Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2891/2022

-235

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobců a) L. Š., narozeného XY, b) N. Š., narozené XY, obou bytem XY, zastoupených Mgr. Martinem Dymáčkem, LL. M., advokátem se sídlem v Praze, Na poříčí 1067/25, proti žalovanému J. Ž., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Andrejem Lokajíčkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 620/29,o zaplacení 61.973,73 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2022, č. j. -198, takto:

Odůvodnění:

Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 24. 5. 2022, č. j. -198, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 (soud prvního stupně) ze dne 15. 12. 2021, č. j. -153, kterým uložil žalovanému zaplatit žalobcům 61.973,73 Kč s tam specifikovaným (zákonným) úrokem z prodlení a náklady řízení ve výši 31.012 Kč; současně mu uložil zaplatit náklady odvolacího řízení ve výši 14.587,76 Kč.

Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

Podle ustanovení dovolání podle není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Předmětem řízení byly dva nároky se samostatným skutkovým základem, a to pohledávka na vrácení složené jistoty ve výši 50.000 Kč a pohledávka na vrácení přeplatku vyplývajícího z vyúčtování úhrad za služby spojené s užíváním bytu ve výši 11.973,73 Kč.

Přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu s více samostatnými nároky s odlišným skutkovým základem je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tyto judikatorní závěry jsou použitelné i po změně formulace ustanovení provedené s účinností od 30. 9. 2017 (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. , ze dne 19. 2. 2020, sp. zn. ).

Vzhledem k tomu, že jednotlivé dílčí nároky, o nichž odvolací soud (soud prvního stupně) rozhodoval, nepřevyšují částku 50.000 Kč, dovolání žalovaného není podle přípustné. Na uvedeném nic nemění ani skutečnost, že žalovaný uplatnil jako procesní obranu k započtení svou pohledávku ve výši 63.940,03 Kč (tedy přesahující částku 50.000 Kč), neboť o ní nebylo odvolacím soudem (soudem prvního stupně) rozhodováno. Jen pro úplnost lze dodat, že i kdyby ji uplatnil vzájemným návrhem (a soud o ní rozhodoval), přípustnost dovolání by se posuzovala zvlášť ve vztahu ke každému jednotlivému nároku s odlišným skutkovým základem.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou žalobci podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 22. 11. 2022

JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu