Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 41/2023

-156

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškovév právní věci žalobce MLÉKO.CZ družstvo, se sídlem ve Vyškově, Nádražní 238/7, PSČ 682 01 identifikační číslo osoby 64259439, zastoupeného JUDr. Jiřím Všetečkou, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Orlická 163/18, PSČ 500 03, proti žalovaným 1/ Š. T., narozenému XY, bytem XY, a 2/ M. T., narozené XY, bytem XY, oběma zastoupeným JUDr. Antonínem Janákem, advokátem, se sídlem v Příbrami, náměstí T. G. Masaryka 142, PSČ 261 01, o určení neúčinnosti kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 24. srpna 2022, č. j. -143, takto:

Dovolání se zamítá.

Odůvodnění:

1. Usnesením ze dne 12. června 2013, č. j. -61, Okresní soud v Liberci:

[1] Zastavil řízení o odpůrčí žalobě (podané 21. září 2011), kterou se žalobce [MLÉKO.CZ družstvo (tehdy pod obchodní firmou VIAMILK CZ družstvo)] domáhal vůči žalovaným (1/ Š. T. a 2/ M. T.), coby dědicům zůstavitele J. T. (dále jen „J. T.“), určení neúčinnosti kupní smlouvy ze dne 6. dubna 2009, kterou P. (dále jen „dlužník P“), jako prodávající prodal J. T. jako kupujícímu označené nemovitosti (bod I. výroku).

[2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod I. výroku).

2. Okresní soud – vycházeje z ustanovení , o úpadku a způsobech jeho řešení (), a z ustanovení , (dále též jen „“), jakož i ze závěrů obsažených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2012, sp. zn. [jde rozsudek uveřejněný pod číslem rozh. obč. (dále jen „R 70/2012“), který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu] – dospěl k závěru, že je důvod řízení zastavit, jelikož žaloba byla podána až po zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka P (po 12. září 2011).

3. K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 24. srpna 2022, č. j. -143, změnil usnesení okresního soudu tak, že řízení se nezastavuje.

4. Odvolací soud - vycházeje z ustanovení – dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k závěru, že v době odvolacího přezkumu není dán důvod pro zastavení řízení, jelikož usnesením ze dne 22. dubna 2022, č. j. XY, které nabylo právní moci dne 21. května 2022, Městský soud v Praze zrušil konkurs na majetek dlužníka P po splnění rozvrhového usnesení.

5. Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost vymezují ve smyslu ustanovení argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelé namítají, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle ), a požadují, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

6. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatelé namítají, že žalobci nesvědčila v době podání odpůrčí žaloby aktivní věcná legitimace ( ), na čemž nemění ničeho ani to, že insolvenční řízení vedené na majetek dlužníka P již skončilo. K tomu se dovolávají závěrů obsažených v R 70/2012, v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. října 2014, sp. zn. [jde o usnesení uveřejněné pod číslem rozh. obč. (dále jen „R 34/2015“)], a v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2016, sp. zn. [jde o rozsudek uveřejněný pod číslem rozh. obč. (dále jen „R 64/2017“)].

7. Rozhodné znění pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

8. Dovolání je přípustné podle , když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky jde o věc beze zbytku nedořešenou.

9. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolateli, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

10. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

11. Podle ustanovení ve znění účinném v době podání odpůrčí žaloby v této věci (21. září 2011) platilo, že odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty; jde o incidenční spor. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat.

12. S účinností od 1. ledna 2014 (po novele provedené , kterým se mění , o úpadku a způsobech jeho řešení (), ve znění pozdějších předpisů, a , o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů) pak uvedené ustanovení platí beze změny ve znění, podle kterého odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, i když nejde o osobu s dispozičními oprávněními, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat.

13. Ustanovení (ve znění, jež od podání žaloby v této věci nedoznalo změn) pak určuje, že jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány.

