Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 736/2022

21 Cdo 736/2022-409

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobců a) M. S., narozeného dne XY, bytem ve XY, b) L. S., narozené dne XY, bytem ve XY,obou zastoupených Mgr. Lukášem Votrubou, advokátem se sídlem v Liberci, Moskevská č. 637/6, proti žalované P. F., se sídlem v XY, IČO XY, zastoupené Mgr. Petrem Vymazalem, advokátem se sídlem v Liberci, Valdštějnská č. 381/6, o odškodnění pracovního úrazu, za účasti Kooperativy pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 665/21, IČO 47116617, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 30. listopadu 2021, č. j. -386, takto:

Dovolání žalované seodmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 30. 11. 2021, č. j. -386, není přípustné podle ustanovení , neboť není splněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v tomto ustanovení, podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů nelze v dovolacím řízení probíhajícím podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 důvodně zpochybnit. Dovolací přezkum je ustanovením vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2021, sp. zn. ). Při úvaze o tom, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem správné, Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. , uveřejněného pod č. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. ).

Namítá-li tedy žalovaná, že zemřelý V. S.nerespektoval provozní a bezpečnostní „podmínky charakteru ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci“, pokud vstoupil do zakázaného prostoru, aniž by byl stroj řádně vypnut (resp. aniž by „provedl předepsaný postup spočívající v zastavení stroje tlačítkem Central Stop“), a dovozuje-li, že toto porušení „bylo natolik flagrantní, že bylo hlavní příčinou pracovního úrazu“, přehlíží, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází z odlišných skutkových závěrů. Odvolací soud totiž uzavřel, že zemřelý „do stroje šel poté, co Š. hlasitě oznámil, že jej vypíná, a nemohl vědět, že Š. linku jen pozastavil. Následoval T. čili věděl, že do stroje jdou dva, tak jak požadují bezpečnostní předpisy, ale neuvědomil si, že T. jeho přítomnost neregistruje. Vstupoval až po T. čili logicky musel předpokládat, že T. již před ním stiskl tlačítko centrál stop a neměl důvodu si to ověřovat“. Teprve na základě tohoto skutkového závěru učinil odvolací soud právní závěr, že „jediné pochybení (zemřelého) tedy spočívalo v tom, že ve shodě s ostatními toleroval (pokud o něm věděl, což je však pouze předpoklad) odpojení bezpečnostního okruhu vrátek“, přičemž za významné považoval dále skutkové zjištění, že „všichni včetně jednatele žalované tolerovali vypojení bezpečnostního okruhu zámku na vrátkách“. Je tak zřejmé, že dovolatelka činí své právní závěry na základě skutkových závěrů odlišných od těch, z nichž vycházel odvolací soud. Za tohoto stavu nemohou (samy o sobě) založit přípustnost dovolání ani odkazy dovolatelky na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2010, sp. zn. , ze dne 14. 8. 2014, sp. zn. , ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. nebo usnesení ze dne 12. 5. 2011, sp. zn. , neboť tyto odkazy vycházejí právě z vlastního názoru žalované, že „prvotní příčinou“ (na jiném místě v dovolání též „hlavní příčinou“) pracovního úrazu bylo „flagrantní“ porušení „předpisů a pokynů zemřelým“.

Rozsudek odvolacího soudu není [v závěru o jednotlivých pochybeních zaměstnanců – viz bod 15 odůvodnění rozsudku, v závěru, kdy při zjišťování hlavních příčin nehody vyzdvihl zejména nedůslednou kontrolu „toho, zda si znalosti ze školení zaměstnanci důkladně osvojili a zda bezpečné postupy dodržují“, a v podstatě „nulové vyžadování“ jejich dodržování, konkretizovaném dále závěrem, že „přínos žalované ke vzniku celé situace dokládá právě ta skutečnost, že chyb se dopustili do určité míry všichni operátoři pořezové linky a dokonce je zjevně považovali za normální (viz neuvedení linky do klidového režimu, manipulace se zámkem na vrátkách, nepoužití tlačítka central stop apod.)“] v rozporu s namítaným rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2008, sp. zn. ; odvolací soud totiž příčiny pracovního úrazu konkrétně pojmenovává a jeho právní posouzení nelze hodnotit tak, že by „formalisticky vycházel ze závěrů Oblastního inspektorátu práce“, jak namítá dovolatelka.

Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení odmítl.

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího ( , ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. 8. 2022

JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu