Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1681/2022

30 Cdo 1681/2022-727

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Hany Poláškové Wincorové a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce L. N., nar. XY, bytem v XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 363 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 5. 1. 2022, č. j. -601, a proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 21. 2. 2022, č. j. -650, takto:

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Kroměříži jako soud prvního stupně usnesením ze dne 5. 1. 2022, č. j. -601, zastavil dovolací řízení o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 6. 5. 2021, č. j. -472, (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (výrok II).

Usnesením ze dne 21. 2. 2022, č. j. -650, Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně jako soud odvolací usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).

Proti usnesení soudu prvního stupně i proti usnesení odvolacího soudu, a to proti všem jejich výrokům, podal žalobce dne 23. 5. 2022 včasné dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem. V dovolání současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II ), dále jen „ “.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle však není dovolání podle přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

Dovolání žalobce v části směřující proti výroku I usnesení odvolacího soudu, kterým byl potvrzen výrok II usnesení soudu prvního stupně, a v části směřující proti výroku II usnesení odvolacího soudu, není podle přípustné, neboť jimi bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Nejvyšší soud tedy dovolání v tomto rozsahu výrokem I tohoto usnesení podle odmítl. Pokud se pak žalobce řídil nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti dovolání, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým nesprávným poučením založena není (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. , nebo ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. , dostupná z www.nsoud.cz).

Nejvyšší soud dále uvádí, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (srov. ). Žalobce však svým dovoláním výslovně napadá nejen usnesení odvolacího soudu, ale i rozhodnutí soudu prvního stupně. neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti usnesení soudu prvního stupně podle ve spojení s větou první zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní).

Ve vztahu ke zbývající části dovolání je pak třeba poukázat na ustanovení , které upravuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání jako zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanoví , podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.

Podle platí, že není-li splněna podmínka uvedená v , postupuje se obdobně podle ; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle přípustné.

Podle jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví (v případě neodstranění nedostatku podmínky uvedené v viz též věta třetí a věta třetí ).

Nejvyššímu soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neúspěšných žádostí o osvobození od soudních poplatků a žádostí o ustanovení zástupce, když jen v tomto řízení se jedná již o třetí žádost žalobce, neboť prvním dvěma nebylo vyhověno usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne 9. 11. 2020, č. j. -136, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 16. 2. 2021, č. j. -418, a usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne 30. 8. 2021, č. j. -503, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 1. 11. 2021, č. j. -535, když žalobu ve věci považovaly soudy za bezúspěšné a svévolné uplatňování práva. Opakované bezúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pak žalobce podával i v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. . Takové dlouhodobé a cílené počínání žalobce lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. , či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. , dostupná z https://nalus.usoud.cz, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. , ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. , nebo ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. ).

Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému má za nepochybné, že záměrem počínání žalobce při podání žádostí o osvobození od soudních poplatků za toto dovolání a ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení je nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva ( ), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Takový zneužívající procesní úkon žalobce pak dle a nemůže požívat právní ochrany, a proto se k němu podle nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. ).

Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je tedy zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, nejsou tak splněny podmínky pro pokračování v řízení o jeho dovolání, když k jeho žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů dovolací soud nepřihlížel, jak je uvedeno výše. Nejvyšší soud proto postupoval podle věty třetí a dovolací řízení zastavil i ve zbývajícím rozsahu, ve kterém bylo napadeno usnesení odvolacího soudu.

Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že žalobce nebyl v tomto dovolacím řízení vyzván, aby si zvolil zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání, neboť žalobce si je této povinnosti dostatečně vědom. V této souvislosti lze především poukázat na žalobcovo podání ze dne 29. 7. 2021 na č. l. 499 a násl. spisu, jímž v souvislosti se svým dovoláním směřujícím proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 6. 5. 2021, č. j. -472, žádal o ustanovení zástupce z řad advokátů, jakož i na navazující usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 30. 8. 2021, č. j. -503, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 1. 11. 2021, č. j. -535, kterými nebylo žádosti žalobce vyhověno, a dále např. na řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , kde sám o ustanovení zástupce pro dovolací řízení žádal a rovněž byl soudem ke zvolení zástupce pro dovolací řízení vyzýván (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. , nebo ze dne 21. 7. 2021, sp. zn. ).

Ačkoli si je Nejvyšší soud vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), v daném případě k zaplacení soudního poplatku žalobce nevyzýval, neboť z postoje žalobce v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že žalobce pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a jeho počínání v řízeních lze pokládat za obstrukční a sudičské, jak je uvedeno výše (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. , ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. , nebo ze dne 21. 7. 2021, sp. zn. ).

Nákladový výrok není třeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. 7. 2022

JUDr. Pavel Simon předseda senátu