Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Odo 1285/2004

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 23. června 2004, č. j. -77, ve výroku, jímž byl změněn rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 11. ledna 2002, č. j. -60, tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 100.000,-Kč, a rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 11. ledna 2002, č. j. -60, v části výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 100.000,- Kč, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Kroměříži k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Kroměříži rozsudkem ze dne 11. ledna 2002, č. j. -60, zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 100.000,- Kč včetně úroků z prodlení, a rozhodl o nákladech řízení. Dovodil, že účastníci dne 18. 6. 1997 uzavřeli smlouvu o obstarání věci podle Sb, , v platném znění (dále jen „obč. zák.“), v níž byla sjednána přesná doba plnění. Žalovaný (obstaratel), který převzal od žalobkyně (objednatelky) částku 100.000,- Kč, závazek ze smlouvy nesplnil. Protože žalobkyně neměla zájem na opožděném plnění, došlo ve smyslu obč. zák. ke zrušení uvedené smlouvy. Žalovaný tak na úkor žalobkyně získal bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat ( a obč. zák.). Soud prvního stupně shledal důvodnou námitku promlčení uplatněnou žalovaným, neboť žalobkyně se již v červenci 1997 dozvěděla, že žalovaný, který v termínu neobstaral věc podle smlouvy, získal na její úkor bezdůvodné obohacení. Od tohoto okamžiku začala běžet subjektivní dvouletá promlčecí doba podle obč. zák., přičemž žaloba byla podána až po jejím uplynutí dne 10. 12. 1999.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 23. června 2004, č. j. -77, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku změnil tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 100.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, v další části tohoto výroku, pokud jde o příslušenství, a ve výroku o nákladech řízení jej zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud sice odkázal na zjištění soudu prvního stupně, nicméně zdůraznil, že se účastníci ve smlouvě předem domluvili i na vrácení složených peněz včetně podmínek a doby, kdy k tomu dojde. Žalobní požadavek tak lze chápat jako plnění ze smlouvy a nikoli z bezdůvodného obohacení. Nárok uplatněný žalobou se proto nepromlčel, neboť se na něho vztahuje obecná tříletá promlčecí doba podle § 101 obč. zák.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o , a uplatnil v něm dovolací důvod podle Jeho prostřednictvím napadl správnost právního závěru odvolacího soudu, že se v posuzovaném případě jedná o plnění ze smlouvy o obstarání věci podle obč. zák. S odkazem na „judikát R 1/1979“ setrvává i nadále na názoru, že uvedená smlouva byla zrušena ex tunc přímo ze zákona. Žalobkyně totiž ve smyslu obč. zák. neprokázala, že bez zbytečného odkladu žalovanému oznámila, že nadále trvá na opožděném plnění. Právní posouzení jím vznesené námitky promlčení odvolacím soudem proto považuje za chybné. Z uvedených důvodů navrhl rozsudek odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

Podle článku II bodu 3. přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán před 1. 4. 2005, bylo i v řízení o dovolání postupováno podle ve znění před novelou provedenou uvedeným zákonem (dále opět jen „“).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem - účastníkem řízení při splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (, a 4 ), shledal dovolání přípustným podle , neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení dovolatelem. Z věty druhé vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám uvedeným v , / a b/ a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Zatímco existence vad podle , / a b/ a z obsahu spisu nevyplývá, je řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ).

Podle není-li dále uvedeno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé.

Z citovaného ustanovení vyplývá mimo jiné povinnost soudu v odůvodnění rozsudku uvést stručný a jasný výklad o tom, které skutečnosti, významné pro rozhodnutí věci, má za prokázané a které nikoliv. U každé jednotlivé prokázané i neprokázané skutečnosti musí (stručně a jasně) uvést, jak k tomuto závěru došel, tedy z jakých důkazů podle jeho názoru závěr vyplývá, jak tyto důkazy ve smyslu až 135 hodnotil, a to zejména tehdy, šlo-li o důkazy protichůdné. Tento výklad musí soud přizpůsobit konkrétním okolnostem každé věci (rozsahu dokazování, složitosti dokazování skutkového stavu věci, množství návrhů účastníků na provedení důkazů apod.). Rozhodnutí, které nerespektuje zásady uvedené v citovaném ustanovení, je nepřezkoumatelné (pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů). Dovolací soud ve svém rozsudku ze dne 17. 1. 2001, sp. zn. , publikovaném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR/C. H. Beck, pod označením C 45 zaujal právní názor, že o nepřezkoumatelný rozsudek jde i tehdy, jestliže odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně postrádá skutková zjištění učiněná s odkazem na příslušné důkazy a jestliže ze závěrů soudu ohledně různých sporných položek není patrné, z jakých důkazů soud vycházel a jakými úvahami se řídil při jejich hodnocení. K obdobnému závěru dospěl i Ústavní soud ve svém rozhodnutí publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 15, III. dílu, č. 122. V těchto případech pak nejsou splněny předpoklady pro opakování dokazování nebo jeho doplňování odvolacím soudem a nezbývá, než takové rozhodnutí podle zrušit. Je tomu tak proto, že činnost odvolacího soudu je zásadně činností přezkumnou a jestliže je odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné, brání tento nedostatek odvolacímu soudu zhodnotit jeho správnost (srovnej rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 2. 1993, sp. zn. , publikovaný v Bulletinu Vrchního soudu, ročník 1993, pod číslem 19). Pokud tak odvolací soud neučiní (a rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdí či změní), zatíží řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

V posuzovaném případě odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně postrádá skutková zjištění učiněná s odkazem na příslušné důkazy. Pokud jde o závěry soudu, není vůbec patrné, z jakých důkazů vycházel a jakými úvahami se při hodnocení jednotlivých důkazů řídil. V odůvodnění svého rozsudku pouze uvádí, které důkazy provedl a nepřípustně rekapituluje skutkové přednesy účastníků řízení a svědků. Přestože rozsudek soudu prvního stupně nerespektuje zásady stanovené v a v , v důsledku čehož je nepřezkoumatelný, odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí odkázal na zjištění soudu prvního stupně; ze smlouvy uzavřené účastníky učinil vlastní zjištění, na němž založil právní posouzení otázky promlčení žalovaného nároku (odlišné od soudu prvního stupně), a rozsudek soudu prvního stupně podle změnil. Pro takový postup ovšem nebyly splněny předpoklady. Odvolací soud měl správně rozsudek soudu prvního stupně podle věty první z důvodu uvedeného v zrušit a věc vrátit tomto soudu k dalšímu řízení. Jestliže tak neučinil, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ).

Jelikož rozsudek odvolacího soudu není správný, dovolací soud jej zrušil, aniž se z důvodu předčasnosti zabýval dovolacími námitkami žalovaného ( věta za středníkem ). Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i s přihlédnutím k požadavku dvouinstančnosti řízení, bylo zrušeno i toto rozhodnutí a věc byla (v rozsahu vyplývajícím z výroku tohoto rozsudku) vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně 28. února 2006

JUDr. Blanka Moudrá,v.r.

předsedkyně senátu