Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1404/2021

23 Cdo 1404/2021-192

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně Původní bílovické pekárny s.r.o., se sídlem v Bílovicích nad Svitavou, Žižkova 51, PSČ 664 01, IČO 63488302, zastoupené Mgr. Petrem Pařilem, advokátem, se sídlem v Brně, Škárova 809/16, PSČ 612 00, proti žalované Bílovické pekárně s.r.o., se sídlem v Brně, Královo Pole, Palackého třída 1891/162, PSČ 612 00, IČO 25514865, zastoupené JUDr. Stanislavem Keršnerem, advokátem, se sídlem v Brně, Orlí 492/18, PSČ 602 00, o ochranu práv z ochranné známky a obchodní firmy, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 12. 2020, č. j. -170, takto:

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 11. 2017, č. j. -72, zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované změnit obchodní firmu v zakladatelské ě tak, že ze své obchodní firmy odstraní slovo „bílovická“ a nahradí je jiným slovem, a podat k příslušnému rejstříkovému soudu návrh na změnu zápisu obchodní firmy v obchodním rejstříku (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 1. 2020, č. j. -170, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu potvrzujícího výroku podala žalobkyně dovolání. Podle žalobkyně je dovolání přípustné pro řešení otázek, které dosud v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nebyly řešeny a pro řešení otázek, které mají být posouzeny jinak. Za dosud neřešené považuje dovolatelka otázky

a) zda je porušena firemní povinnost či dána klamavost obchodní firmy ve smyslu ustanovení , (dále jen „o. z.“) z důvodu, že podnikatel v běžném styku užívá jiného označení, tedy že vystupuje pod označením odlišným od své obchodní firmy, a b) zda může požadavek na firemní povinnost či na neklamavost obchodní firmy převážit nad právem na renomovanou firmu.

Podle žalobkyně se odvolací soud uvedenou otázkou vůbec nezabýval, ačkoliv od počátku namítala, že klamavost obchodní firmy žalované je dána nejen tím, že obsahuje nepravdivý geografický údaj, ale právě též i tím, že žalovaná běžně vystupuje pod označením „Podpěrova pekárna“. Pro posouzení klamavosti obchodní firmy žalované je zcela zásadní, že běžně vystupuje pod výše uvedeným označením. Tímto svým jednáním žalovaná popírá, že by pro ni původní označení nabylo příznačnosti, významu a hodnoty a zároveň se tím dobrovolně vzdává svého práva na užívání renomované obchodní firmy. V daném případě tedy požadavek na neklamavost obchodní firmy zcela zřetelně převažuje nad právem na renomovanou firmu.

Otázky, které mají být podle žalobkyně posouzeny jinak, pak byly formulovány následovně

c) zda je dána klamavost obchodní firmy ve smyslu ustanovení § 424 o. z. z důvodu její geografické nesprávnosti, ad) zda může požadavek na neklamavost obchodní firmy převážit nad právem na renomovanou firmu.

Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( , , dále jen „ “) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v oprávněnou osobou zastoupenou advokátem, posuzoval, zda je dovolání přípustné.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné a blíže je specifikovat, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu či jeho části (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. , ze dne 12. 8. 2015, sp. zn. , či ze dne 21. 7. 2015, sp. zn. ).

Podle první věty dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání. Podle dovolání, které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě ( ) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.

Podle nelze v dovolání uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy.

Podle lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

První dvě dovolatelkou formulované otázky nezakládají přípustnost jejího dovolání, neboť žalobkyně v jejich souvislosti vytváří vlastní skutkový stav, který nenachází oporu ve skutkových zjištěních soudů. Nejvyšší soud je přitom vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem, resp. soudem prvního stupně a není oprávněn činit vlastní skutková zjištění. Uvádí-li dovolatelka, že pro posouzení klamavosti obchodní firmy žalované je zásadní, že běžně vystupuje pod označením „Podpěrova pekárna“, nebylo v řízení učiněno skutkové zjištění o tom, že by žalovaná pod tímto označením běžně vystupovala. Soud prvního stupně učinil v souvislosti s označením „Podpěrova pekárna“ skutkové zjištění pouze o tom, že žalovaná pod tímto pojmem začala budovat vlastní značku. V této souvislosti Nejvyšší soud již např. ve svém rozhodnutí ze dne 25. září 2013, sp. zn. , podotkl, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu podle není zpochybnění právního posouzení věci, pokud vychází z jiného skutkového stavu, než ze kterého vycházel odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem.

Přípustnost dovolání podle nemohou založit ani pouhé námitky k právnímu posouzení věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2018, sp. zn. 4700/2017, či usnesení ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. ).

Spatřuje-li dovolatelka přípustnost dovolání v tom, že otázka formulovaná pod písmenem d) měla být dovolacím soudem vyřešena jinak, je třeba konstatovat, že taková formulace přípustnosti dovolání významově neodpovídá (ve smyslu ) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“ (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. ). Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu , jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. , nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ). Těmto požadavkům na vymezení uvedeného předpokladu přípustnosti dovolání však dovolatelka nedostála.

Pokud se týká otázky formulované pod písmenem c), vyřešil Nejvyšší soud tuto otázku již v rozsudku ze dne 27. 8. 2019, č. j. -136, jímž zrušil předchozí rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 10. 2018, č. j. -104, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Z obsahu dovolání se podává, že dovolatelka se domáhá, aby Nejvyšší soud tuto otázku nyní posoudil jinak. V rozsudku ze dne 27. 8. 2019, č. j. , Nejvyšší soud dovodil, že obchodní firma žalované není klamavá, neboť žalovanou s obcí Bílovice nad Svitavou pojí její původ a dlouhá tradice v pekařství v této obci. Nejvyšší soud uvedl, že odvolací soud nezohlednil, že reálný vztah žalované k obci Bílovice nad Svitavou prokázán byl, a sice jejím aktivním působením v této obci nejméně po dobu od vzniku žalované do přestěhování do vedlejší obce, přičemž historie pekárny žalované sahá až do roku 1949. Pro to, aby obchodní firma obsahující geografický pojem dostála požadavku pravdivosti, není nezbytně nutné, aby podnikatel měl v daném geograficky vymezeném území své sídlo či provozovnu, pokud reálný vztah k tomuto území vyplývá z jiných skutečností. Jako klamavou (nepravdivou) by bylo lze označit takovou obchodní firmu, která by obsahovala lživou či účelově zkreslující, případně zavádějící informaci o reálném vztahu příslušného subjektu k danému místu; spojitost místa obsaženého v obchodní firmě osoby s touto osobou však nelze omezovat pouze na aktuální umístnění sídla či provozovny této osoby. Žalovaná v Bílovicích nad Svitavou po mnoho let sídlila a měla zde provozovnu, rozvinula zde výrobu svého tradičního chleba. Navíc v době, kdy si žalovaná svou obchodní firmu volila a nechávala zapsat do obchodního rejstříku, měla krom výše uvedených vazeb v této obci i své sídlo a provozovnu. Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dospěl k závěru, že klamavost obchodní firmy obsahující geografický pojem nelze posuzovat pouze hlediskem (aktuálním) umístěním sídla a/nebo provozovny v místě, na nějž tento geografický pojem odkazuje.

Nejvyšší soud dále dovodil, že v této souvislosti je třeba vyjít z toho, že obchodní firma je nehmotnou věcí v právním smyslu. Představuje též součást obchodního závodu podnikatele a jako taková má určitou hodnotu, přičemž v případě, že získá proslulost, může být tato hodnota značně vysoká. Jestliže tedy podnikatel v době zápisu obchodní firmy do obchodního rejstříku splnil podmínky na ni kladené (obchodní firma nebyla zaměnitelná s jinou obchodní firmou a nebyla klamavá), nelze podnikatele nutit, aby poté, co (po delší době) změnil své sídlo, změnil i svou obchodní firmu, i když tato obchodní firma obsahuje odkaz na obec, v níž měl podnikatel původně sídlo a provozovnu. Skutečnost, že došlo ke změně sídla tohoto podnikatele, pak vyplývá z veřejně přístupného obchodního rejstříku.

Nejvyšší soud neshledává důvod pro změnu svého právního názoru a tudíž důvod pro to, aby jím již vyřešenou právní otázku posoudil jinak. I tato otázka tedy přípustnost dovolání nezakládá.

Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dovolání částečně jako vadné a částečně jako nepřípustné podle věty první odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 8. 2022

JUDr. Zdeněk Des předseda senátu