Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 1982/2022

27 Cdo 1982/2022-381

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, soudce JUDr. Marka Doležala a soudkyně JUDr. Michaely Janouškové v právní věci žalobce T. K., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Svejkovským, advokátem, se sídlem v Praze 5, Holečkova 419/21, PSČ 150 00, proti žalované A. P., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, o zaplacení 16.927.176 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2021, č. j. -328, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení 62.194 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

[1] Žalobce se žalobou doručenou soudu 1. 12. 2017 (rozšířenou podáním z 21. 11. 2018) domáhal po žalované zaplacení 16.927.176 Kč z titulu náhrady škody způsobené porušením povinnosti zapsat omezení převoditelnosti akcií na jméno do obchodního rejstříku.

[2] Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 6. 2020, č. j. -241, zamítl žalobu (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

[3] K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

[4] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení , (dále též jen „ “ či „ “), odmítl jako nepřípustné.

[5] Učinil tak proto, že dovolání, jež není přípustné podle , neshledal přípustným ani podle

[6] Dovolatel brojí proti tomu, že odvolací soud se dle jeho názoru odchýlil od názoru přijatého v odmítavém usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. , podle něhož „otázku výkladu výkonu práva v rozporu s dobrými mravy je třeba posoudit v každém jednotlivém případě individuálně s přihlédnutím ke všem zvláštnostem daného případu, a závěry o naplněnosti či nenaplněnosti podmínky rozpornosti s dobrými mravy ve sporném případě tak nelze zobecnit (nelze učinit jeden obecný závěr pro všechny možné situace).“

[7] Tato námitka však dovolání přípustným nečiní, jelikož na vyřešení otázky, zda nezapsání omezení převoditelnosti akcií na jméno do obchodního rejstříku bylo v rozporu s dobrými mravy, rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí.

[8] Odvolací soud uzavřel, že mezi nezapsáním omezení převoditelnosti akcií na jméno do obchodního rejstříku a vznikem žalobcem tvrzené škody neexistovala příčinná souvislost. Z uvedeného plyne, že v poměrech projednávané věci je bez významu, zda žalovaná nezapsáním omezení převoditelnosti akcií na jméno do obchodního rejstříku porušila dobré mravy.

[9] Ve zbývající části dovolání dovolatel k předpokladům přípustnosti dovolání uvádí, že „(…) právní otázka v rozhodování dovolacího soudu má být dovolacím soudem posouzena jinak“.

[10] Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatel, ač zastoupen advokátem, nesprávně pochopil způsob vymezení přípustnosti dovolání, kdy „má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“. Dovolání v tomto případě nemá být přípustné, proto, že Nejvyšší soud má otázku posoudit jinak, než jak ji posoudil odvolací soud (to je konečně cílem dovolání vždy), ale proto, aby Nejvyšší soud jinak posoudil otázku, kterou již vyřešil dříve.

[11] Má-li být dovolání přípustné proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit; srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. , ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. , či ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. , anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. (jímž odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ), ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. (a v něm citovanou judikaturu), ze dne 12. 8. 2015, sp. zn. , či ze dne 21. 7. 2015, sp. zn. , anebo stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. (k významu a smyslu požadavku na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání srov. zejména odst. 32 až 35 označeného stanoviska).

[12] Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou přitom v stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti (spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srov. např. důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. ).

[13] Nedostatek vymezení přípustnosti zbývající části dovolání již nelze odstranit, protože lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit ( věta první ), uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost zbývající části dovolání.

[14] Pouze pro úplnost pak Nejvyšší soud podotýká, že v části, kde dovolatel brojí proti výroku o náhradě nákladů řízení je dovolání objektivně nepřípustné [ ].

[15] Náklady dovolacího řízení vzniklé žalované sestávají z odměny zástupce žalované za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání datované 22. 7. 2022) podle , bodu 7, a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve výši 51.100 Kč a z náhrady hotových výdajů podle advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 10.794 Kč podle tak dovolací soud přiznal žalované k tíži žalobce celkem 62.194 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 30. 8. 2022

JUDr. Filip Cileček předseda senátu