Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 ICdo 74/2022-203

-203

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně M & M reality holding a.s., se sídlem Praha 1, Krakovská 583/9, identifikační číslo osoby 27487768, zastoupené Mgr. Peterem Harmečkem, advokátem se sídlem Ostrava, Macharova 302/13, proti žalovanému P. Z., omezenému ve svéprávnosti, bytem XY, zastoupenému opatrovníkem V. K., bytem XY, právně zastoupenému JUDr. Přemyslem Kubíčkem, advokátem se sídlem České Budějovice, Kasárenská 157/4, o určení nevykonatelné pohledávky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 45 ICm XY, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 10. 2021, č. j. 101 VSPH XY, takto:

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. 3. 2021, č. j. 45 ICm XY, XY, zamítl žalobu ve znění, aby soud určil pravost pohledávky žalobkyně přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka P. Z. vedeném před Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. XY ve výši 128 000 Kč (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II. a III.).

Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 14. 10. 2021, č. j. 45 ICm XY, 101 VSPH XY, ( XY), změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se určuje, že pohledávka žalobkyně přihlášená do insolvenčního řízení vedeného před Krajským soudem v Hradci Králové pod sp. zn. XY ve výši 128 000 Kč je pohledávkou přihlášenou po právu (výrok I.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce na nákladech řízení před soudy obou stupňů částku 37 026 Kč s tím, že se pohledávka nákladů řízení pokládá za pohledávku přihlášenou v insolvenčním řízení dlužníka a uspokojí se v něm ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl tento spor (výrok II.) a rozhodl, že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále též „dovolatel“) dovolání, které Nejvyšší soud projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (čl. II bod 2 , dále jen „“).

Dovolatel spatřuje přípustnost dovolání, „dle , a odůvodňuje podle , neboť se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe v řešení otázky platnosti právního jednání osoby s duševní poruchou, resp. právního jednání v souvislosti se spotřebitelskými vztahy, tedy z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci“.

Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam taxativně vyjmenovaných hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu či jeho části. Jinak vyjádřeno, z obsahu dovolání musí být patrné, zda jde (má jít) o některý ze čtyř v úvahu přicházejících případů, kdy napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2013, ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , a ze dne 15. 10. 2013, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. , a ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. ). Dovolatel je tak povinen uvést, v řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která otázka hmotného nebo procesního práva je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem posouzena jinak.

Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že „nesprávně vyhodnotil otázku právního jednání spočívajícího v podpisu žalobcem mu předložené dohody o narovnání, rovněž odlišně vyhodnotil platnost dohody o narovnání, když soud prvního stupně dovodil neplatnost z toho, že žalobce uvedl dovolatel v omyl ohledně sporné skutečnosti a současně že se odvolací soud zaměřil pouze na formální stránku dohody o narovnání a nevypořádal se s námitkou dovolatele, že požadavek na zaplacení požadované částky a jemu předcházející jednání žalobce odporuje dobrým mravům“. Spatřuje-li splnění předpokladu přípustnosti dovolání z výše uvedených důvodů, pak nejde o řádné vymezení přípustnosti dovolání, neboť nevymezil, kterou otázku (hmotného nebo procesního práva), na jejímž řešení je napadené rozhodnutí založeno, považuje za právní otázku, kterou odvolací soud vyřešil rozporně s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Není úkolem dovolacího soudu, aby na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval předpoklady přípustnosti dovolání v souladu s a nahrazoval tak plnění procesní povinnosti dovolatele. Chybějící údaj nelze dovodit ani z obsahu dovolání, neboť dovolatel v něm pouze polemizuje s tím, jak odvolací soud hodnotil provedené důkazy, jak v řízení postupoval a rozhodl. Výtkami, jimiž podrobuje kritice hodnocení v řízení provedených důkazů, ve skutečnosti zpochybňuje skutková zjištění odvolacího soudu. Je třeba konstatovat, že námitky ke skutkovým zjištěním soudu či k hodnocení důkazů odvolacím soudem přípustnost dovolání založit nemohou. Skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají dovolacímu přezkumu a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle

Rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. , na které dovolatel ve svém dovolání odkazuje (zabývající se neúměrným zkrácením při sjednání kupní smlouvy), není přiléhavé k nyní projednávané věci a jedná se o skutkově zcela odlišnou věc.

Nepředložil-li dovolatel k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu Nejvyšší soud je podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 9. 2022

JUDr. Pavel Horňák předseda senátu