Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3047/2022

30 Cdo 3047/2022-643

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl pověřenou členkou senátu JUDr. Hanou Poláškovou Wincorovou v právní věci žalobců a) V. T., nar. XY, bytem v XY, b) J. P., nar. XY, bytem v XY a c) L. Ž., nar. XY, bytem v XY, zastoupených Mgr. Davidem Bascherim, advokátem se sídlem v Praze 7, pplk. Sochora 1391/4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně b) proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 3. 2019, č. j. -329, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2019, č. j. -405, takto:

II. Ve zbylém rozsahu se dovolání odmítá.

III. Ve vztahu mezi žalobkyní b) a žalovanou nemá žádný z účastníkůprávo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 7. 3. 2019, č. j. -329, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně a) a b) domáhaly po žalované zaplacení každá částky 2 925 000 Kč a žalobce c) částky 1 925 000 Kč (výrok I) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům a), b) a c) na náhradu nákladů řízení částku 19 040 Kč (výrok II).

Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobců a), b) a c) rozsudkem ze dne 17. 10. 2019, č. j. -405, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I o věci samé změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyním a) a b) každé částku 74 333 Kč a žalobci c) částku 45 000 Kč, jinak tento výrok potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Žalobci se původně po odstranění vad žaloby podáním ze dne 14. 12. 2017 po žalované domáhali zaplacení částky celkem 8 300 000 Kč, a to žalobkyně a) a b) každá částky 3 100 000 Kč a žalobce c) částky 2 100 000 Kč, jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jim měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu v řízení vedeném u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. , které považovali za nepřiměřeně dlouhé, a popsali i následky dlouhotrvajícího stresu z tohoto řízení na svém zdraví (zejm. zhoršení jejich psychického stavu). V průběhu řízení zaplatila žalovaná každému ze žalobců částku 175 000 Kč a v tomto rozsahu tedy bylo řízení u prvního jednání ve věci dne 13. 11. 2018 k částečnému zpětvzetí žaloby zastaveno. Předmětem řízení nadále zůstala částka 2 925 000 Kč pro každou ze žalobkyň a) a b) a částka 1 925 000 Kč pro žalobce c).

Rozsudky soudu prvního stupně i odvolacího soudu napadli žalobci a), b) a c) včasným dovoláním, sepsaným jejich předchozím advokátem F. L., který žalobce zastupoval až do oznámení ukončení zastupování žalobců dne 24. 3. 2021. Dovolací řízení ve vztahu k žalobkyni a) a žalobci c) soud prvního stupně usnesením ze dne 9. 4. 2021, č. j. -574, potvrzeným usnesením odvolacího soudu ze dne 25. 5. 2021, č. j. -593, zastavil. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání žalobkyně b) rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II bod 1 , čl. IV a XII a čl. II a XII ), dále jen „ “.

Nejvyšší soud v první řadě uvádí, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (srov. ). Žalobkyně b) však svým dovoláním výslovně napadá nejen rozsudek odvolacího soudu, ale i soudu prvního stupně. neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobkyně b) proti rozsudku soudu prvního stupně podle ve spojení s větou první zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní; citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz a rozhodnutí Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz).

Dovolání žalobkyně b) proti rozsudku odvolacího soudu, které podle svého obsahu směřuje do rozhodnutí o věci samé, tedy do výroku I rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud podle ustanovení a 3 věty první a odmítl, a to jednak pro jeho částečnou subjektivní nepřípustnost a dále pro vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a které nebyly žalobkyní b) v zákonné lhůtě (tj. do dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu, tj. do 20. 1. 2020) odstraněny ( věta první ).

Dovolání žalobkyně b) není subjektivně přípustné ohledně změny výroku I rozsudku soudu prvního stupně ve vztahu k žalobkyni b), neboť v této části bylo žalobě žalobkyně b) vyhověno, a dále ohledně potvrzení výroku I rozsudku soudu prvního stupně v částech, kterými bylo rozhodnuto o nárocích žalobců a) a c). Oprávnění podat dovolání (subjektivní přípustnost) totiž svědčí pouze tomu účastníku, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma, odstranitelná jen tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší, popřípadě změní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2000, sp. zn. ).

Ve zbylém rozsahu je dovolání žalobkyně b) vadné, neboť neobsahuje náležitosti vyžadované Žalobkyně b) v dovolání neformulovala jednoznačně žádnou otázku hmotného či procesního práva, jejíhož vyřešení se dovoláním domáhá, a neuvedla žádný z předpokladů přípustnosti dovolání vymezených v Z dovolání je pouze patrné, že žalobkyně b) nesouhlasí s přiznanou výší zadostiučinění za nemajetkovou újmu a podané dovolání je pouhým pokračováním prosté (v dovolacím řízení nepřípustné) polemiky se soudy obou stupňů a nevystihuje formální odlišnost dovolání, jakožto mimořádného opravného prostředku.

Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně uzavřel, že k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu , aniž by bylo z dovolání zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. , ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. , nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. ).

Tento přístup pak byl potvrzen i ve stanovisku pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , uveřejněném pod č. 460/2017 Sb., kde Ústavní soud mimo jiné uvedl, že stanovuje srozumitelný, legitimní a přiměřený požadavek na obsah podaného dovolání. Není tedy v rozporu s d, pokud v případě, že dovolatel tento požadavek nesplní, Nejvyšší soud z tohoto důvodu podané dovolání odmítne.

Nákladový výrok není třeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. 11. 2022

JUDr. Hana Polášková Wincorová pověřená členka senátu