Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2192/2022

23 Cdo 2192/2022-203

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce D. K., nar. XY, bytem v XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného Mgr. Jiřím Žákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 60/28, proti žalované AC Sparta Praha fotbal, a. s., se sídlem v Praze 7, Tř. Milady Horákové 1066/98, identifikační číslo osoby 46356801, zastoupené JUDr. Janou Fráňovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Jakubská 670/14, o zaplacení částky 112.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2021, č. j. -164, takto:

Odůvodnění:(dle )

Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 112.000 Kč s příslušenstvím z titulu mezi účastníky uzavřené smlouvy o spolupráci ze dne 1. 7. 2017. Žalovaná částka měla představovat výši odstupného sjednaného pro případ výpovědi smlouvy o spolupráci, kterou podle žaloby měla žalovaná dne 9. 2. 2018 vypovědět.

Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 22. 1. 2020, č. j. -84, rozhodl o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 112.000 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II.) a vůči státu (výrok III.).

K odvolání žalované Městský soud v Praze, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 16. 9. 2020, č. j. -114, rozhodl, že se rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. co do částky 103.000 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže konkretizovaným mění tak, že se žaloba zamítá, jinak se v tomto výroku co do částky 9.000 Kč s příslušenstvím potvrzuje (první výrok). Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (druhý výrok) a o náhradě nákladů řízení státu (třetí výrok).

K dovolání žalobce dovolací soud rozsudkem ze dne 19. 5. 2021, sp. zn. , rozhodl tak, že dovolání se v rozsahu, ve kterém směřuje proti části výroku I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2020, č. j. -114, v níž byl potvrzen výrok I. rozsudku soudu prvního stupně, odmítá (I. výrok), a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2020, č. j. -114, se v části výroku I., v níž byl změněn výrok I. rozsudku soudu prvního stupně, a ve výrocích II., III. a IV. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Odvolací soud, v pořadí druhým rozsudkem v záhlaví uvedeným, rozhodl, že se rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. co do částky 103.000 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže konkretizovaným mění tak, že se žaloba zamítá (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (druhý výrok) a o náhradě nákladů řízení státu (třetí a čtvrtý výrok).

Žalobce (dále též „dovolatel“) dovoláním napadl v záhlaví uvedený rozsudek odvolacího soudu, a to v rozsahu prvního, druhého a třetího výroku. Dovolatel má za to, že „rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci dle , když odvolací soud při svém rozhodování nesprávně právně posoudil, zdali mezi žalobcem a žalovanou došlo k výpovědi smlouvy, nebo jejímu ukončení dohodou, a odvolací soud se odchýlil od závazného právního názoru dovolacího soudu a uvedená otázka posouzení ukončení smlouvy by měla být dovolacím soudem posouzena jinak, jak žalobce podrobně rozvádí dále v tomto dovolání“.

K dovolání žalobce se žalovaná vyjádřila tak, že je navrhuje odmítnout, případně zamítnout.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) zjistil, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě, oprávněnou osobou a dovolání žalobce bylo sepsáno advokátem jako zástupcem žalobce ( a ). Dovolací soud dále posoudil, zda dovolání obsahuje náležitosti vyžadované a zda je přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle , není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem (srov. větu první ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která již dovolacím soudem vyřešena byla, ale má být posouzena jinak, a zda je tedy dovolání podle ustanovení přípustné, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Dovolání není přípustné.

Žalobce v dovolání nejprve citoval a dále uvedl, že odvolací soud nesprávně právně posoudil, zdali mezi žalobcem a žalovanou došlo k výpovědi smlouvy nebo jejímu ukončení dohodou, že odvolací soud se odchýlil od závazného právního názoru dovolacího soudu a uvedená otázka posouzení ukončení smlouvy by měla být dovolacím soudem posouzena jinak.

Namítá-li žalobce, že „odvolací soud se odchýlil od závazného právního názoru dovolacího soudu“ uvedeného v rozsudku ze dne 19. 5. 2021, sp. zn. , při řešení otázky, zda mezi stranami smlouvy došlo k výpovědi smlouvy nebo jejímu ukončení dohodou (otázka ukončení smlouvy), je třeba uvést, že dovolací soud v daném rozhodnutí tuto otázku neřešil. Dovolací soud v předchozím rozhodnutí pouze vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudy nižšího stupně, podle něhož měla žalovaná vypovědět smluvní vztah se žalobcem ústně, a až následně na základě zopakovaného dokazování odvolací soud ve svém v pořadí druhém rozhodnutí dospěl k závěru, že výsledky dokazování neopodstatňují závěr o tom, že žalovaná dala žalobci výpověď v jiné než písemné formě a že smluvní vztah mezi účastníky byl ukončen dohodou. Řešení otázky odvolacím soudem, zda mezi stranami smlouvy došlo k výpovědi smlouvy nebo jejímu ukončení dohodou, tak není v rozporu s výše citovaným rozsudkem dovolacího soudu.

Vymezil-li žalobce přípustnost dovolání tak, že „otázka posouzení ukončení smlouvy by měla být dovolacím soudem posouzena jinak“, pak musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud v nyní projednávané věci odchýlit. Dovolatel tento požadavek nesplnil a v této části je tak dovolání vadné.

Ve zbylé části dovolání dovolatel polemizuje se skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem, brojí proti hodnocení důkazu odvolacím soudem, aniž by v této souvislosti předkládal jakoukoli právní otázku. K napadení skutkového stavu však dovolatel nemá s účinností od 1. 1. 2013 k dispozici žádný způsobilý dovolací důvod (srov. ). Samo hodnocení důkazů soudem nemůže být předmětem dovolacího přezkumu; dovolatel rovněž touto svou námitkou neuplatňuje způsobilý dovolací důvod (srov. a například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. ).

V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti druhému a třetímu výroku napadeného rozsudku, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, je dovolání objektivně nepřípustné podle

Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v Nejvyšší soud proto dovolání podle odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. 9. 2022

JUDr. Pavel Horák, Ph.D.

předseda senátu