Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 3541/2021

27 Cdo 3541/2021-461

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečkaa JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatelky Mgr. Moniky Cihelkové, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 707/37, PSČ 110 00, jako insolvenční správkyně dlužnice P. u., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Jakubem Fröhlichem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Spálená 84/5, PSČ 110 00, za účasti 1) V. M., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Zuzanou Strakovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Konviktská 291/24, PSČ 110 00, 2) J. P., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Jiřím Jarošem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 449/11, PSČ 140 00, 3) J. R., narozeného XY, bytem XY,zastoupenéhoMgr. Petrem Řehákem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Domažlická 1256/1, PSČ 130 00, 4) J. S., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Zuzanou Kudrnovou, LL.M., advokátkou, se sídlem v Žitenicích, Litoměřická 24, PSČ 411 41, 5) P. Ž., narozeného XY, bytem XY, 6) P. B., narozeného XY, bytem XY, ad 5) a 6) zastoupených Mgr. Aloisem Šatavou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Truhlářská 1104/13, PSČ 110 00, 7) T. H., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Ing. Adamem Černým, LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 2, Dřevná 382/2, PSČ 128 00, 8) P. u., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené opatrovníkem Š. H., advokátem, se sídlem XY, 9) M. P.,se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, 10) D., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené opatrovnicí B. H., advokátkou, se sídlem XY, 11) P.,se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, 12) H., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, a 13) H. R., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, o vyloučení členů statutárního orgánu z výkonu funkce, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2020, č. j. -378, takto:

Odůvodnění:

[1] Návrhem ze dne 16. 12. 2014 se navrhovatelka domáhá vyloučení účastníků 1) až 7) z výkonu funkce člena statutárního orgánu podle až , o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích, ve znění účinném do 31. 12. 2020; dále též jen „z. o. k.“).

[2] Krajský soud v Praze usnesením ze dne 31. 5. 2019, č. j. -318, návrh zamítl (výroky I. až VII.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok VIII.).

[3] Jedná se již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, když předchozí zamítavý rozsudek ze dne 30. 9. 2016, č. j. -200, Vrchní soud v Praze (k odvolání navrhovatelky) zrušil usnesením ze dne 6. 6. 2018, č. j. -238.

[4] Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky a druhého účastníka v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesenísoudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

[5] Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále jen „ “), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

[6] Ve vztahu k první otázce (zda jednání vytýkaná členům statutárního orgánu dlužnice učiněná po 1. 1. 2014 odůvodňují vyloučení těchto osob z výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní korporace) dovolatelka nevymezuje předpoklady přípustnosti dovolání; toliko uvádí, že jde o otázku „hmotného práva, která má být dovolacím soudem posouzena jinak“, aniž by uvedla, od kterého svého řešení takové otázky se má Nejvyšší soud odchýlit.

[7] Argument, podle kterého má být právní otázka dovolacím soudem posouzena jinak (ve smyslu odlišně od posouzení učiněného odvolacím soudem), významově neodpovídá (ve smyslu ) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“. Má-li být dovolání přípustné proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit. To ovšem z dovolání v nyní projednávané věci neplyne; srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. , či ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. , anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , či ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. (a v něm citovanou judikaturu). K náležitostem dovolání srov. dále stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. .

[8] V důsledku popsané vady ( ), již dovolatelka neodstranila v dovolací lhůtě ( věta první ), Nejvyšší soud nemohl učinit odpovídající závěr o přípustnosti dovolání k řešení této otázky; proto se jí nezabýval (srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 15/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[9] Dovolatelkou zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož v řízení o vyloučení člena statutárního orgánu z výkonu funkce dle § 63 až 67 z. o. k. nelze přihlížet k jednáním, jež byla (měla být) učiněna před účinností zákona o obchodních korporacích (tedy před 1. 1. 2014), a to z důvodu nepřípustnosti pravé zpětné účinnosti právních předpisů, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 4/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. , a ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. , či nálezy pléna Ústavního soudu ze dne 28. 2. 1996, sp. zn. , a ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. ).

[10] Člen statutárního orgánu obchodní korporace může být za svá jednání při výkonu funkce postižen zásadně pouze podle právní úpravy účinné v době, kdy k těmto jednáním došlo. Otázka případné aplikovatelnosti , obchodního zákoníku, není pro posouzení projednávané věci právně významná.

[11] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. 11. 2022

JUDr. Petr Šuk předseda senátu