Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1761/2022

22 Cdo 1761/2022-921

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a JUDr. Martiny Štolbové ve věci žalobkyně I. F., narozené XY,bytem v XY, zastoupené Mgr. Lucií Hrdou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Pod Marjánkou 1680/31, proti žalovaným 1)M. L., narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Kateřinou Janstovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Vinohradská 404/19, a 2)I. V., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Lumírem Veselým, advokátem se sídlem v Praze 2, Belgická 196/38, o zaplacení 1 317 786,50 Kč s příslušenstvím, vedené uObvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně a žalované 1) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2022, č. j. -840, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

II. Dovolání žalované 1) se odmítá.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému 2) náklady dovolacího řízení ve výši 14 084,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Lumíra Veselého, advokáta se sídlem v Praze 2, Belgická 196/38.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. 8. 2021, č. j. -779, uložil žalované 1) povinnost zaplatit žalobkyni 131 433,095 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu v části o uložení povinnosti žalované 1) zaplatit žalobkyni 1 186 352,55 Kč s příslušenstvím (výrok II) a o uložení povinnosti žalovanému 2) zaplatit žalobkyni 1 317 786,50 Kč s příslušenstvím (výrok III), rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1) (výrok IV) a mezi žalobkyní a žalovaným 2) (výrok V) a o nákladech řízení státu (výroky VI a VII).

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 18. 1. 2022, č. j. -840, k odvolání žalobkyně a žalované 1) rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I ohledně uložení povinnosti žalované 1) zaplatit žalobkyni částku 131 433,095 Kč potvrdil, ohledně uložení povinnosti žalované 1) zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z této částky rozsudek zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil k novému projednání (výrok I), ve výroku II co do částky 35 533,675 Kč rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalované 1) uložil povinnost tuto částku zaplatit žalobkyni, ohledně uložení povinnosti žalované 1) zaplatit žalobkyni úrok z prodlení z této částky rozsudek zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání, ohledně napadené částky 584 761,56 Kč s příslušenstvím rozsudek potvrdil (výrok II), ve výroku V a v napadeném rozsahu výroku III ohledně částky 751 728,33 Kč s příslušenstvím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok III), rozhodl o nákladech odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2) (výrok IV) a ve výrocích IV, VI a VII rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil v tomto rozsahu k novému projednání (výrok V).

Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobkyně a žalovaná 1) dovolání. Obě přípustnost opírají o , , ve znění pozdějších předpisů (dále „ “); obě tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Žalobkyně podává dovolání proti potvrzujícím částem výroků I, II a III a proti výroku IV rozsudku odvolacího soudu.

Namítá, že se soudy řádně nezabývaly znaleckým posudkem Ing. Rysky. Hospodaření s nemovitostí bylo sice předmětem znaleckého zkoumání, ale znalecký posudek zkoumal řádnost vedení účetnictví, nikoli jeho účelnost. Účetnictvím se nalézací soudy nezabývaly, jinak by jim bylo zřejmé, proč byly v účetnictví uváděny odpisy, jak vznikly a co bylo jejich účelem. Odvolací soud se nevypořádal s řadou skutečností tvrzených žalobkyní, nepřihlédl k jí označeným důkazům a výši podílu na zisku určil podle chybně vyhotoveného znaleckého posudku. Žalobkyni neměla být uložena povinnost hradit náklady řízení státu a žalovaným, navíc bylo vycházeno z nesprávné tarifní hodnoty.

Žalobkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v jí napadené části zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu v tomto rozsahu k dalšímu řízení.

Žalovaná 1) podává dovolání proti potvrzující části výroku I a proti měnící části výroku II rozsudku odvolacího soudu. Tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu v napadené části závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (od jeho rozhodnutí sp. zn. a sp. zn. ).

Namítá, že odvolací soud nereflektoval právo majoritního spoluvlastníka rozhodnout o tom, že nebude spoluvlastníkům vyplácen zisk ze společné věci (nemovitosti). O hospodaření se společnou věcí rozhoduje majoritní spoluvlastník, jímž je žalovaná 1), a jestliže rozhodla nevyplácet zisk, je její rozhodnutí legální a minoritní spoluvlastník (žalobkyně) nemá právo domáhat se vyplacení podílu na zisku ze společné věci. Odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2022, sp. zn. , který se zabýval totožnou věcí, pouze za jiné časové období (2007 – 2011).

Žalovaná 1) navrhuje, aby v jí napadené části Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu změnil a žalobu zamítl.

