Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 690/2022

-148

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: V. P., narozená dne XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Evou Chromcovou Burešovou, advokátkou se sídlem Floriána Nováka 5267/3, Prostějov, proti žalované: J. B., narozená dne XY, bytem XY, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2020, č. j. -68, takto:

III. Žádný z účastníků nemáprávo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně podala dovolání proti usnesení ze dne 4. 2. 2020, č. j. -60, jímž Okresní soud v Prostějově zastavil řízení podle , o soudních poplatcích, neboť žalobkyně nezaplatila soudní poplatek ze žaloby, a rozhodl o náhradě nákladů řízení, a proti usnesení ze dne 31. 7. 2020, č. j. -68, kterým Krajský soud v Brně potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve vztahu k vzájemným návrhem uplatněným nárokům na zaplacení 18.000 Kč a 240.000 Kč, změnil je ve vztahu k vzájemným návrhem uplatněnému nároku na zaplacení 500.000 Kč tak, že řízení se nezastavuje, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo změněno usnesení soudu prvního stupně ohledně částky 500.000 Kč, není dovolání subjektivně přípustné. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že je může podat jen ten účastník řízení, jemuž nebylo rozhodnutím odvolacího soudu vyhověno, popřípadě jemuž byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jeho právech, kterou lze odstranit zrušením či změnou napadeného rozhodnutí. Touto částí výroku však žalobkyni nebyla žádná újma způsobena, neboť odvolací soud vyhověl jejímu odvolání a rozhodl, že řízení se nezastavuje, tedy žalobkyně nemůže mít zájem na zrušení či změně této části rozhodnutí. Z toho důvodu není legitimována k podání dovolání v tomto rozsahu.

Ohledně části výroku rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení o nároku na zaplacení 18.000 Kč, je dovolání objektivně nepřípustné podle , neboť se jedná o peněžité plnění nepřevyšující částku 50.000 Kč. V řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků, odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z nich charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. , publikované pod C 2236 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, a ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. , nebo rozsudek téhož soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. , publikovaný pod č. 7/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sb. rozh. obč.“). Nejvyšší soud proto dovolání v této části odmítl.

Dovolání proti části výroku rozhodnutí odvolacího soudu o zastavení řízení o žalobě na zaplacení 240.000 Kč Nejvyšší soud odmítl podle věty první , neboť neobsahuje zákonem požadované údaje, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ), a v dovolacím řízení nelze pokračovat, neboť v důsledku vad spočívajících v absenci této zákonné náležitosti není možno posoudit přípustnost dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení , je dovolatel povinen vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace celého nebo jen části textu tohoto ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , č. rozh. obč., nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. , ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. , a ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. ). Dovolatelka tuto náležitost dovolání zcela opomenula, o požadavcích se vůbec nezmiňuje, a vymezení předpokladů přípustnosti dovolání tak absentuje.

Splnění této náležitosti dovolání nelze dovodit ani jinak z obsahu podání. Při vylíčení předpokladu přípustnosti totiž musí dovolatel uvést konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu s výjimkou situace, kdy přípustnost dovolání je odůvodněna tím, že jde o dovolacím soudem dosud neřešenou právní otázku. Dovolatel je tedy ze zákona povinen uvést nejen právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné (a vyložit, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení, srov. – tzv. kvalitativní vymezení důvodu dovolání), ale též konfrontovat tuto nesprávnost s dosavadní rozhodovací činností Nejvyššího soudu, neboť tomu náleží úkol sjednocovat rozhodovací činnost soudů v civilním řízení. Podle toho je dovolatel povinen sdělit, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ). Měl by tedy označit, který z předpokladů vymezených v je naplněn a proč. Jinými slovy je dovolatel povinen jasně uvést, v čem se odvolací soud odchýlil od relevantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, nebo v čem je relevantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu rozporná, nebo v čem je třeba relevantní rozhodovací praxi Nejvyššího soudu změnit, nebo zda se jedná o právní otázku Nejvyšším soudem dosud nevyřešenou (usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. ). Tyto skutečnosti z něj musí být jednoznačně seznatelné, mohou však být vyjádřeny v kterékoliv jeho části (nález Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. ).

Ve zbývajícím rozsahu je dovolání podle objektivně nepřípustné, neboť napadá výroky, kterým odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Napadla-li dovolatelka též usnesení soudu prvního stupně, pomíjí, že z ustanovení , podle nějž je dovolání mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, vyplývá, že dovoláním nelze rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání ( ); proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2001, sp. zn. ); Nejvyšší soud proto řízení o dovolání proti usnesení soudu prvního stupně zastavil (, ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. 9. 2022

JUDr. Petr Vojtek předseda senátu