Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2568/2022

-439

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Zdeňka Dese ve věci žalobců a) L.V., narozeného XY, bytem v XY,zastoupeného Mgr. Karlem Hůzlem, advokátem se sídlem ve Strakonicích, Velké náměstí 143, a b) V. M., narozené XY, bytem v XY,proti žalovanému M. M., narozenému XY, zastoupenému JUDr. Ing. Michalem Čapkem, advokátem se sídlem v Písku, Na Boubín 203, o určení vlastnictví k nemovitým věcem, vedené u Okresního sudu v Písku pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 2. 2022, č. j. -374, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Písku rozsudkem ze dne 30. 6. 2021, č. j. -292, určil, že ke dni úmrtí L. V., narozeného XY, tj. ke dni 23. 10. 2017, byl jmenovaný podílovým spoluvlastníkem ideální ½ pozemků parc. č. st. XY a parc. č. XY v k. ú. XY a že k uvedenému dni budova bez č. p. / č. e., postavená na pozemku parc. č. st. XY v k. ú. XY, náležela do společného jmění manželů zemřelého L. V. a V. V., narozené XY [původní žalobkyně b)], a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dne 10. 8. 2021 odvolání. V průběhu odvolacího řízení žalobkyně b) V. V., naposledy bytem v XY, dne 3. 12. 2021 zemřela.

V záhlaví uvedeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl, že v řízení bude pokračováno namísto žalobkyně b) se správci pozůstalosti L. V., tedy žalobcem a), a V. M., narozenou XY, bytem v XY. Odvolací soud dovodil, že povaha věci umožňuje pokračovat v řízení. Ze zprávy notářky – soudní komisařky pověřené v řízení o pozůstalosti V. V. zjistil, že správce pozůstalosti nebyl ustanoven a správci pozůstalosti jsou dědicové L. V. a V. M., kteří neuzavřeli dohodu, jak budou dědictví spravovat. Odvolací soud uzavřel, že za dané situace se uplatní , (dále jen „o. z.“), podle něhož je-li dědiců více a neujednají-li něco jiného, spravují pozůstalost všichni dědicové. Rozhodl proto podle o procesním nástupnictví, jak shora uvedeno.

Proti tomuto usnesení podal žalovaný dovolání, neboť nesouhlasí s procesním nástupnictvím V. M.. Dovolání má za důvodné proto, že nikdo nesmí být nucen být žalobcem proti své vůli. Namítá, že V. M. je jeho matkou a s převodem sporných nemovitostí na svého syna souhlasí, což soudu sdělila. Napadeným rozhodnutím je postavena do pozice žalobce ve sporu, ačkoliv žalobu považuje za nesmyslnou, a do řízení vstupuje proti své vůli. Tím, že na straně žalobců vystupují dva subjekty, je radikálně omezena v možnosti s řízením nakládat a tak je porušeno její dispoziční právo; žalobu by vzala zpět, ale s ohledem na postoj žalobce a) [jejího bratra] je to prakticky vyloučeno. Standardně se žalobce ve sporu domáhá ochrany svých práv a zájmů, zatímco V. M. je autoritativním rozhodnutím soudu nucena vystupovat proti svým právům a v rozporu se svými zájmy, je tak nucena např. nést náklady v řízení, které neiniciovala a s nímž nesouhlasí, ale je také nucena stát ve sporu proti svému synovi. Dovolatel zdůraznil, že nemá spor se svou matkou a nechce proti ní vést soudní řízení, je však k tomu proti své vůli nucen. Klade otázku, zda napadené rozhodnutí je v souladu s d, podle něhož má každý právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života, a namítá, že žádné rozhodnutí nesmí proti sobě postavit matku a syna a zasahovat tak do ústavně garantovaného práva na ochranu před zásahem do rodinného života. Namítá také, že žalobce a) znemožňuje své sestře paní M. správu dědictví a notářka v řízení o dědictví konstatovala možnost, že bude ustanoven správce dědictví z řad insolvenčních správců. Dovolatel má za to, že do vyřešení této otázky by řízení mělo být přerušeno.

Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Českých Budějovicích s pokynem rozhodnout o přerušení řízení.

Žalobce a) ve svém vyjádření k dovolání žalovaného namítl, že napadeným rozhodnutím dovolatel ve své pozici žalovaného není nikterak dotčen a jím uváděné důvody se týkají jeho matky; z uváděných důvodů se měla napadenému rozhodnutí bránit paní M. sama. Žalobce a) navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto, případně zamítnuto.

Dovolání proti napadenému rozhodnutí podala také V M., vyjádřila v něm svůj nesouhlas s účastí v tomto sporu na straně žalující s tím, že žalobu považuje za nesmyslnou a převod sporných nemovitostí za platný, v rodině dlouhodobě domluvený. Má za to, že nemůže být nucena k účasti na sporu, který je veden proti její vůli, a namítla, že stojí na straně svého syna, žalovaného, nikoliv na straně bratra, žalobce a). Navrhla, aby bylo zrušeno napadené usnesení i „celá žaloba“.

Řízení o dovolání V. M. bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 7. 2022, č. j. -433, zastaveno pro nesplnění podmínky povinného zastoupení poté, co usnesením téhož soudu ze dne 18. 5. 2022, č. j. -415, nebylo vyhověno žádosti dovolatelky o ustanovení zástupce z řad advokátů z toho důvodu, že přes výzvu nedoložila své majetkové poměry.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 [srov. čl. II bod 1 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „“.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ustanovení stanoví, že dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (), o přistoupení dalšího účastníka () a o záměně účastníka ().