Žalobkyně a žalovaná 1) se navzájem ke svým dovoláním vyjádřily.

Žalovaný 2) ve vyjádření k dovolání žalobkyně navrhl jeho zamítnutí, neboť není důvodné. Souhlasí s nalézacími soudy, že není ve věci pasivně legitimován. K dovolání žalované 1) se nevyjádřil.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle , a b) a . V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

K dovolání žalobkyně:

Žalobkyně v rozporu s právní úpravou, jakož i judikaturou dovolacího soudu, v dovolání řádně nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Žalobkyně tedy nevymezuje, jaké předpoklady přípustnosti podle byly naplněny, přičemž neuvádí žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, ani neformuluje otázku, která by dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena či je rozhodována rozdílně, stejně jako nesděluje žádnou právní otázku, jež by měla být posouzena jinak, tedy to, v čem konkrétně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle , je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , dostupné stejně jako další uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz). K přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání (k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , dostupné stejně jako i další uvedená rozhodnutí Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz), neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. ). Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení.

Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. ). Uvedené potvrdilo i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , týkající se problematiky přípustnosti dovolání, neboť i Ústavní soud požaduje, aby dovolatel v souladu se zákonem řádně vymezil otázku přípustnosti dovolání.

Dovolání představuje pouhou polemiku se závěry a postupem nalézacích soudů, která bez zákonných náležitostí nemůže vést k založení přípustnosti dovolání. Přípustnost dovolání nemohou samy o sobě založit ani tvrzené vady řízení (neprovedené důkazy). K nim může dovolací soud přihlédnout až za situace, že shledá z jiného důvodu dovolání přípustným (viz a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. ).

Dovolací soud se proto nemohl dovoláním žalobkyně po věcné stránce vůbec zabývat, neboť trpí vadami, pro které je byl nucen bez dalšího odmítnout.

Proti výroku o nákladech řízení není ani dovolání objektivně přípustné [ ].

Proti potvrzující části výroku I rozsudku odvolacího soudu není dovolání žalobkyně subjektivně přípustné. Je tomu tak proto, že k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 38/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2011, sp. zn. ).

Brojí-li žalobkyně dovoláním i proti potvrzující části výroku I napadeného rozsudku (jímž bylo její žalobě vyhověno), napadá rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto v její prospěch.

K dovolání žalované 1):

Současná právní úprava dovolacího řízení nepřipouští, aby dovolacím důvodem byla nesprávná skutková zjištění odvolacího soudu, respektive skutečnost, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Avšak právě tento charakter mají námitky, které žalovaná 1) v dovolání vymezuje. Nejvyšší soud již mnohokrát vyslovil, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem dle (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 68/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní). Skutkové námitky pak nemohou naplnit žádný z důvodů přípustnosti dovolání uvedených v

Žalovaná 1) vychází při položení otázky z jiného skutkového zjištění (rozhodnutí majoritního vlastníka o nerozdělování výnosů ze společné nemovitosti), než ze kterého v projednávané věci vyšel odvolací soud [nebyla prokázána žalovanou 1) tvrzená dohoda spoluvlastníků o nerozdělování výnosů ze společné nemovitosti].

Nadto je třeba uvést, že námitku o rozhodnutí majoritního spoluvlastníka o způsobu nakládání s výnosem společné nemovitosti uplatňuje žalovaná 1) poprvé, a tedy nepřípustně (srovnej ), až v dovolacím řízení.

I když lze v odvolacím řízení rozsudek soudu prvního stupně přezkoumat i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, samotná skutečnost, že odvolací soud se otázkou v odvolacím řízení neuplatněnou nezabýval, nezakládá dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2009, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2009, sp. zn. ). Pokud tedy účastník svou námitku neuplatní v odvolacím řízení, a odvolací soud se jí proto nezabýval, nemůže jeho rozhodnutí jen proto spočívat na nesprávném právním posouzení věci, jestliže s touto námitkou přichází až v dovolání (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2013, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. ).

Protože nebyl uplatněn způsobilý dovolací důvod ve smyslu , trpí dovolání žalované 1) vadami, které brání jeho projednání.

Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání žalobkyně i žalované 1) podle odmítl.

V souladu s větou druhou neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2) odůvodnění.

O nákladech dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 1) rozhodne soud prvního stupně, neboť ve vztahu mezi těmito účastníky dosud nebylo rozhodnuto o celém předmětu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou jí tímto usnesením, může se žalovaný 2) domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 27. 7. 2022

Mgr. David Havlík předseda senátu