14. Dovolání otevírá otázku, zda je důvod zastavit řízení o „obecné“ odpůrčí žalobě podané v době, kdy bylo vedeno insolvenční řízení na majetek žalobcova (věřitelova) dlužníka (o jehož odporovatelný právní úkon šlo), jestliže soud rozhoduje o tom, zda má řízení zastavit, v době, kdy již pominuly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení na majetek takového dlužníka (po pravomocném skončení insolvenčního řízení).

15. V rozsudku ze dne 30. května 2022, sp. zn. , se Nejvyšší soud v návaznosti na závěry obsažené v R 34/2015 zabýval otázkou, zda onen zákaz pokračování v řízení o „obecné“ odpůrčí žalobě podle ustanovení , (dále jen „obč. zák.“) [o aplikaci tohoto ustanovení se opírá i odpůrčí žaloba podaná v této věci], platí bezvýjimečně. V tomto rozsudku (na který v podrobnostech odkazuje) pak ozřejmil, že za určitých okolností může odpadnout překážka pokračování v řízení o „obecné“ odpůrčí žalobě podané v době po zahájení insolvenčního řízení na majetek žalobcova (věřitelova) dlužníka (o jehož odporovatelný právní úkon šlo), dokonce ještě v průběhu onoho insolvenčního řízení. Ústavní stížnost podanou proti tomuto rozsudku odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 27. října 2022, sp. zn. , dostupným na webových stránkách Ústavního soudu.

16. Lze-li při splnění podmínek formulovaných v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. pokračovat v řízení o takové (obecné) odpůrčí žalobě dokonce ještě v průběhu insolvenčního řízení vedeného na majetek žalobcova (věřitelova) dlužníka (o jehož odporovatelný právní úkon šlo), pak řečené platí tím více pro situaci, kdy účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení vedeného na majetek takového dlužníka již pominuly (po pravomocném skončení insolvenčního řízení). To je ostatně plně v souladu s dikcí (lhostejno, zda v aktuálním znění nebo ve znění účinném před 1. lednem 2014), jež překážku pokračování v řízení o „obecné“ odpůrčí žalobě omezuje pouze (výslovně) dobou „do skončení insolvenčního řízení“. To platí nejen tehdy, bylo-li řízení o „obecné“ odpůrčí žalobě zahájeno žalobou podanou věřitelem (žalobcem) před zahájením insolvenčního řízení na majetek jeho dlužníka (o jehož odporovatelný právní úkon šlo), nýbrž i tehdy, bylo-li řízení o „obecné“ odpůrčí žalobě zahájeno žalobou podanou věřitelem (žalobcem) až po zahájení insolvenčního řízení na majetek jeho dlužníka (o jehož odporovatelný právní úkon šlo). Podstatné je, že v době, kdy soud o věci rozhoduje, zde již není žádná překážka, která by bránila věcnému projednání podané žaloby.

17. Jinak řečeno, okolnost, že věřitel (žalobce) v rozporu s ustanovením podal odpůrčí žalobu podle obč. zák. až po zahájení insolvenčního řízení na majetek jeho dlužníka (o jehož odporovatelný právní úkon šlo), nebrání věcnému projednání takové žaloby v době po skončení insolvenčního řízení na majetek dlužníka. Tento závěr neodporuje ani dovolateli označené judikatuře (R 70/2012, R 34/2015 a R 64/2017).

18. Z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. se rovněž podává, že výsledek insolvenčního řízení vedeného na majetek takového dlužníka (zejména to, zda a jakým způsobem bylo případně naloženo s majetkem, jenž měl odporovatelným právním úkonem dlužníka ujít z dlužníkova majetku, nebo s náhradou za takový majetek) může mít vliv na závěr, zda obecné odpůrčí žalobě lze vyhovět, potud však již jde o věcné posouzení nároku (o jeho opodstatněnost), nikoli o zkoumání podmínek, za nichž lze pokračovat v řízení o takové odpůrčí žalobě.

19. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání zamítl ( ).

20. Absence výroku o nákladech dovolacího řízení se podává z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. , uveřejněného pod číslem rozh. obč. (napadené rozhodnutí není rozhodnutím, jímž se řízení končí).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. ledna 2023

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu