Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2493/2022

23 Cdo 2493/2022-166

USNESENÍ

I. V.

,

narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Vítězslavem Dohnalem, advokátem se sídlem v Táboře, Klokotská 103/13, za účasti zdravotního u

Psychiatrické nemocnice Bohnice

, se sídlem v Praze 8 – Bohnicích, Ústavní 91/7, PSČ 181 02, identifikační číslo osoby 00064220, zastoupené JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem se sídlem v Praze, Kořenského 1107/15, o vyslovení přípustnosti držení ve zdravotním u, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o žalobě pro zmatečnost podané umístěným člověkem proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. -47, o dovolání umístěného člověka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 11. 2021, č. j. -86, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění:( )

Dovolání proti v záhlaví označenému rozhodnutí odvolacího soudu, které může být přípustné pouze podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (srov. čl. II bod 1 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) [dále jen „ “], Nejvyšší soud přípustným neshledal.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Ustanovení stanoví, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dovolatelka zakládá přípustnost dovolání na otázkách, které má za dosud judikatorně neřešené, a to:

1) „zda v případě, kdy soud usnesením zastavuje řízení o vyslovení přípustnosti držení ve zdravotním u, má být usnesení doručováno do vlastních rukou“, a 2) „zda v situaci, kdy umístěný člověk není v usnesení o zastavení detenčního řízení poučen o právu trvat na projednání věci a teprve následně podá odvolání a prohlásí, že na projednání věci trvá, má řízení o přípustnosti držení ve zdravotním u pokračovat, a pokud ano, jaký má být procesní postup soudů?“

Co se týče otázky v pořadí první, Nejvyšší soud vychází ve své ustálené rozhodovací praxi z názoru, že přípustnost dovolání dle nemůže založit otázka, jejíž řešení je zcela zjevné a v soudní praxi nečiní (není způsobilé činit) výkladové těžkosti (srovnej např. usnesení ze dne 2. 5. 2017, sp. zn. , ze dne 29. 5. 2017, sp. zn. , ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. , a ze dne 31. 10. 2019, sp. zn. , jež jsou – stejně jako i níže uvedená rozhodnutí – dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu). O takový případ jde též tehdy, jestliže řešení otázky vyplývá přímo ze zákona (srovnej např. usnesení ze dne 19. 5. 2014, sp. zn. , a ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. ).

Podle , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „z. ř. s.“), nestanoví-li tento zákon jinak, použije se . Pravidlo, podle něhož se usnesení o zastavení řízení ve věcech vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení ve zdravotnickém u doručuje umístěnému člověku do vlastních rukou, tento zákon nestanoví (způsob doručování rozhodnutí soudu vydaných v takovém řízení vůbec neupravuje), uplatní se proto ustanovení .

Podle se do vlastních rukou doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud.

Ustanovení stanoví, že rozsudkem rozhoduje soud o věci samé. Zákon stanoví, kdy soud rozhoduje ve věci samé usnesením.

Podle se stejnopis rozsudku vyhotoveného v listinné podobě a rozsudek vyhotovený v elektronické podobě doručuje účastníkům, popřípadě jejich zástupcům do vlastních rukou.

Podle nestanoví-li zákon jinak, rozhoduje soud usnesením. Usnesením se rozhoduje zejména o podmínkách řízení, o zastavení nebo přerušení řízení, o odmítnutí návrhu, o změně návrhu, o vzetí návrhu zpět, o smíru, o nákladech řízení, jakož i o věcech, které se týkají vedení řízení (odstavec 1). Není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku (odstavec 2).

Ustanovení stanoví, že usnesení doručí soud účastníkům, je-li proti němu odvolání nebo dovolání nebo jestliže to je třeba pro vedení řízení anebo jde-li o usnesení, kterým se účastníkům ukládá nějaká povinnost.

Z citovaných ustanovení je patrno, že soud rozhoduje rozsudkem nebo usnesením ( a o. s. ř). Rozsudek se doručuje do vlastních rukou vždy ( ) a usnesení tehdy, jestliže u nich tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud ( ). neobsahuje ustanovení, jež by stanovilo, že usnesení o zastavení řízení se doručuje do vlastních rukou.

Argumentace dovolatelky ustanovením je zcela zjevně logicky vadná, neboť aplikace tohoto ustanovení na způsob doručování usnesení by vedlo k absurdním důsledkům, totiž k tomu, že by se též všechna usnesení, která je třeba doručit (srov. ), musela doručovat do vlastních rukou, tak jako rozsudek. Z ustanovení vyplývá, že úprava doručování usnesení je autonomní a ustanovení se tu neuplatní.

Zjevně nedůvodná je též související argumentace významem řízení o vyslovení přípustnosti převzetí a dalším držení ve zdravotním u, v němž se rozhoduje o déletrvajícím zbavení osobní svobody. Zákonodárce očividně důvod k zohlednění specifik daného řízení při úpravě způsobu doručování neshledal a ponechal na soudu, aby volil způsob doručování případ od případu, podle konkrétních okolností ( ). Specifika zvláštních řízení upravených jsou zohledněna v ustanovení tohoto zákona, podle něhož je-li podle obsahu spisu zřejmé, že účastník nebo jeho zástupce se z omluvitelného důvodu neseznámil s písemností, soud rozhodne o neúčinnosti doručení této písemnosti i bez návrhu.

Že by se usnesení o zastavení detenčního řízení doručovalo do vlastních rukou, tedy oproti přesvědčení dovolatelky z procesní úpravy (přímo ze zákona) rozhodně neplyne.

Nejvyšší soud nemá zprávy o tom, že by v rozhodovací praxi soudů panovaly v této otázce jakékoliv pochybnosti. Pochybnosti nemá v tomto ohledu ani odborná literatura (srov. např. Lavický P. a kol. ( až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2016, s. 821).

Otázku v pořadí druhou odvolací soud neřešil a neměl důvod řešit, jestliže vysvětlil s odkazem na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. , že absence poučení o právu umístěného člověka prohlásit do dvou týdnů od doručení usnesení o zastavení řízení, že na projednání trvá, není právně významná pro posouzení, zda bylo odvolání proti usnesení o zastavení řízení odvolacím soudem odmítnuto pro opožděnost v souladu se zákonem či nikoliv, ve smyslu (zda byl naplněn tam upravený zmatečnostní důvod).

Není pochyb o tom, že absence takového poučení má za následek, že lhůta k uvedenému prohlášení nezačala umístěnému člověku běžet, bez zřetele na to, zda podal odvolání proti rozhodnutí o zastavení řízení včas či nikoliv, a prohlásí-li, že na projednání věci trvá, v řízení se podle ustanovení § 72 věty první z. ř. s. pokračuje. Z obsahu procesního spisu vyplývá, že na základě prohlášení umístěného člověka I. V., učiněného prostřednictvím advokáta spolu s odvoláním proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2020, č. j. -66, Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl usnesením ze dne 14. 4. 2020, č. j. -124, tak, že znovu zahajuje řízení o vyslovení přípustnosti převzetí umístěného člověka do zdravotního u. V řízení se tedy pokračuje.

Skutečnost, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí (pro napadené rozhodnutí bylo určující) je přitom jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. ).

Přípustnost dovolání v části směřující proti nákladovému výroku napadeného rozhodnutí je vyloučena ustanovením

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. 10. 2022

JUDr. Pavel Příhoda předseda senátu