Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3342/2021

20 Cdo 3342/2021-272

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v právní věci žalobce J. F., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem v Ostravě, Poštovní 39/2, proti žalovaným 1) V. Z., narozenému XY, a 2) A. Z., narozené XY, oběma bytem v XY, zastoupenými JUDr. Tomášem Čejnou, advokátem se sídlem v Přerově, Dr. Skaláka 1447/10, o 952 070 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 26. května 2021, č. j. -239, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, ze dne 26. května 2021, č. j. -239, a rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 24. června 2020, č. j. -201, se ruší a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

1/ Ve shora specifikované věci Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 26. 5. 2021, č. j. -239, k odvolání žalobce potvrdil rozsudek Okresního soudu v Kroměříži (dále „soud prvního stupně“) ze dne 24. 6. 2020, č. j. -201, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 952 070 Kč a rozhodl o náhradě nákladů prvoinstančního řízení (výrok I. rozsudku odvolacího soudu); současně odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

2/ Odvolací soud v řízení vyvolaném poddlužnickou žalobou podle , , ve znění pozdějších přepisů (dále „ “), vyšel ze zjištění, že žalovaní (poddlužníci) vznesli proti uplatněnému nároku námitku promlčení v rámci obrany plynoucí z hmotněprávního vztahu mezi nimi a R. M.; tímto vztahem je míněno bezdůvodné obohacení žalovaných, kterým byl v exekuci vedené soudním exekutorem JUDr. Tomášem Vránou, Exekutorský úřad Přerov, pod sp. zn. 103 Ex 15990/13 vyplacen výtěžek dražby nemovité věci, ačkoli tato věc podle hmotného práva nenáležela povinné V. T.. (se sídlem v XY, identifikační číslo osoby XY), ale R. M.. V exekuci žalobce (oprávněného) proti povinnému R. M. vedené pro pohledávku žalobce ve výši 2 917 921,25 Kč pod sp. zn. 142 Ex 02341/15 vydal soudní exekutor Mgr. Jaroslav Kocinec, LL.M,, Exekutorský úřad Frýdek-Místek, dne 3. 1. 2019 exekuční příkaz, jímž rozhodl o provedení exekuce přikázáním pohledávky z titulu lepšího práva za žalovanými ve výši 952 070 Kč. K vydání exekučního příkazu však došlo až po skončení promlčecí lhůty stanovené v , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále rovněž „o. z.“), čímž s ohledem na námitku žalovaných bylo právo žalobce podle věty první o. z. promlčeno. O tom, že bezdůvodné obohacení podle o. z. nastalo a že za jeho vznik odpovídají žalovaní, se povinný R. M. totiž „mohl dozvědět“ již z průběhu dokazování konaném ve věci Okresního soudu ve Vsetíně, pobočky Valašské Meziříčí, pod sp. zn. . Zákonná tříletá promlčecí lhůta tak počala běžet od 3. 11. 2015 a skončila 3. 11. 2018 ( a 2 o. z.), žaloba však byla podána až dne 15. 5. 2019.

3/ Odvolací soud zcela akceptoval skutkový stav nalezený před soudem prvního stupně a aproboval i právní závěr o promlčení žalobcem uplatněného práva. Upřesnil, že žalobce se poddlužnickou žalobou domáhá nároku z titulu jeho přikázání v exekučním řízení vedeném proti povinnému M., který „měl disponovat touto pohledávkou z titulu tzv. lepšího práva za stavu, kdy dražbou byla prodána nemovitost, k níž tvrdil své vlastnické právo, a výtěžek z dražby, který obdrželi žalovaní jako oprávnění v exekučním řízení, v němž byla nemovitost prodána, má být posuzován jako jejich bezdůvodné obohacení“. Je „nesporné, že se tvrzený vlastník a původní věřitel R. M. dne 3. 11. 2015 při jednání ve věci sp. zn. (…) seznámil z provedených důkazů“, konkrétně z usnesení soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, Exekutorský úřad Přerov, ze dne 4. 12. 2013, č. j. 103 Ex 15990/13-55, o udělení příklepu (dále rovněž „usnesení o příklepu“) v exekuční věci proti povinné společnosti V. T., a z potvrzení téhož soudního exekutora o zaplacení nejvyššího podání v dražbě (dále „potvrzení o zaplacení nejvyššího podání“), „s rozhodnou skutečností, že nemovitost, k níž tvrdil své vlastnické právo, byla (…) prodána za cenu“ ve výši uhrazeného nejvyššího podání 1 140 000 Kč, a to za situace, kdy žádný jiný věřitel či oprávněný „nebyl uveden“.

4/ Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jímž předložil k řešení tři otázky „doposud v dovolací praxi Nejvyššího soudu neřešené“, a to:

a/ zda věřitel (zde R. M.) mohl z usnesení o příklepu a z potvrzení o zaplacení nejvyššího podání zjistit potřebné informace k uplatnění své pohledávky ve výši 952 070 Kč za žalovanými z titulu lepšího práva u soudu;

b/ kdy v takovém případě počala R. M. běžet k uplatnění uvedené pohledávky subjektivní tříletá promlčecí doba; a

c/ zda byla uvedená pohledávka uplynutím promlčecí doby ke dni 3. 11. 2018, resp. jiný den před podáním žaloby, promlčena.

5/ Podle názoru dovolatele je „jádrem věci právní posouzení, které skutečnosti musí věřitel vědět k podání žaloby z lepšího práva a zda tyto skutečnosti vyplývají z usnesení soudního exekutora o příklepu a z potvrzení o zaplacení nejvyššího podání“. Z uvedených listin se R. M. nemohl dozvědět, že se na jeho úkor žalovaní obohatili o částku 952 070 Kč, potažmo že jim tato částka z výtěžku zpeněžení jeho nemovité věci byla vyplacena. V poměrech posuzované věci pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení vznikla až okamžikem, kdy byla specifikovaná (žalobou uplatněná) částka žalovaným vyplacena na základě rozvrhového řízení, tedy připsána na jejich účet. Zmíněné usnesení o příklepu a potvrzení o zaplacení nejvyššího podání zde existovaly již před vznikem bezdůvodného obohacení, což samo o sobě vylučuje, aby v těchto listinách byly uvedeny potřebné informace o pohledávce R. M., který tudíž nemohl zjistit, v jaké výši a pořadí jakých věřitelů budou pohledávky uspokojovány, či zda vůbec bude něco žalovaným z výtěžku vyplaceno; to lze nalézt až v rozvrhovém usnesení. Z těchto důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu a jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6/ K dovolání podali žalovaní vyjádření, v němž se plně ztotožnili se závěry odvolacího soudu ohledně běhu subjektivní promlčecí doby. Dovolatel nevymezuje žádnou právní otázku ani předpoklad přípustnosti dovolání, neboť vyjadřuje toliko nesouhlas se skutkovými závěry odvolacího soudu a přehlíží, že dovolací soud se opakovaně otázkou počátku běhu subjektivní promlčecí doby ve své judikatuře zabýval (např. v rozsudku ze dne 29. října 2002, sp. zn. , rozsudku ze dne 14. srpna 2007, sp. zn. , nebo rozsudku ze dne 15. června 2010, sp. zn. ). Žalovaní proto navrhli, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl.

7/ Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz ) o dovolání žalobce rozhodl podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „ “, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanou osobou (účastníkem řízení ve smyslu ) ve lhůtě uvedené v ustanovení , dospěl k závěru, že dovolání je v otázce počátku běhu subjektivní promlčecí doby ohledně poddlužnickou žalobou uplatněného práva z titulu bezdůvodného obohacení a v poměrech exekučního řízení přípustné, neboť v těchto souvislostech otázku dovolací soud ve své ustálené rozhodovací praxi dosud neřešil ( ), zároveň je i opodstatněné.

8/ Judikatura dovolacího soudu se konstantně hlásí k názoru, podle něhož je u práva na vydání plnění z bezdůvodného obohacení stanovena dvojí (kombinovaná) promlčecí lhůta, subjektivní a objektivní. Tyto dvě promlčecí lhůty počínají, běží a končí nezávisle na sobě. Pro jejich vzájemný vztah platí, že skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí, a to i vzdor tomu, že oprávněnému ještě běží druhá promlčecí lhůta. Pokud marně uplynula alespoň jedna z uvedených lhůt a je vznesena námitka promlčení, nelze právo přiznat (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. prosince 2008, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. června 2015, sp. zn. ). Jinými slovy tedy platí, že právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí uplynutím té promlčecí lhůty, jejíž běh skončí dříve (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 3. května 2013, sp. zn. , ze dne 16. července 2018, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. května 2020, sp. zn. ).

9/ Pro stanovení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty (§ 621 o. z.) je rozhodující okamžik, kdy se ochuzený dozví (resp. měl a mohl dozvědět; srov. § 619 odst. 2 o. z. in fine a přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. května 2020, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 91/2020 Sb. rozh. obč.) o rozhodných skutečnostech, tj. o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a o osobě povinné k jeho vydání (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. ledna 2021, sp. zn. ). Podle § 621 ve spojení s § 629 odst. 1 o. z. je subjektivní promlčecí lhůta stanovena v délce tří let (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. září 2021, sp. zn. ). Objektivní promlčecí lhůta u práva na vydání bezdůvodného obohacení (§ 638 o. z.) počíná přitom plynout již okamžikem, kdy k bezdůvodnému obohacení skutečně došlo, přičemž tato objektivní lhůta trvá po dobu deseti, respektive patnácti let (v případě úmyslného obohacení).

