nemůže být žaloba pro zmatečnost úspěšná. Právě z těchto důvodů soud prvního stupně žalobu pro zmatečnost zamítl. Dovolatelka poté v odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně mimo jiné namítala, že rozhodnutí vykazuje znaky nepřezkoumatelnosti, neboť soud neuvedl, proč je žaloba opožděná, kdy skončil běh lhůty pro její podání ani to, proč nemůže být žaloba úspěšná. Odvolací soud se však ve svém rozhodnutí k těmto námitkám nijak nevyjádřil, přestože jde z pohledu závěru o zamítnutí zmatečnostní žaloby o právně významné skutečnosti.

Absence řádného a přezkoumatelného odůvodnění právního posouzení věci odvolacím soudem, z pohledu právně významných skutečností pro rozhodnutí věci, znemožňuje dovolacímu soudu zhodnotit jeho správnost (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2003, sp. zn. ). Nepřezkoumatelnost rozhodnutí rovněž ve svých důsledcích představuje porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu uvedeného v článku 36 odst. 1 d (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. října 1998, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 12/1998 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

Z uvedeného vyplývá, že v tomto směru je právní posouzení věci odvolacím soudem neúplné, a tedy nesprávné. Nejvyšší soud proto bez jednání ( věta první ) rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( , 2 ).

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný ( část věty první za středníkem ).

O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. 1. 2023

JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu