Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1909/2021

30 Cdo 1909/2021-402

USNESENÍ

Odůvodnění:

Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 9. 3. 2021, č. j. -386, kterým tento soud zastavil řízení o žalobcově žádosti o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a o jeho návrhu na ustanovení zástupce z řad advokátů pro toto řízení (výrok I usnesení odvolacího soudu). Zároveň s tím odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).

Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, při jehož podání však nebyl zastoupen advokátem.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II ), dále jen „ “.

Podle věty první není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle odstavce 2 písm. a) tohoto ustanovení odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Podle odstavce 4 téhož ustanovení dovolání musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a), advokátem, notářem, nebo v případě právnické osoby osobou uvedenou v o. s. ř, která má právnické vzdělání.

V souladu s není-li splněna podmínka uvedená v , postupuje se obdobně podle ; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle přípustné.

Podle jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví (v případě neodstranění nedostatku podmínky uvedené v viz též věta třetí a věta třetí ).

Povinné zastoupení je tedy zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze o dovolání meritorně rozhodnout.

Dovolatel není pro dovolací řízení zastoupen advokátem nebo notářem, přičemž netvrdil ani nedoložil, že má právnické vzdělání. Ačkoli žalobce nebyl soudem prvního stupně po podání nyní řešeného dovolání vyzván k tomu, aby si pro dovolací řízení zvolil zástupce z řad advokátů a aby jeho prostřednictvím též podal řádné dovolání, tato skutečnost nebrání tomu, aby dovolací soud na uvedený nedostatek nyní reagoval zastavením dovolacího řízení. Je tomu tak proto, že dovolatel, který byl v průběhu tohoto řízení se zmíněným požadavkem již opakovaně soudem obeznámen, si je této skutečnosti dostatečně vědom. V této souvislosti lze především poukázat na žalobcovo podání ze dne 9. 2. 2017 na č. l. 71 spisu, jímž v souvislosti se svým dovoláním směřujícím proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2017, č. j. -67, žádal o ustanovení zástupce z řad advokátů, jakož i na navazující usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 5. 2017, č. j. -96, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2017, č. j. -119, kterými nebylo zmíněné žalobcově žádosti vyhověno, a dále na usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. 10. 2017, č. j. -122, jehož prostřednictvím byl žalobce vyzván, aby si pro uvedené dovolací řízení zástupce (pod hrozbou zastavení dovolacího řízení) zvolil. Žalobcovu vědomost o nutnosti jeho zastoupení v dovolacím řízení advokátem rovněž dokládá usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 10. 2020, č. j. -331, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2021, č. j. -371, kterými bylo reagováno na jeho další žádost o ustanovení zástupce pro dovolací řízení, stejně jako rozhodnutí, proti kterému směřuje nyní řešené dovolání a jemuž předcházelo další usnesení soudu prvního stupně, kterým byl žalobce ke zvolení si zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení opětovně vyzván (viz usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21. 1. 2021, č. j. -373). Nadto žalobce od okamžiku, kdy byla jeho v pořadí poslední žádost o ustanovení zástupce pro dovolací řízení pravomocně zamítnuta (tj. od 5. 2. 2021), žádné nové skutečnosti týkající se jeho poměrů, které by již nebyly při rozhodování soudů o této otázce zohledněny, v řízení neuvedl.

Stávající procesní postup dovolacího soudu je též aprobován Ústavním soudem, který ve svém usnesení ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. , ve vztahu k opakovanému poučování stěžovatelů zneužívajících svého práva na přístup k soudu uvedl: „Ústavní soud byl nucen ve věcech takových stěžovatelů opakovaně konstatovat, že v řízení o ústavní stížnosti není ve vztahu k požadavku právního zastoupení poučení nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se stěžovateli takového poučení dostalo ve zcela identických případech předchozích. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. Ústavní soud má za to, že obdobnou argumentaci lze použít i na podmínku povinného zastoupení v řízení před Nejvyšším soudem. Pakliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti advokátního zastoupení, jeví se další lpění na poučení v konkrétním případě jako neúčelné.“

Ačkoli si je dovolací soud vědom, že dle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele nevyzýval, a to pro postoje dovolatele, které v tomto řízení zaujímá ve vztahu k plnění této povinnosti, kdy opakovaně podává bezúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. ).

Dovolací soud tedy uzavírá, že pro nedostatek povinného zastoupení žalobce nejsou splněny podmínky pro pokračování v řízení o jeho dovolání, a proto dovolací řízení podle věty třetí zastavil.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 7. 2021

Mgr. Viktor Sedlák pověřený člen senátu