Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 1526/2022

-630

USNESENÍ

KOMIX s. r. o.

Č. P.

, se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované

Národní agentury pro komunikační a informační technologie, s. p.

, se sídlem v Praze 10, Kodaňská 1441/46, PSČ 101 00, identifikační číslo osoby 04767543, zastoupené Mgr. Ondřejem Durďákem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7, PSČ 120 00, o zaplacení 5.067.480 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2022, č. j. -593, takto:

I. Dovolání seodmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

[1] Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 27. 4. 2021, č. j. -519, ve znění usnesení ze dne 15. 9. 2021, č. j. -577, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 3.076.836 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 1.990.644 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (výrok II.), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III. až V.) a o poplatkové povinnosti (výrok VI.).

[2] Městský soud v Praze k odvolání žalované a vedlejší účastnice na straně žalované v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I., III., IV. a V. (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (druhý a třetí výrok).

[3] Jde přitom již o třetí rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 9. 2017, č. j. -322, jímž soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit 1.870.654,80 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (výrok I.) a zamítl žalobu co do částky 3.196.825,20 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (výrok II.), Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 4. 2018, č. j. -409, ve znění usnesení ze dne 13. 7. 2018, č. j. -424, změnil ve výroku I. tak, že žalobu co do částky 1.870.654,80 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím zamítl (první výrok), a ve výroku II. jej potvrdil (druhý výrok). Nejvyšší soud k dovolání žalobkyně rozsudkem ze dne 26. 8. 2020, č. j. -451, zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Městský soud v Praze poté usnesením ze dne 18. 12. 2020, č. j. -477, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[4] Proti (v záhlaví označenému) rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

[5] Přípustnost dovolání nezakládá dovolatelkou předestřená otázka výkladu , obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obch. zák.“).

[6] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud rozhodl o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí, či naopak k vyhovění návrhu na zahájení řízení (resp. k potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně), není dovolání ve smyslu přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení (viz za všechna rozhodnutí např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. , ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. , či ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. ).

[7] Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. větu první a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže a dovolání je tak nepřípustné jako celek (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. , či ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. , a judikaturu v nich citovanou).

[8] Napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěrech, podle nichž:

1) „… byť K. nebyl oprávněnou osobou za žalovanou smluvní vztah uzavřít, … ve smyslu § 15 odst. 2 obch. zák. … k uzavření smlouvy došlo. Žalovaná včas nezareagovala na ‚překročení zmocnění’ V. K. … a úkony K. ve vztahu k žalobkyni konkludentně schválila“, v důsledku čehož došlo „ke konkludentnímu uzavření smluvního vztahu mezi účastníky“, a

2) bylo by v rozporu s dobrými mravy, „aby žalovaná s odkazem, že vedoucí projektu (její pracovník) překročil své oprávnění, následně výsledky práce žalobkyně přijímala a dále je pro svou činnost využila, za tuto činnost ničeho nezaplatila“.

[9] Ani jeden z těchto závěrů, jež, každý jednotlivě, obstojí – v případě jejich správnosti – jako samostatné důvody pro vyhovění žalobě, dovolatelka řádně (tj. uvedením toho, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, a vymezením důvodu dovolání) nenapadá, a k dovolacímu přezkumu je tudíž neotevírá.

[10] K tomu Nejvyšší soud dodává, že dovolatelka odvolacímu soudu vytýká nesprávný výklad § 15 odst. 2 obch. zák., neboť se podle ní nezabýval otázkou, zda o „překročení oprávnění“ V. K. žalobkyně věděla, nebo vědět mohla. Přehlíží při tom, že odvolací soud ve skutečnosti nezaložil svůj závěr na výkladu obch. zák. (i když toto ustanovení v odůvodnění svého rozhodnutí cituje), nýbrž na (analogické) aplikaci , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 8. 2020, sp. zn. ). Odvolací soud totiž nevycházel ze zjištění, že žalobkyně o překročení zmocnění V. K. nevěděla a s přihlédnutím ke všem okolnostem případu vědět nemohla, ale (jak shora uvedeno) ze skutečnosti, že dovolatelka všechny úkony V. K. dodatečně (včas) schválila, v důsledku čehož podle odvolacího soudu došlo k uzavření smlouvy mezi účastníky.

[11] S ohledem na uvedené nemůže věcný přezkum dovoláním otevřené otázky (zda o „překročení oprávnění“ V. K. žalobkyně věděla, nebo vědět mohla) ovlivnit výsledek řízení (nemůže vést k rozhodnutí, jež by bylo pro dovolatelku příznivější).

[12] Dovolání není přípustné ani pro řešení otázky výkladu Při formulaci této otázky dovolatelka přehlíží, že odvolací soud nezaložil své rozhodnutí na tom, že neunesla důkazní břemeno(ohledně jí tvrzené skutečnosti, podle níž „žalobkyně se na projektu měla podílet jako subdodavatel další společnosti podílející se na stejném projektu …“). Podle odvolacího soudu totiž bylo prokázáno, že V. K. byl dovolatelkou pověřen k „zajištění a realizaci projektu“, na tomto projektu se podílel jako zaměstnanec dovolatelky v pozici „projektového manažera“ a za účelem realizace projektu poptával odborníky zaměstnané u žalobkyně. Žalobkyně učinila dovolatelce nabídku „k uzavření smluvního vztahu, a to za účast odborníků žalobkyně na uvedeném projektu za cenu 12.000 Kč za jeden ‚člověkohodin‘ (‚Man Day‘). Tato nabídka byla žalované zaslána, … žalovaná přímo nereagovala, avšak jednotlivé posléze práce provedené pracovníky žalobkyně byly K. odsouhlaseny a postoupeny nadřízeným K. k proplacení. Žalovaná žádným relevantním způsobem činnost pracovníků žalobkyně … nezpochybňovala, ani kvantitativně, ale ani kvalitativně, … akceptovala činnost pracovníků žalobkyně …, odvedenou práci přebírala …“

[13] O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a Dovolání žalované bylo odmítnuto, je proto povinna spolu s vedlejším účastníkem vystupujícím na její straně společně a nerozdílně nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení. Vyjádření žalobkyně zcela se míjející s důvody, pro něž bylo dovolání odmítnuto, však Nejvyšší soud nepovažuje za úkon potřebný k účelnému uplatňování nebo bránění práva, za který by žalobkyni náležela náhrada nákladů dovolacího řízení. Nejvyšší soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. 11. 2022

JUDr. Marek Doležal předseda senátu