Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2115/2022

-277

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobce Stavební bytové družstvo STAVEG, se sídlem v Praze 5, Stodůlky, Nušlova 2515/4, identifikační číslo osoby 00222895, zastoupeného JUDr. Milanem Kestlem, advokátem se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1615/1, proti žalované ABISKO, s.r.o., se sídlem v Rakovníku II, Huřviny 2528, identifikační číslo osoby 27660281, zastoupené JUDr. Josefem Svobodou, advokátem se sídlem v Praze 8, Větrná 848/16, o zaplacení částky 2 092 541 Kč, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2022, č. j. -260, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 20 570 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce.

Odůvodnění:

Žalobce se v řízení na žalované domáhal zaplacení částky 2 092 541 Kč jako smluvní pokuty vzniklé v důsledku prodlení s předáním díla.

Okresní soud v Rakovníku jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 20. 5. 2021, č. j. -214, žalobu na zaplacení částky 2 092 541 Kč zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II a III).

K odvolání žalobce Krajský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I napadeného rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II napadeného rozsudku).

Rozsudek odvolacího soudu napadl v celém rozsahu žalobce dovoláním, ve kterém namítl, že odvolací soud dospěl k nesprávnému závěru, že dílo bylo předáno podpisem předávacího protokolu dne 18. 10. 2018. Dle žalobce žalovaná nesplnila smluvní povinnosti provést dílo bez vad. Dílo tak nebylo dokončeno a nemohlo být ani předáno. Dále žalobce namítl, že dílo nebylo předáno postupem ujednaným ve smlouvě, když žalovaná nepředala žalobci stavební deník, jenž měl být dle smlouvy jednou z příloh předávacího protokolu. Vzhledem k tomu, že odvolací soud tuto skutečnost nezohlednil, odchýlil se dle žalobce od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu reprezentované rozsudky ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. , a ze dne 5. 12. 2018, sp. zn. .

Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila s posouzením věci odvolacím soudem a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl. Žalovaná přitom zdůraznila, že žalobce v dovolání polemizuje skutkovým závěrem odvolacího soudu, že došlo k předání díla. Dále uvedla, že předání díla vyplynulo z předávacího protokolu ze dne 18. 10. 2018, přičemž žalobce nepředání díla namítl až v březnu roku 2020, přestože dříve zaplatil žalované doplatek ceny díla. Žalovaná rovněž poukázala na , , dále jen „o. z.“, z něhož dovozovala, že ani existence případných vad, které nebrání užívání díla, by nemohla být překážkou předání díla.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „“.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Ohledně námitky, že nemohlo dojít k předání vadného díla, žalobce neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání pro každý dovolací důvod vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné ( ). Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu nepostačuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. , a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. ). Dovolání tak v této části trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Ve zbývající části dovolání dovolací soud shledal, že obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením , proto se zabýval jeho přípustností.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Ve vztahu k otázce dodržení sjednaného způsobu a postupu předání díla ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vychází ze závěru, že jsou-li podmínky související s předáním díla ve smlouvě sjednány tak, že bez jejich splnění nemůže k předání díla dojít, představují tzv. hmotněprávní podmínku pro předání díla. Za hmotněprávní podmínku pro předání díla ovšem není možné považovat například ujednání, v němž se strany smlouvy dohodly, že při předání díla sepíší předávací protokol, jenž bude důkazem o předání a převzetí díla (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. ). Uvážení soudu o účelu stavebního deníku jako přílohy protokolu o předání díla je otázkou výkladu každé konkrétní smlouvy a významu takového ujednání pro práva a povinnosti smluvních stran (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. ).

V nyní posuzovaném případě odvolací soud dospěl k závěru, že nepředání stavebního deníku nebránilo předání díla. Dle tohoto závěru tudíž uvedená podmínka nepředstavovala hmotněprávní podmínku pro jeho předání díla. Odvolací soud přitom zejména přihlédl k jednání žalobce, který po soupisu předávacího protokolu dne 18. 10. 2018 zaplatil žalované doplatek ceny díla, z čehož dovodil, že žalobce dílo považoval za předané i bez splnění uvedené podmínky. Uvedený postup odvolacího soudu akcentující následné chování účastníků odpovídá v rozhodovací praxi dovolacího soudu opakovaně popisovaným požadavkům výkladu právního jednání dle § 556 o. z. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. , a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Samotný výsledek, k němuž odvolací soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu věci a za užití zákonných interpretačních pravidel při odstraňování pochybností o obsahu právního jednání (o skutečné vůli stran jimi projevené), není řešením otázky hmotného práva v intencích § 237 o․ s. ř., jež by bylo možno porovnávat s rozhodovací praxí dovolacího soudu. Od ustálené judikatury by se odvolací soud mohl odchýlit pouze v postupu, jímž k takovému výsledku (k závěru o obsahu právního úkonu) dospěl, např. že by nevyužil příslušné výkladové metody či že by jeho úvahy při jejich aplikaci byly zatíženy chybou v logice (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. , či ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. ). Tak tomu ovšem v posuzované věci není.

Vzhledem k výše uvedenému námitka žalobce, že nedošlo k předání díla, když nebyla splněna podmínka předání stavebního deníku, přípustnost dovolání ve smyslu nezakládá.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce směřující proti výroku I rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení odmítl.

Dovolací soud následně uvádí, že rozsah dovolání posoudil s přihlédnutím k celkovému obsahu dovolání ( ) a dovodil, že proti rozhodnutí o nákladech řízení dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k nákladům řízení postrádá jakékoli odůvodnění. Nadto by v uvedeném rozsahu nebylo dovolání podle ani přípustné.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobce dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 27. 9. 2022

JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.

předseda senátu