Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 1359/2022

24 Cdo 1359/2022-447

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců Mgr. Jany Misiačkové a JUDr. Davida Vláčila ve věci posuzované V. D., narozené dne XY, bytem v XY, omezené ve svéprávnosti, zastoupené K. Š., advokátem se sídlem v XY, jako procesním opatrovníkem, za účasti stálého (hmotněprávního) opatrovníka města Česká Lípa, se sídlem v České Lípě, náměstí T. G. Masaryka č. 1/1 a Okresního státního zastupitelství v České Lípě, se sídlem v České Lípě, Pod Holým Vrchem 351, o navrácení svéprávnosti, změně omezení svéprávnosti a opatrovnictví, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. , o dovolání posuzované V. D. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 13. října 2021 č. j. -398, takto:

I. Dovolání V. D. se odmítá.

Stručné odůvodnění (243f odst. 3 ):

Dovolání posuzované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 13. 10. 2021 č. j. -398, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 17. 3. 2021 č. j. -343 (kterým byl zamítnut návrh posuzované na zrušení omezení svéprávnosti naposledy stanovené rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 6. 5. 2019 č. j. -258, změněno omezení svéprávnosti V. D. stanovené naposledy rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 6. 5. 2019 č. j. -258 tak, že „V. D. není způsobilá spravovat své jmění, činit právní jednání, jejichž předmětem je plnění přesahující částku 4 000 Kč, jinak omezení svéprávnosti jmenované zůstává nezměněno“, rozhodnuto, že opatrovníkem posuzované nadále zůstává město Česká Lípa a „rozsah oprávnění jmenovaného opatrovníka zůstává nezměněn, kromě toho, že opatrovník je oprávněn činit za jmenovanou jednání, jehož předmětem je plnění přesahující částku 4 000 Kč“, České republice nepřiznáno právo na náhradu nákladů řízení a žádnému z účastníků nepřiznáno právo na náhradu nákladů řízení), není přípustné podle

Dovolatelka zčásti uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v (namítá-li nesprávné hodnocení důkazů odvolacím soudem, zejména znaleckého posudku včetně výslechu znalkyně a výslechu ošetřující lékařky a rovněž správnost skutkových zjištění rozhodných pro závěr o nutném rozsahu omezení svéprávnosti u posuzované - souvislost schopností volit a jednat před správními orgány a vlastní prací zajistit pro svoji potřebu finanční prostředky), neboť samotnou správnost skutkových zjištění soudů, stejně jako hodnocení důkazů odvolacím soudem opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení (srov. a větu první ), nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013 ve věci sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Co se týká řešení hmotněprávní otázky předpokladů pro omezení svéprávnosti člověka uvedených v ustanovení a 2 , (dále jen „o. z.“) je napadené rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

Soud je v každém jednotlivém případě povinen zvažovat, zda míra nebezpečí vzniku závažné újmy v důsledku neomezení svéprávnosti vyváží tak zásadní zásah do práv člověka, jakým je právě omezení svéprávnosti (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 13. prosince 2016, sp. zn. ). Podle nálezové judikatury Ústavního soudu jsou totiž obecné soudy povinny citlivě zkoumat okolnosti dané konkrétní věcí a přistoupit právě k takovému omezení svéprávnosti, které je v nejlepším zájmu daného člověka (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 5. prosince 2016, sp. zn. ). Při ověření toho, zda u posuzovaného (omezeného ve svéprávnosti) došlo k právně relevantní změně okolností (§ 60 o. z.), jež by mohla vyústit v navrácení svéprávnosti, je úkolem soudu zjistit, zda by posuzovanému bez omezení jeho svéprávnosti vskutku hrozila (i nadále) závažná újma, anebo zda postačí v jeho zájmu přikročit k mírnějším a (ve vztahu k jeho osobě) méně omezujícím opatřením (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2018 sp. zn. ). Samotná skutečnost, že osoba trpí duševní poruchou, není sama o sobě důvodem pro omezení její svéprávnosti, resp. k omezení jejích základních práv (práva na právní osobnost a na lidskou důstojnost), ale musí být vždy konkrétně uvedeno, koho, resp. co ohrožuje plná svéprávnost (zachování právní osobnosti) osoby omezované (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2021 sp. zn. ). Při posuzování, zda a do jaké míry přikročí k omezení svéprávnosti, vychází soud ze skutkových zjištění učiněných na základě posudku znalce, které hodnotí v souvislosti s ostatními výsledky dokazování (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017 sp. zn. ).

V projednávané věci odvolací soud uvedené zásady zcela respektoval a podrobně vysvětlil, z jakých důvodů je namístě (v podstatě) setrvat na omezení svéprávnosti posuzované (a to i v oblasti veřejných práv a rodinněprávních vztahů) - vycházel přitom ze zjištění učiněných ze znaleckého posudku ve spojení s výslechem znalkyně a výslechu ošetřující lékařky posuzované a rovněž ze zjištění učiněných ze zhlédnutí a slyšení posuzované, tato zjištění mají oporu v provedeném dokazování a závěr o skutkovém stavu je výsledkem řádného uplatnění zásady volného hodnocení důkazů.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání posuzované podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 10. 2022

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.

předseda senátu