Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 985/2022

30 Cdo 985/2022-162

USNESENÍ

P. N.

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce a žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2021, č. j. -126, takto:

I. Dovolání žalobkyně i žalované se odmítají.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 1. 12. 2020, č. j. -81, rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 103 813 Kč s příslušenstvím (výrok I), přičemž co do zbývající částky 176 187 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II). Dále soud prvního stupně uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení (výrok III).

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 30. 9. 2021, č. j. -126, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I tak, že se žaloba zamítá také v částce 34 313 Kč s příslušenstvím, jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).

Takto soudy rozhodly o žalobě, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 280 000 Kč s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (dále též jen „OdpŠk“), jež mu byla způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. (dále jen „posuzované řízení“), jehož předmětem je restituční nárok oprávněného k vydání nemovitosti ve vlastnictví žalobce.

Rozsudek odvolacího soudu byl ve výroku I napaden dovoláním žalobce i žalované. Zatímco žalovaná svým dovoláním napadla uvedený výrok v rozsahu, jímž byl potvrzen vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně v částce 69 500 Kč, žalobce své dovolání směřoval pouze proti té části výroku I, kterou byl rozsudek soudu prvního stupně změněn ohledně částky 34 313 Kč s příslušenstvím, a kterou byl potvrzen zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně.

Obě dovolání byla podána včas osobami k tomu oprávněnými, Nejvyšší soud je však podle , , ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV a XII ), dále jen „ “., odmítl.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval námitkami uvedenými v dovolání žalobce.

Otázka posouzení kritéria složitosti řízení nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž se při hodnocení složitosti řízení přihlíží jak k procesním komplikacím, tak i skutkové či hmotněprávní složitosti daného případu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2019, sp. zn. ). Z odůvodnění napadeného rozhodnutí totiž jednoznačně plyne, že se odvolací soud těmito kritérii výslovně a podrobněji zabýval, když dospěl k závěru, že posuzovaná věc je složitější s ohledem na opakované rozhodování na třech stupních soudní soustavy, kdy ve věci rozhodoval Nejvyšší i Ústavní soud, a dále opakované rozhodování o rozšíření žaloby, o přistoupení dalších účastníků, o postoupení pohledávek, o procesním nástupnictví a o podjatosti soudců.

V otázce snížení základního odškodnění celkem o 60 % nepředstavuje rozsudek odvolacího soudu odchýlení se od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, a daná otázka proto nečiní dovolání proti němu přípustným. Z části VI. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. , publikovaného pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, civilní část, je totiž zřejmé, že se zvýšení či snížení o 50 % nevztahuje k poměru základní výše zadostiučinění před zohledněním kritérií uvedených v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk, vůči výsledné výši zadostiučinění po zohlednění daných kritérií, ale že se vztahuje ke každému z těchto kritérií zvlášť a lze si proto představit i situace, kdy při zachování požadavku na jeho přiměřenost bude zadostiučinění přiznané v penězích nižší o více než 50 % oproti výchozí částce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2012, sp. zn. ).

Přípustnost dovolání ohledně dovolacího důvodu, zda je význam předmětu posuzovaného řízení pro žalobce typově zvýšený, neboť se jednalo o restituční řízení podle , o mimosoudních rehabilitacích, žalobce spatřoval v tvrzeném rozporu napadeného rozsudku odvolacího soudu s rozhodovací praxí dovolacího soudu představovanou rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. . Odvolací soud však vycházel z judikatury dovolacího soudu i Evropského soudu pro lidská práva, když uvedl, že restituční řízení nespadá do kategorie rozhodnutí, jejichž zvýšený význam pro účastníka se presumuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sp. zn. ) a v žalobcem odkazovaném rozhodnutí (výše zmíněném) Nejvyšší soud učinil závěr, podle něhož u restitučního řízení nelze a priori shledat snížený význam řízení pro povinnou osobu; uvedenému závěru se ovšem posouzení ze strany odvolacího soudu nikterak nevzpírá.

Odvolací soud při hodnocení kritéria významu předmětu řízení pro žalobce vzal rovněž v úvahu skutečnost, že již dne 30. 10. 2008 (kdy byl vydán rozsudek Městského soudu v Brně, kterým byla zamítnuta žaloba vůči nynějšímu žalobci) bylo postaveno najisto, že není povinen k vydání dotčených nemovitých věcí, a žalobce tak nebyl v nejistotě ohledně výsledku řízení vůči své osobě. Odvolací soud dále zohlednil, že žalobci – jakožto osobě právně vzdělané – který podal odvolání do výroku předmětného rozsudku, kterým však nebylo rozhodováno o jeho právech a povinnostech, musely být známy důsledky podání odvolání osobou neoprávněnou. Rozsudek odvolacího soudu tak vychází i ze závěrů obsažených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. , jenž zdůrazňuje, že nemajetková újma může vzniknout jen tomu, o jehož právech a povinnostech se v řízení rozhoduje, nikoliv osobě, jejíž újma je toliko zprostředkována nejistotou jiného účastníka řízení.

Poté se Nejvyšší soud zabýval dovolacími důvody vyplývajícími z dovolání žalované. Vymezení otázek předložených žalovanou v podaném dovolání je formulačně poněkud neuspořádané, přičemž tyto otázky se obsahově překrývají nebo se míjejí se závěry, ze kterých napadené rozhodnutí vychází. Základní problémové okruhy, na které tyto otázky míří, nicméně z obsahu dovolání zjistitelné jsou.

Námitka žalované, že se odvolací soud odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu tím, že přistoupil k přiznání přiměřeného zadostiučinění ve stejné výši po celou dobu odškodňovaného řízení, přestože během řízení dle zjištění odvolacího soudu došlo k zásadnímu snížení významu řízení pro žalobce, nemůže založit přípustnost dovolání podle Pokud dojde v průběhu posuzovaného řízení ke změně významu jeho předmětu pro poškozeného, lze řízení z hlediska kritéria významu rozdělit na dvě části (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2017, sp. zn. ). V takovém případě ale není třeba pro takto rozdělené řízení určit samostatně dvě různé částky, nýbrž postačí, pokud se zásadní změna významu pro poškozeného projeví na celkovém snížení základní částky stran významu řízení dle OdpŠk.

Ani související námitka žalované, že se odvolací soud nevypořádal s otázkou materiálního a formálního účastenství žalobce, nemůže přípustnost podle založit. Odvolací soud se uvedenou otázkou zabýval a zejména na základě skutečnosti, že žalobce napadl odvoláním tu část rozsudku Městského soudu v Brně, která se již netýkala jeho práv a povinností, načež v posuzovaném řízení následujících deset let vystupoval jako účastník spíše pasivně, dospěl k závěru o zásadní změně významu řízení pro žalobce. Uvedená námitka žalované se tedy míjí s právním posouzením věci odvolacím soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud vzhledem k výše řečenému dovolání žalobce i žalované podle odmítl, neboť nebyla shledána přípustnými.

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. 8. 2022

JUDr. David Vláčil předseda senátu