Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2710/15

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Ladislava Militkého, zastoupeného Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem Ostrava - Moravská Ostrava, Masná 8, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2015 č. j. -98 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2014 č. j. -80, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Průběh řízení před obecnými soudy

1. Včas a řádně podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, a to pro tvrzený rozpor se základním právem na spravedlivý proces, garantovaným , a d (dále jen " "), i s ústavně zaručeným právem na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím státního orgánu podle y.

2. Předmětem řízení před obecnými soudy byla žaloba na náhradu škody ve výši 299 751 Kč s příslušenstvím, kterou stěžovatel požadoval po žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, a to z titulu nezákonného rozhodnutí soudu. Obvodní soud pro Prahu 2 žalobu stěžovatele usnesením ze dne 30. 1. 2014 č. j. -67 odmítl pro vady. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2014 č. j. -80 bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno. Dovolání stěžovatele bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2015 č. j. -98 pro neodstraněné vady odmítnuto.

3. Dovolací soud konstatoval, že z ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále jen " "), vyplývá, že k dodatečnému splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele musí advokát podání dovolatele nahradit vlastním podáním, a to mj. pokud jde o vytyčení rozsahu, v jakém se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, a vymezení dovolacího důvodu. K podání samotného účastníka řízení Nejvyšší soud v uvedeném rozsahu nepřihlíží. Posuzované dovolání proto podle názoru dovolacího soudu nesplňovalo podmínku stanovenou v větě první , neboť v rámci lhůty pro podání dovolání nebylo doplněno o údaj, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, a o vymezení dovolacího důvodu.

II.

Obsah ústavní stížnosti

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti argumentoval tím, že postupem dovolacího soudu bylo porušeno právo na spravedlivý proces, právo na přístup k soudu i princip rovnosti. Obecné soudy, došlo-li ke změně judikatury, byly povinny stěžovatele vyzvat, aby dovolání bylo doplněno o podání vypracované advokátem, kterého si zvolí. Postupem obecných soudů, které neupozornily na změnu judikatury, byl stěžovatel zbaven práva na spravedlivý soudní proces. Současně obecné soudy zabránily řádnému přezkumu nároku stěžovatele na náhradu škody. Stěžovatel namítal, že neústavním odmítnutím projednat dovolání a napravit vady rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně nebyla odstraněna nesprávnost právních závěrů obecných soudů. Usuzoval na procesní vady postupu soudů, pokud byla odmítnuta žaloba stěžovatele, která obsahovala všechny podstatné skutečnosti. Veškeré procesní výhrady soudu o neúplnosti žaloby byly nadbytečné, ústavně nesouladné a nemohou obstát. Podle zásady iura novit curia není účastník řízení povinen vykládat právní úpravu, jež je významnou pro jím uplatněný nárok.

III.

Právní posouzení

5. Ústavní soud je podle y (dále jen " ") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d) y rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocným rozhodnutím a jiným zásahům orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud však není součástí soustavy obecných soudů, a proto není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud oprávněn, pokud svými rozhodnutími porušily ústavně zaručená práva či svobody účastníka řízení. Rozměru zásahu do základních práv nebo svobod ovšem dosahuje toliko interpretace a aplikace práva, která byla provedena ve výrazném rozporu s principy spravedlnosti.

6. Z ústavněprávního pohledu je možno posuzovat pouze otázky, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu se skutkovým stavem, zda procesním postupem soudů nebyly porušeny principy spravedlivého procesu, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, anebo zda naopak došlo k zásahu orgánů veřejné moci, kterým bylo dotčeno ústavně garantované právo nebo svoboda.

7. Napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu neodporuje principům ústavnosti.

8. Pochybení dovolacího soudu s ústavní intenzitou Ústavním soudem ve věci není spatřováno. Nejvyšší soud vyložil, proč rozhodl o odmítnutí dovolání pro neodstraněné vady. Samotný nesouhlas stěžovatele s právním posouzením případu a s postupem dovolacího soudu nemohl bez dalšího zakládat opodstatněnost názoru o porušení základních práv. Výklad procesního práva obecným (dovolacím) soudem nedosáhl rozměru nezbytného k ústavněprávnímu přezkumu. Nejvyšší soud se při posouzení vad dovolání nedopustil ústavního excesu. K odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae) tak nedošlo. Ústavní stížnost proti rozhodnutí dovolacího soudu je proto zjevně neopodstatněná.

9. Pokud stěžovatelem nebyl řádně podán mimořádný opravný prostředek (dovolání), neboť obsahoval vady, které nebyly včas odstraněny, ústavní stížnost proti rozhodnutí odvolacího soudu pak ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), není přípustnou. Ústavní soud nepokládá podané dovolání za řádnou obranu proti napadenému potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu, která by zakládala přípustnost ústavní stížnosti (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2014

sp. zn.

, ze dne 27. 11. 2014

sp. zn.

nebo ze dne 23. 3. 2015

sp. zn.

).

10. Ústavní soud tak ústavní stížnost odmítl, zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný podle , zčásti jako návrh nepřípustný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. září 2015

Ludvík David, v. r.

předseda senátu