Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3031/2021

26 Cdo 3031/2021-280

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Michaely Janouškové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobců a) E. K., narozeného XY, bytem XY, b) M. K., narozené XY, bytem XY, zastoupených JUDr. Pavlem Marťánem, advokátem se sídlem v Českém Krumlově, Latrán 193, PSČ 381 01, proti žalovanému P. S., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Martinem Rybnikářem, advokátem se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1922/3, PSČ 602 00, o vyklizení bytu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2021, č. j. -227, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

[1] Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 9. 6. 2020, č. j. -145, uložil žalovanému povinnost vyklidit tam specifikovaný byt a vyklizený předat žalobcům do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

[2] Krajský soud v Brně k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 23. 6. 2021, č. j. -227, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

[3] Dovolání žalovaného (dovolatele) proti citovanému rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ ), neboť předložená otázka, kterou dovolatel ve výsledku zpochybňuje aktivní věcnou legitimaci žalobců, již byla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešena, od přijatých závěrů se odvolací soud neodchýlil, a od ustáleného řešení těchto otázek se dovolací soud nemá důvod odklonit ani v předmětné věci.

[4] Závaznost rozhodnutí (a otázek v nich řešených) upravuje ustanovení

[5] Podle nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení (odstavec první). Výrok pravomocného rozsudku, kterým bylo rozhodnuto ve věcech uvedených v , je závazný nejen pro účastníky řízení, ale i pro další osoby oprávněné proti žalovanému pro tytéž nároky z téhož jednání nebo stavu. Zvláštní právní předpisy stanoví, v kterých dalších případech a v jakém rozsahu je výrok pravomocného rozsudku závazný pro jiné osoby než účastníky řízení (odstavec druhý). V rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány (odstavec třetí). Jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu (odstavec čtvrtý).

[6] Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 27. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 69/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k výkladu citovaného ustanovení vysvětlil, že ve smyslu (nyní ) je závazný výrok rozsudku, nikoliv jeho odůvodnění. V případě zamítavého výroku je však nutno výrok posoudit v souvislosti s odůvodněním rozhodnutím (viz shodně dále též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2003, sp. zn. , nebo ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. ). Ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího i Ústavního soudu (srovnej např. nález ze dne 27. 8. 2004, sp. zn. ) týkající se vázaností soudních rozhodnutí a v nich řešených otázek v dalších soudních řízeních totiž akcentuje zejména zásady právní jistoty a předvídatelnosti práva, patřící ke znakům právního státu, které vedou ke stabilitě a jednotnosti soudního rozhodování.

[7] Je tedy třeba dovodit, že i pravomocný rozsudek, kterým byla zamítnuta žaloba, jíž se dovolatel (v postavení navrhovatele) domáhal určení (svého) členství v družstvu a určení, že je nájemcem družstevního bytu, protože soud (po provedeném dokazování) dospěl k závěru, že dovolatel členem družstva, a nájemcem bytu (již) není a současně se zabýval i otázkou platnosti smlouvy o převodu uzavřenou mezi T. B. a žalobci (viz bod 18 odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 8. 2018, č. j. , - 1104), je pro účastníky řízení a pro soud závazný, neboť deklaruje neexistenci práva dovolatele a současně (i) platnost převodu na žalobce.

[8] Namítá-li dovolatel, že soudy neprovedly (jím navrhované) důkazy, vytýká tím soudům toliko údajnou vadu řízení. V této souvislosti dovolací soud připomíná, že k vadám řízení (jsou-li skutečně dány) přihlíží jen, je-li dovolání přípustné; samy o sobě tyto vady nejsou způsobilé přípustnost dovolání založit, neboť nejsou způsobilým dovolacím důvodem ( ). Dovolatel ve vztahu k namítané vadě řízení Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení napadené rozhodnutí spočívá a jež by splňovala předpoklady vymezené v Nadto s ohledem na skutečnosti uvedené v předchozím bodu, je tato námitka bezpředmětná.

[9] Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu, že se při řešení otázky, zda „absence ujednání o úplatnosti či bezúplatnosti převodu členských práv a povinností (...) způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o převodu členských práv a povinností“ uzavřenou mezi T. B. a žalobci, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, není ani tato námitka způsobilá založit přípustnost dovolání. Je tomu tak proto, že Vrchní soud v Olomouci již v rozsudku ze dne 15. 8. 2018, č. j. , -1104, z nějž odvolací soud vycházel, uzavřel, že „skutečnost, že došlo k dohodě o tom, že převod bude úplatný a o výši a způsobu zaplacení ceny, jednoznačně vyplývá z toho, že účastníci 3. a 4. (tj. žalobci v předmětném řízení) dohodnutou cenu zaplatili“. I tato otázka je tedy vystavěna na skutkovém základu, na němž napadené rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá, a proto se ani řešení otázky následků absence ujednání o (bez)úplatné povaze dohody převodu členských práv a povinností (resp. absence ujednání o stanovení ceny nebo způsobu jejího určení) nemůže projevit v poměrech dovolatele založených napadeným rozhodnutím odvolacího soudu.

[10] Má-li dovolatel za to, že mu postupem odvolacího soudu bylo odepřeno právo na spravedlivý proces, uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v Lze dodat, že namítá-li dovolatel porušení svého procesního základního práva podle y, přehlíží, že právo na soudní ochranu není možno vykládat tak, že by dovolateli garantoval úspěch v řízení, či se mu zaručovalo právo na rozhodnutí, odpovídající jeho představám. Obsahem ústavně zaručeného práva dle y je zajištění práva na řádné soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování v souladu se zákony a při uplatnění ústavních principů (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. , či ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. , jímž byla odmítnuta stížnost dovolatele proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2020, č. j. ). Okolnost, že dovolatel se závěry či právními názory soudů nesouhlasí, nemůže (sama o sobě) přípustnost dovolání založit.

[11] S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

[12] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( in fine ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 5. 10. 2022

JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu