Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 188/2022-B-49

KSUL 45 INS XY29 NSČR 188/2022-B-49

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka J. V., narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o zrušení schváleného oddlužení, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Matoušem Novosadem, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Pařížská 538/19, PSČ 400 01, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. července 2022, č. j. , 4 VSPH XY, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1.

Usnesením ze dne 14. dubna 2022, č. j. , Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“) zrušil schválené oddlužení dlužníka (J. V.) [bod I. výroku], zastavil insolvenční řízení (bod II. výroku) a uložil insolvenčnímu správci dlužníka (Hart & Partners, v. o. s.), aby do 10 dnů od právní moci usnesení vyúčtoval svou odměnu a hotové výdaje za dobu od ustanovení do funkce (bod III. výroku).

2. Insolvenční soud – cituje ustanovení , , , , , , a , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl k závěru, že dlužník sleduje oddlužením nepoctivý záměr; ten shledal především v tom, že dlužník požíval v době trvajícího oddlužení nadprůměrných naturálních výhod od svého zaměstnavatele, čímž podle insolvenčního soudu obcházel zákon. Naturální výhody spočívající v luxusních dovolených byly dlužníku poskytovány na úkor finančního ohodnocení, čímž byly kráceny nároky věřitelů. Navíc insolvenční soud zjistil, že dlužník neplnil řádně ani další povinnosti, které mu byly uloženy v rámci oddlužení (nedokládal dostatečně příjmy a nesděloval podstatné informace).

3. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13. července 2022, č. j. , 4 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. a II. výroku; odvolání proti bodu III. výroku odmítl.

4. Odvolací soud – cituje ustanovení , , , , , a násl. a , a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu – se ztotožnil se závěrem insolvenčního soudu, že dlužník oddlužením sledoval nepoctivý záměr. Podle odvolacího soudu si oddlužení zaslouží výlučně poctivý dlužník, jenž zavčasu, úplně a pravdivě informuje o svých majetkových, výdělečných a sociálních poměrech, a který také vykonává přiměřenou výdělečnou činnost a veškeré získané hodnoty vydá insolvenčnímu správci ke zpeněžení, což v projednávané věci dlužník jednoznačně nečinil. Odvolací soud dále zdůraznil, že není rozhodující, zda za vykonanou práci dostává dlužník příjem peněžní či nepeněžní. Luxusní dovolené jsou podle názoru odvolacího soudu nepeněžním příjmem dlužníka, který měl dlužník vydat správkyni ke zpeněžení pro uspokojení nezajištěných věřitelů v co nejvyšší možné míře; dlužník vedle toho přistupoval nedbale a lehkomyslně k plnění svých povinností, zejména neplnil povinnost pravidelně předkládat insolvenčnímu soudu přehled svých příjmů.

5. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník „v plném rozsahu“ dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení , (dále též jen „ “), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se dovolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod uvedený v ustanovení ), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

6. Dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu k zodpovězení otázku, zda lze v jednání dlužníka, který v průběhu trvajícího oddlužení požívá výhod v podobě nadprůměrných benefitů za vykonanou práci, sledovat nepoctivý záměr a úmysl krátit věřitele. K tomu dovolatel blíže argumentuje, že pod pojem nepoctivý záměr lze zahrnout pouze takové skutečnosti, které jsou projevem vůle dlužníka, tedy které mají původ v jeho „subjektivním zaviněném jednání“. V dané věci však dovolatel obdržel „různé benefity“ (dovolenou, firemní automobil, firemní byt) od svého zaměstnavatele, což je skutečnost na vůli dovolatele nezávislá. Odvolací soud podle dovolatele též nesprávně vyhodnotil právní povahu těchto benefitů, když je (coby nepeněžitá plnění) považoval za součást majetkové podstaty.

7. Rozhodné znění pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2. článku II, části první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

8. Dovolatel dovolání výslovně směřuje proti napadenému usnesení „v plném rozsahu“, tedy i proti té části výroku, kterým odvolací soud odmítl odvolání proti usnesení insolvenčního soudu v bodu III. výroku, jímž byla insolvenčnímu správci uložena povinnost vyúčtovat svou odměnu a hotové výdaje za dobu od ustanovení do funkce. Ve vztahu k tomuto výroku však přípustnost dovolání vylučuje ustanovení Nejvyšší soud proto dovolání v této části bez dalšího odmítl podle ustanovení jako objektivně nepřípustné.

9. Ve zbývajícím rozsahu Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné podle a 2 Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v souladu s níže označenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, od které neshledal důvod se odchýlit ani na základě argumentace obsažené v dovolání.

10. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena ohledně posuzování nepoctivého záměru dlužníka v oddlužení v následujících závěrech:

11. Ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, tak bude závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. Tomuto závěru je nutno přizpůsobit i míru přezkumné činnosti dovolacího soudu při posouzení správnosti závěru odvolacího soudu, že dlužník sledoval oddlužením nepoctivý záměr. K tomu srov. usnesení Nejvyšší soudu ze dne 28. července 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 14/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“).

12. Povinnost dlužníka sledovat navrženým oddlužením ve smyslu ustanovení poctivý záměr trvá po celou dobu oddlužení; po celou tuto dobu je insolvenční soud povinen zkoumat poctivost dlužníkova záměru při oddlužení a reagovat (z úřední povinnosti) na skutečnosti, z nichž se podává, že dlužník nesledoval oddlužením poctivý záměr, a na jeho případný lehkomyslný nebo nedbalý přístup k plnění povinností v insolvenčním řízení, jakmile tyto skutečnosti vyjdou v insolvenčním řízení najevo. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč. (dále jen „R 86/2013“), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2019, sen. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 6, ročník 2020, pod číslem 63.

13. Ve všech situacích, v nichž se insolvenční soud zabývá (má zabývat) tím, zda je oddlužením sledován nepoctivý záměr (ustanovení , , , ), vychází z „okolností“ (terminologií ustanovení pak „skutečností“), na jejichž základě lze závěr, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr, „důvodně předpokládat“. „Důvodným předpokladem“ není „jistota“ o tom, že dlužník oddlužením sleduje nepoctivý záměr. Nejde o to nepoctivý „záměr“ dlužníku prokázat, nýbrž o to, že zjištěné (v řízení najevo vyšlé) okolnosti (skutečnosti) odůvodňují „předpoklad“, že dlužník takový (nepoctivý) záměr má (v rozhodné době měl). K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. .

14. Souhrnné hodnocení jednotlivých „nedbalostí“ dlužníka může založit (i ve spojení s dalším chováním dlužníka v průběhu insolvenčního řízení) „důvodný předpoklad“ insolvenčního soudu, že oddlužením je sledován nepoctivý „záměr“ (srov. opět usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. ).

15. Zjistí-li insolvenční soud za doby trvání oddlužení skutečnosti, které jsou důvodem pro rozhodnutí podle ustanovení , měl by oddlužení zrušit. Dlužník je povinen chovat se poctivě a vyhnout se lehkomyslnému a nedbalému plnění svých povinností po celou dobu trvání insolvenčního řízení. Tomu odpovídá povinnost insolvenčního soudu po dobu trvání oddlužení a následně i ve fázi, kdy rozhoduje o tom, zda dlužníku přizná osvobození od zbytku dluhů, zajistit, aby účastníci insolvenčního řízení nebyli takovým nepoctivým, lehkomyslným nebo nedbalým konáním dlužníka nespravedlivě poškozeni nebo nedovoleně zvýhodněni (ustanovení ). K tomu srov. R 86/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2017, sen. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. ledna 2018, sen. zn. .

16. V poměrech projednávané věci nemá Nejvyšší soud pochybnosti, že úvaha odvolacího soudu o nepoctivém záměru dovolatele není zjevně nepřiměřená (odpovídá výše citované judikatuře). Podle skutkových zjištění odvolacího soudu (jimiž je Nejvyšší soud vázán) je dovolatel zaměstnán u své dcery za nižší než průměrnou mzdu (odpovídající jeho zaměstnání provozního manažera), avšak čerpá výrazně nadstandardní nepeněžité požitky, o nichž tvrdí, že jsou „na jeho vůli nezávislé“. Za takové situace lze vskutku důvodně předpokládat, že dlužník veden nepoctivým záměrem nevykonává přiměřenou výdělečnou činnost a nevynakládá veškeré úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat, k plnému uspokojení pohledávek svých věřitelů.

17. Dovolatel nadto přehlíží, že odvolací soud považoval za důvod pro zrušení schváleného oddlužení nejen jeho nepoctivý záměr ( ), ale též ve shodě s insolvenčním soudem dovodil, že dovolatel neplnil podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení ( ), konkrétně povinnost předkládat insolvenčnímu soudu pravidelně přehled svých příjmů ( ). Proti tomuto (samostatnému) důvodu pro zrušení oddlužení dovolatel nijak nebrojí.

18. Judikatura Nejvyššího soudu je přitom ustálena v tom, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede samostatně k výsledku dosaženému rozhodnutím odvolacího soudu, není dovolání ve smyslu ustanovení přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení věty první a důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. ). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek nemůže za tohoto stavu ovlivnit výsledek řízení a dovolání je tak nepřípustné jako celek. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč., a v poměrech ve znění účinném od 1. ledna 2013 např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2016, sp. zn. (a judikaturu tam označenou), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2019, sen. zn. .

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví , se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. 11. 2022

Mgr. Hynek Zoubek

předseda senátu