10/ Již podle právní úpravy , , ve znění účinném do 31. 12. 2013, se běh subjektivní promlčecí doby odvíjel od okamžiku, kdy seochuzený dozvěděl o rozhodných skutečnostech (viz shora), nikoli od okamžiku, kdy byly tyto rozhodné skutečnosti soudem v odůvodnění pravomocného rozhodnutí výslovně konstatovány (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. dubna 2017, sp. zn. ); subjektivní promlčecí doba přitom trvala dva roky (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2004, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. ). Obdobně předchozí úpravě je počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty upraven i v účinném od 1. 1. 2014 (který je pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty v posuzované věci relevantním předpisem), a to konkrétně v ustanovení o. z., podle něhož okolnosti rozhodné pro počátek běhu této promlčecí lhůty zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

11/ Založil-li odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) své úvahy o počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty na vědomosti ochuzeného R. M., který rozhodné skutečnosti mohl zjistit z provedených důkazů v podobě (pravomocného) usnesení o příklepu a potvrzení o zaplacení nejvyššího podání, není jeho závěr správný. V exekučních poměrech uvedené y potvrzují, že se vlastníkem vydražené nemovité věci stal ke dni vydání usnesení o příklepu vydražitel či předražitel (srov. ve spojení s , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů), tedy v případě vydražené věci ve vlastnictví ochuzené třetí osoby se tato osoba mohla dozvědět pouze to, že na její úkor došlo k bezdůvodnému obohacení.

12/ V této souvislosti je třeba připomenout, že zákonná úprava rozděluje průběh exekuce prodejem nemovitých věcí do několika relativně samostatných fází, z nichž v každé se řeší vymezený okruh otázek. Těmito fázemi jsou 1) nařízení exekuce, 2) určení ceny nemovité věci a jejího příslušenství, ceny závad a práv s nemovitou věcí spojených, určení závad, které prodejem v dražbě nezaniknou a určení výsledné ceny, 3) vydání usnesení o dražební vyhlášce, 4) prodej nemovité věci v dražbě a 5) rozvrh rozdělované podstaty. Úkony soudu, účastníků řízení a osob na řízení zúčastněných jsou zpravidla završeny usnesením, jehož účinky vylučují možnost v další fázi znovu řešit otázky, o kterých již bylo pravomocně rozhodnuto (z mnoha rozhodnutí dovolacího soudu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. května 2007, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2014, sp. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. května 2018, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. dubna 2022, sp. zn. ).

13/ Zmíněné usnesení o příklepu a potvrzení o zaplacení nejvyššího podání jsou úkony signifikantní pro předposlední exekuční fázi prodeje nemovité věci v dražbě, avšak z jejich obsahu nelze seznat (ani predikovat), jak bude probíhat navazující rozvrhová fáze exekučního řízení, tj. komu a v jakém rozsahu připadne výtěžek prodané věci. Účastníky následného řízení o rozvrhu totiž není jen oprávněný (oprávnění) a povinný (povinní), ale též osoby, které podaly přihlášku ve smyslu , s výjimkou těch, jejichž přihláška byla neúplná či opožděná, a proto usnesením soudu (exekutora) odmítnutá ( a ). Pohledávky účastníků rozvrhového řízení se uspokojují podle zákonných skupin a pořadí ( ) a mohou být v průběhu rozvrhového řízení popírány co do pravosti, výše, zařazení do skupiny nebo pořadí, takže teprve na základě výsledku rozvrhu (pravomocného rozvrhového usnesení) může mít osoba dražbou ochuzená jednoznačnou vědomost o osobě (osobách) bezdůvodně obohacené (obohacených) a o rozsahu bezdůvodného obohacení. Je možné připustit, že v případě nepřítomnosti řádně přihlášených věřitelů si může ochuzený představu o výsledku rozvrhu vytvořit již na základě solidní znalosti exekučního spisu (musel by znát výši přednostních pohledávek státu a soudního exekutora), nelze však akceptovat, že pro takovou vědomost postačí toliko obsah usnesení o příklepu a skutečnost, že vydražitelem bylo zaplaceno (doplaceno) nejvyšší podání.

14/ Z předchozích úvah plyne závěr, že v případě bezdůvodného obohacení, k němuž došlo prodejem nemovité věci v exekučním řízení, je počátek subjektivní promlčecí lhůty (§ 621 a § 629 odst. 1 o. z.) pro uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení vázán na skutečnosti, které se ochuzený měl a mohl dozvědět až ve fázi rozvrhu výtěžku dražby.

15/ Byl-li odvolacím soudem (a soudem prvního stupně) počátek subjektivní promlčecí lhůty ve vztahu k bezdůvodnému obohacení (§ 621 a § 629 odst. 1 o. z.) stanoven v rozporu s předchozím závěrem (dílem se rovněž odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu), Nejvyšší soud, nemaje podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, zamítnutí dovolání nebo změnu rozhodnutí dovolacího soudu, rozsudek odvolacího soudu a jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, na který se vztahují stejné kasační důvody, podle a 2 ruší a věc vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

16/ V dalším řízení bude soud prvního stupně (případně též soud odvolací) právním názorem Nejvyššího soudu vázán (viz část věty první za středníkem ve spojení s ), což znamená, že se bude zabývat namítaným promlčením práva žalobce při odlišném (novém) posuzování běhu subjektivní promlčecí lhůty (s předpokladem dalšího a podrobnějšího dokazování).

17/ O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. 7. 2022JUDr. Aleš Zezulapředseda senátu