Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1545/2022

23 Cdo 1545/2022-276

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců Mgr. Vladimíra Berana, a JUDr. Pavla Příhody ve věci žalobce J. C., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Martinem Ludvíkem, advokátem se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, Palackého 2205, proti žalované I., se sídlem v XY, identifikační číslo osoby XY, o určení vlastnictví k nemovitým věcem, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. , o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 4. 2021, č. j. -195, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 7. 1. 2021, č. j. -181, kterým Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí vyhověl návrhu žalobce, aby na místo dosavadního žalovaného P. C., narozeného XY, do řízení vstoupila jako žalovaná společnost I., s. r. o.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání, jehož přípustnost spatřovala v tom, že napadené rozhodnutí závisí na posouzení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Nesouhlasila s právním posouzením věci odvolacím soudem a navrhla změnu napadeného rozhodnutí tak, že se návrh žalobce zamítá.

Žalobce navrhl dovolání odmítnout, případně jej zamítnout.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění pozdějších předpisů (srov. čl. II bod 1 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „ “.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že může-li být dovolání přípustné jen podle (jako je tomu v posuzované věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. ), přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části). Má-li být přípustnost dovolání založena tím, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na řešení otázky v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešené, musí dovolatel s dostatečnou určitostí a srozumitelností formulovat právní otázku, kterou má za dosud nevyřešenou a kterou by měl dovolací soud vyřešit právě v souzené věci, nejen pro účely přezkumu správnosti právního posouzení odvolacího soudu, nýbrž zejména pro futuro, při plnění své úlohy zajišťovat jednotu a zákonnost rozhodování (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. ).

Žalovaná v dovolání formulovala jako dosud judikaturně neřešenou otázku „aplikace ustanovení § 24 katastrálního zákona“. Takto pouze obecně vymezenou otázku, lze stěží posoudit jako jednoznačně a dostatečně určitě formulovanou otázku, která by mohla být v rozhodovací praxi dovolacího soudu pro futuro jednotně vyřešena.

Odvolací soud nadto otázku aplikace , o katastru nemovitostí (katastrální zákon), vůbec neřešil (neměl důvod řešit). V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu se při rozhodování o návrhu žalobce, aby nabyvatel práva vstoupil do řízení na místo původního žalovaného ( ), zabýval ve vztahu k žalobcem označené právní skutečnosti (kupní smlouvě o převodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem, na základě které byla žalovaná zapsána jako jejich vlastník v katastru nemovitostí) pouze tím, zda jde vůbec o právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují převod nebo přechod práva, zda označená právní skutečnost nastala a zda je způsobilá mít za následek převod nebo přechod práva (srov. například usnesení ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 31/2004 Sb. rozh. obč., usnesení ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč., či usnesení ze dne 1. 10. 2009, sp. zn. ). Pro takové posouzení byla existence zápisu poznámky spornosti a jeho případné účinky podle katastrálního zákona, k nimž by došlo po skončení řízení, zjevně bez významu. Na řešení otázky aplikace katastrálního zákona, proto napadené rozhodnutí nezáviselo. Skutečnost, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí, jinak řečeno, že je pro napadené rozhodnutí určující, je přitom jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. ).

S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věta první ) dovolání žalované podle odmítl jako nepřípustné.

Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení o věci samé nekončí, nebylo o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodováno. O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnou soudy v konečném rozhodnutí ( , a ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 7. 2022

Mgr. Jiří Němec

předseda senátu