Dle může dovolání podat účastník původního řízení, z povahy dovolání jakožto opravného prostředku však plyne, že oprávnění je podat (subjektivní přípustnost) svědčí pouze tomu účastníku, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma odstranitelná jen tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší, popřípadě změní(z rozhodnutí Nejvyššího soudu k tomu srov. například usnesení ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, sešit č. 3, ročník 1998, pod číslem 28, usnesení ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. , uveřejněné v témže časopise, sešit č. 1, ročník 2000, pod číslem 7, usnesení ze dne 20. 6. 2000, sp. zn. , a z pozdější doby např. usnesení ze dne 31. 1. 2022, sp. zn. , jež jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, veřejnosti dostupná na jeho webových stránkách). Klíčovým je přitom výrok rozhodnutí, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska, nikoliv podle hmotného práva, neboť pak by šlo o posouzení důvodnosti nároku ve věci samé (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2000, sp. zn. ).

Nejvyšší soud dovodil již v usnesení ze dne 4. 12. 2007, sp. zn. , že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené soudem odvolacím, kterým bylo podle rozhodnuto o právním nástupci žalobkyně, shora popsané podmínky nesplňuje, neboť nepůsobí újmu na právech dovolatelky (žalované) a neukládá jí žádné povinnosti. Soud prvního stupně o právech či povinnostech žalované nerozhodoval a rozhodnutí se netýkalo ani jejího procesního postavení, neboť bylo posuzováno pouze to, kdo je právním nástupcem dosavadní žalobkyně. V takovém případě se nevyžaduje – na rozdíl od záměny účastníků ve smyslu - ani souhlas žalované a dokonce nedochází ani k žádnému dalšímu prodloužení soudního řízení, neboť procesní nástupce na straně žalobkyně je povinen přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho nástupu do řízení ( ). Postavení žalované se tak tímto rozhodnutím z hlediska procesně právního nemění, žalované ostatně nesvědčí žádný argument, jímž by mohla skutečnosti nástupnictví v řízení čelit. Okolnosti jí proti účasti žalobkyně namítané jsou v řízení věcně uplatnitelné leda coby námitka nedostatku její aktivní legitimace k uplatňování nároku (a to i v důsledku toho, že ve skutečnosti nenastala skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva) a musí být tudíž posouzeny při rozhodování ve věci samé. Nejvyšší soud uzavřel, že žalovaná tudíž nebyla (subjektivně) oprávněna k podání opravného prostředku proti rozhodnutí soudu prvního stupně, z týchž důvodů dospěl při zkoumání subjektivní přípustnosti dovolání k závěru, že dovolání podal účastník řízení, který k tomu nebyl oprávněn, a dovolání žalované dle odmítl.

Tyto závěry, k nimž se Nejvyšší soud přihlásil v usneseních ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. , a ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. , se uplatní též ve zde souzeném případu; skutečnost, že tu o procesním nástupnictví podle rozhodoval odvolací soud a že šlo o procesní nástupnictví po účastníku řízení – fyzické osobě, na věci nic nemění. I zde platí, že napadené rozhodnutí se týká toliko procesního nástupnictví po původní žalobkyni b), nepředjímá výsledek řízení ve věci samé, dovolateli neukládá žádné povinnosti a ani jinak nepůsobí újmu na jeho právech. Postavení dovolatele jak v oblasti práva hmotného, tak v oblasti práva procesního se tak napadeným rozhodnutím nezmění. Tomu odpovídá skutečnost, že argumenty, jimiž dovolatel podané dovolání zdůvodňuje, se z hlediska právního týkají paní V. M.

Oproti argumentaci dovolatele se do jeho procesního postavení nepromítá negativně ani skutečnost, že V. M. by mohla vzniknout povinnost k náhradě nákladů tohoto soudního řízení.Co se týče jeho námitky, že je proti své vůli nucen vést spor se svou matkou, pak není to ve sporném řízení žalovaný, kdo rozhoduje o tom, zda je žalován či nikoliv. Podle účastníky řízení jsou žalobce a žalovaný, přičemž žalobcem je ten, kdo podal u soudu žalobu, a žalovaným ten, koho žalobce v žalobě za žalovaného označil (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod č. 12/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání žalovaného proti napadenému rozhodnutí proto není subjektivně přípustné. Na tom nemůže nic změnit ani poučení odvolacího soudu, že za splnění předpokladů stanovených v a násl. je dovolání přípustné, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání přípustnost dovolání nezakládá (srovnej např. již důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání žalovaného podle a 3 ve spojení s odmítl, neboť bylo podáno někým, kdo k dovolání není oprávněn.

Nad rámec uvedeného je praktické dodat, že ve spise na č. l. 429 je založeno rozhodnutí notářky - soudní komisařky JUDr. Marty Javorské ze dne 21. 7. 2022, č. j. -186, jímž byl správcem pozůstalosti po zemřelé původní žalobkyni b) jmenován advokát a insolvenční správce Mgr. Václav Pechoušek. Nejvyšší soud nemohl k této skutečnosti přihlédnout, neboť podle je pro rozhodnutí dovolacího soudu rozhodující stav v době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.

O nákladech dovolacího řízení rozhodnou soudy v rozhodnutí, jímž se řízení končí ( věta první, a ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 9. 2022

JUDr. Pavel Příhoda předseda senátu