Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 3116/2022

23 Cdo 3116/2022-535

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně H. C., nar. XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Petrem Zavadilem, advokátem se sídlem v Olomouci, Erbenova 270/2, proti žalované ALONECOMPANY CZ s. r. o. „v likvidaci“, se sídlem v Olomouci, Šemberova 66/9, identifikační číslo osoby 28633229, zastoupené Mgr. Matějem Kopřivou, advokátem se sídlem v Ostravě, 28. října 438/219, o zaplacení částky 2.000.001 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 2. 6. 2022, č. j. -507, takto:

Odůvodnění:(dle )

Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 27. 10. 2021, č. j. -444, zamítl žalobu o zaplacení částky 2.000.001 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení , (dále jen „ “), uplatňujíc dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení

Žalovaná se dle obsahu spisu k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle ) postupoval v dovolacím řízení a o dovolání žalobkyně rozhodl podle ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII. ). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle , Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. větu první ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. ), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení skutečně splněna jsou.

Protože dovolání může být podle ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Dovolání není přípustné.

Dovolatelka namítá, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v tom, že zcela přenesl v rozporu s ustanovením , (dále jen „o. z.“), odpovědnost za vady prodávané věci z prodávající na kupující, když dle dovolatelky bylo prokázáno, že prodávající neupozornil na vady, které předmět plnění měl, ač se při takovém předmětu obvykle nevyskytují, a ujistil kupující v rozporu se skutečností, že předmět plnění nemá žádné vady a že se hodí k určitému užívání [ a c) o. z.]. Vytýká odvolacímu soudu, že zcela opomenul ustanovení větu druhou o. z., které se týká situace, kdy prodávající výslovně ujistí kupujícího, že je věc bez vad, anebo zastře-li vadu lstivě, přičemž namítá, že žalovaná ujistila žalobkyni jako kupující, že převáděné pozemky jsou bez vad jak faktických, tak právních, a že zde bylo lstivé jednání na straně žalované.

Žalobkyně však ve své argumentaci vychází z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud. Dle odvolacího soudu totiž nebylo v řízení prokázáno, že by byla žalobkyně ze strany žalované ujištěna, že věc je bez vad, ani že žalovaná měla vadu zastřít. Odvolací soud přitom dále na základě zjištěného skutkového stavu dovodil, že žalobkyně, resp. její manžel, při uzavírání obou kupních smluv při vynaložení obvyklé pozornosti museli zjistit, že pod pozemky vedou vodovodní řady, a uzavřel, že žalobkyně za této situace dle § 2103 o. z. nemůže mít práva z vadného plnění.

Dovolatelka přehlíží, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, přičemž samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud již vícekrát judikoval, že přípustnost dovolání podle nemůže založit právní otázka, která je založena na vlastních skutkových závěrech dovolatele, resp. na zpochybňování skutkových závěrů odvolacího soudu a na kritice hodnocení důkazů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. , nebo ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. ).

Dovolatelka nadto nikterak neoznačuje ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu, od níž se měl odvolací soud dle jejího mínění odchýlit v souvislosti s jí předestřenou otázkou „přenesení v rozporu s ustanovením § 1916 o. z. odpovědnosti za vady prodávané věci z prodávající na kupující“. Dovolatelkou odkazovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, konkrétně rozsudek ze dne 27. 7. 2020, sp. zn. , a rozsudek ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. , se nezabývají otázkou vadného plnění dle § 1916 o. z. ani otázkou aplikace ustanovení § 2103 o. z., dle kterého za tam splněných podmínek nemá kupující práva z vadného plnění, tj. otázkou v projednávané věci určující. V rozsudku ze dne 27. 7. 2020, sp. zn. , se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda dluh na nákladech související se správou domu a pozemku představuje závadu na nemovité věci ve smyslu § 1107 o. z., která by přešla podle § 1108 o. z. na nabyvatele jednotky i v případě přechodu vlastnického práva ve veřejné nedobrovolné dražbě, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. , se vyjadřuje k otázce posouzení existence právní vady předmětu kupní smlouvy (v režimu předchozí právní úpravy soukromého práva, konkrétně , ) ve vazbě na ustanovení , o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, za situace, kdy existenci právních vad zatěžujících nemovitost účastníci v tam řešené věci spojili se sankcí v podobě smluvní pokuty. Odkazy na uvedená rozhodnutí tak nejsou případné.

Dovolatelka konečně namítá, že odůvodnění odvolacího soudu v tom smyslu, že soud prvního stupně podstatným způsobem doplnil dokazování ve věci, nenachází oporu ve spise, když soud prvního stupně dle dovolatelky žádným podstatným způsobem dokazování nedoplnil, dále že odvolací soud významně porušil zásadu tzv. volného hodnocení důkazů, že všechny provedené důkazy předložené žalobkyní nutno posuzovat jako důkazy opomenuté a že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné a překvapivé. Těmito námitkami však dovolatelka namítá případné vady řízení. Námitka vady řízení nezahrnující otázku procesního práva řešenou odvolacím soudem neodpovídá kritériím stanoveným v (vzhledem k není ani způsobilým dovolacím důvodem), přípustnost dovolání tudíž založit nemůže, i kdyby se soud vytýkaných procesních pochybení dopustil (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2018, sp. zn. ). K vadám řízení (i kdyby byly dány) dovolací soud přihlíží jen v případě přípustného dovolání (srov. větu druhou ).

Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení větu druhou ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. 11. 2022

JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu