Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
F02BA6A974233465C12588E50018C9FF.html
HTML · 18.99 KB
No categories available
25 Cdo 3290/2021
25 Cdo 3290/2021-179
USNESENÍ
V. M.
,
narozený XY, bytem XY, proti žalované:
městská část Praha 13
,
se sídlem Sluneční náměstí 2580/13, 158 00 Praha 5, zastoupená JUDr. Taťánou Řezníčkovou, CSc., advokátkou se sídlem Dobrovského 554, 170 00 Praha 7, o uveřejnění doplňující informace, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 10 C 50/2020 , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2021, č. j. 22 Co 98/2021 -143, takto:
I. Dovolání
se odmítá.
II. Žádný z účastníků
nemá právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 3. 3. 2021, č. j. 10 C 50/2020 -120, ve výroku I žalované uložil povinnost uveřejnit ve vydání regionálního periodika „STOP“ nejblíže následujícím po právní moci rozsudku text doplňující informace. Výrokem II zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal dalšího textu doplňující informace. Výrokem III soud rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaná ve svém regionálním periodiku „STOP“ (zkratka názvu „Stodůlecký posel“) neuveřejnila příspěvek žalobce, o jehož uveřejnění požádal datovou zprávou ze dne 10. 9. 2019, jímž žalobce jakožto zastupitel vyjadřoval názor týkající se dotčeného územního samosprávného celku. Obvodní soud nárok posoudil podle § 4a , § 11a a § 15a zákona č. 46/2000 Sb. , tiskového zákona, ve znění zákona č. 305/2013 Sb. (dále jen „t. z.“) a uzavřel, že žalovaná nedostála povinnosti poskytnout žalobci přiměřený prostor pro uveřejnění sdělení vyjadřujícího jeho názor zastupitele a nedostála ani povinnosti uveřejnit doplňující informaci. Obvodní soud proto žalobě vyhověl, nedůvodným shledal jen požadavek žalobce na uveřejnění části textu.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 6. 2021, č. j. 22 Co 98/2021 -143, změnil rozsudek obvodního soudu ve výroku I jen tak, že zamítl žalobu v části, jíž se žalobce domáhal, aby v doplňující informaci byl obsažen text: „O to větším překvapením pro mě bylo, že na stejném místě dala redakce prostor developerovi, aby na můj článek reagoval. Je přinejmenším zvláštní, že opoziční zastupitel je v radničním periodiku cenzurován, zato developer, který tu plánuje mrakodrap, dostává prostor k vyjádření, i když na něj na rozdíl ode mě nemá žádný zákonný nárok. Zaplatil snad developer za to, že mohl reagovat na slova opozičních zastupitelů přímo na stránkách radnice? A jak se dozvěděl o tom, že žádám o zveřejnění níže přiloženého článku? Informuje snad redakce STOP místní developery o činnosti opozičních zastupitelů pravidelně?“, ve zbylém rozsahu rozsudek potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Vyšel z obvodním soudem zjištěného skutkového stavu, ztotožnil se s jeho právním závěrem, že žaloba byla podána včas podle § 14 a § 15a odst. 2 t. z., a žalobcův nárok posoudil podle § 4a, § 11a a § 15 t. z. Odvolací soud konstatoval, že sdělení, jehož uveřejnění se žalobce domáhal, formou, obsahem ani rozsahem nevybočovalo z rámce přijatelného pro periodikum územního samosprávného celku. Obsah textu je podle odvolacího soudu sdělením, jež vyjadřuje názor zastupitele a týká se daného územního samosprávného celku (ve smyslu § 4a a § 11a t. z.). Žalovaná z doplňujícího sdělení otiskla v periodiku jen zlomek, čímž došlo k zásadnímu zkrácení i významovému zkreslení textu. Pro tak zásadní redakční krácení žalobcova textu nebyly žádné relevantní důvody. Sdělení mělo pravdivý základ, neobsahovalo excesivní výrazy a nebylo, vzhledem k rozsahu jiných článků daného výtisku, nepřiměřeně rozsáhlé. Odvolací soud s odkazem na důvodovou zprávu k zákonu č. 305/2013 Sb. vyslovil názor, že § 4a t. z. ukládá vydavateli regionálního periodika uveřejnění sdělení opozičních zastupitelů zásadně v plném znění, v nezkreslené podobě. Žalovaná tedy nesplnila povinnost podle § 11a t. z., a to ani současným uveřejněním celého textu na svých internetových stránkách. Odvolací soud také vysvětlil, že zaslal-li žalobce žádost o uveřejnění doplňující informace datovou schránkou, šlo o podání písemné, tedy ve formě vyžadované § 15a t. z., a navíc z jednání žalované bylo zřejmé, že pokládala písemnou formu za splněnou a o osobě autora nepochybovala.
Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost dovozuje tím, že odvolací soud podle jejího názoru nesprávně vyložil § 4a, § 11a a § 15a t. z., přičemž se zčásti odchýlil od dosavadní judikatury, zejména rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2019, sp. zn. 25 Cdo 675/2019 , a nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. IV. ÚS 2257/18 , a nesprávně posoudil otázku za daných skutkových okolností dosud neřešenou. Nesouhlasila s názorem odvolacího soudu, že vydavatel regionálního periodika je povinen uveřejnit sdělení zastupitele bez jakéhokoliv redakčního zásahu, nezkrácené a v plném znění. To nevyplývá z textu § 4a t. z. ani z důvodové zprávy k zákonu č. 305/2013 Sb. , jímž byla úprava pravidel pro publikace názorů zastupitelů v regionálním tisku provedena. Žalovaná je přesvědčena, že měla právo redakčně zkrátit doplňující informaci podle možností tiskové podoby periodika, v němž byla uveřejněna, a to tím spíše, že celý text informace byl zpřístupněn na internetu a čtenářům byl v tištěné verzi odkaz na příslušnou internetovou stránku sdělen. Konečně nesouhlasila se závěrem odvolacího soudu, že žalobce dostál povinnosti požádat o uveřejnění doplňující informace písemně (§15a t. z.), zaslal-li ji žalované do datové schránky. Posouzení daného úkonu podle § 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb. je nesprávné, neboť dané ustanovení dopadá jen na právní jednání prostřednictvím datové schránky vůči orgánům veřejné moci. Zastupitel požadující uveřejnění doplňující informace by tak měl učinit podepsanou listino u (§ 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , dále jen o. z.), v opačném případě jde o neplatné právní jednání podle § 580 odst. 1 o. z. a žalovaná se neplatnosti dovolává. Žalovaná navrhla změnu rozsudku odvolacího soudu a zamítnutí žaloby, případně zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb. ), dále jen „o. s. ř. “, a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř. o. s. ř. ) shledal, že bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), řádně zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř. o. s. ř. , ale není přípustné podle § 237 o. s. ř. o. s. ř.
Posouzením otázky, zda vydavatel regionálního periodika je povinen uveřejnit celý text sdělení zastupitele nebo je oprávněn jej redakčně upravit (zkrátit) a zda vydavatel splní povinnosti podle § 4a a § 11a t. z., uveřejní-li v tisku zkrácenou verzi sdělení či doplňující informace při současném uveřejnění celého textu na internetu, se zabýval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. 6. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1041/2021 . Učinil závěr , že „vydavatel splní povinnost podle § 11a t. z. uveřejnit doplňující informaci jejím uveřejněním v regionálním periodickém tisku územního samosprávného celku. Požaduje-li zastupitel uveřejnění sdělení v tiskové verzi periodika, je vydavatel povinen uveřejnit sdělení, případně pak doplňující informaci právě v dané tiskové verzi periodika. Sdělení podle § 4a tiskového zákona by zásadně mělo být publikováno tak, jak bylo předloženo zastupitelem. Výjimečně může vydavatel přistoupit k jeho redakčnímu zkrácení, avšak jen v nejnutnější míře s přihlédnutím k prostorovým možnostem daného periodika a rozsahu ostatních příspěvků, přičemž musí být zachován smysl sdělení a nesmí dojít k jeho obsahovému zkreslení.“ S těmito závěry je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu a jedná se o otázku Nejvyšším soudem již řešenou (byť před velmi krátkou dobou).
Důvodná není ani námitka žalované o neplatnosti jednání žalobce, jímž vyzval žalovanou k uveřejnění doplňující informace prostřednictvím datové schránky. Podle § 15a odst. 1 t. z. žádost o uveřejnění doplňující informace musí mít písemnou formu a musí obsahovat návrh znění doplňující informace, jež má být uveřejněna, neboť bez písemné verze by nejen bylo těžko možno dodržet přesný text uveřejňované informace, ale mohly by vzniknout i pochybnosti o dodržení lhůt podle § 15a odst. 2 t. z., případně o totožnosti zastupitele. V dané věci komunikace mezi žalobcem a žalovanou probíhala datovou schránkou, žalovaná se s textem sdělení i doplňující informace zjevně seznámila, přijala jej, pracovala s ním a o písemnosti podání či totožnosti zastupitele (žalobce) neměla žádných pochyb. Dovolává-li se nyní neplatnosti jednání žalobce s odkazem na § 561 odst. 1 a § 580 odst. 1 o. z. a poukazuje-li na nepoužitelnost § 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb. , uplatňuje sice formálně relevantní právní námitky, avšak nenamítala-li ničeho v průběhu jednání účastníků ohledně uveřejnění sdělení a doplňující informace a danou námitku vznesla až v soudním řízení, poté, kdy na základě (podle ní neplatného) jednání žalobce sama konala, pak její postup odporuje § 6 odst. 1 o. z. a dovolací soud, stejně jako nalézací soudy obou stupňů, nevidí důvodu k tomu, aby mu poskytl ochranu. Ostatně dodávání dokumentů z datové schránky fyzické osoby, podnikající fyzické osoby nebo právnické osoby do zpřístupněné datové schránky jiné osoby ve smyslu § 18a odst. 1 a 2 zákona č. 300/2008 Sb. není vyloučeno a dokument je doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k tomuto dokumentu.
K podání dovolání proti té části napadeného rozsudku, jíž odvolací soud změnil rozsudek obvodního soudu ve výroku I tak, že v části zamítl žalobu, není žalovaná subjektivně legitimována, neboť jí zmíněnou částí rozsudku bylo vyhověno a nevznikla jí ani žádná újma, kterou by bylo možné odčinit změnou či zrušením napadené části rozhodnutí odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96 , uveřejněné v časopisu Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod č. 28, či ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2357/2000 ). Proti části rozhodnutí odvolacího soudu týkající se výroku o nákladech řízení není dovolání přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. o. s. ř. ].
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalované podle § 243c odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. o. s. ř. ).Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 7. 2022
JUDr. Hana Tichá předsedkyně senátu