Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Nd 551/2022

22 Nd 551/2022-146

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Martiny Štolbové ve věci žalobců a) P. H., narozeného XY, bytem v XY, a b) B. H., narozené XY, bytem v XY, obou zastoupených obecným zmocněncem Mgr. Pavlem Pargačem, bytem v Novém Jičíně, Riegrova 1945/9, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, IČO: 00025429, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o návrhu na delegaci, takto:

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 předložil Nejvyššímu soudu k rozhodnutí podle ustanovení , 3 , (dále jen „ “), návrh žalobců, aby věc vedená nyní u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. byla přikázána z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Opavě. Žalobci návrh odůvodnili špatným zdravotním stavem žalobkyně b).

Žalovaná ve vyjádření k návrhu žalobců uvedla, že není důvod pro přikázání věci Okresnímu soudu v Opavě.

Podle věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. Podle o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.

Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Obvodnímu soudu pro Prahu 2 a Okresnímu soudu v Opavě návrh na přikázání věci projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.

Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti ve smyslu jsou zejména takové okolnosti, které umožňují hospodárnější, rychlejší a především po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Při úvaze o možném přikázání věci jinému soudu je však třeba mít na zřeteli, že zákonem stanovená místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba vykládat restriktivně [srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. (dostupný na http://nalus.usoud.cz), anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. (uveřejněné pod č. 3/2012 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, části civilní)].

Okolnosti, že některý účastník řízení nemá bydliště v obvodu místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost, či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu. K mimořádným poměrům účastníka řízení lze při rozhodování o delegaci vhodné přihlédnout jedině za situace, kdy by takové rozhodnutí nebylo na úkor dalších účastníků řízení [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. (dostupné na www.nsoud.cz)]. To platí tím spíše, jestliže žalovaná s návrhem na delegaci vyjádřila nesouhlas.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v tomto řízení nejsou dány takové okolnosti, aby bylo možné postupem podle delegovat danou věc z důvodu vhodnosti. Špatný zdravotní stav žalobkyně b) v dané věci nepředstavuje bez dalšího natolik mimořádnou okolnost, jež by umožnila hospodárnější, rychlejší či po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci než u Obvodního soudu pro Prahu 2.

Vzhledem k tomu, že ustálená judikatura chápe delegaci vhodnou jako výjimečný postup, Nejvyšší soud návrhu žalobců nevyhověl a věc podle Okresnímu soudu v Opavě nepřikázal.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 10. 2022

Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu