Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1676/2022

20 Cdo 1676/2022-357

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné D. D., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Jakubem Vavříkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská č. 438/45, proti povinným 1) D. H., narozené dne XY, bytem XY, a 2) P. H., narozenému dne XY, bytem XY, oběma zastoupeným Mgr. Michaelem Vamberou, advokátem se sídlem v Příbrami, K Drkolnovu č. 646, pro vymožení nepeněžitého plnění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání povinných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. října 2021, č. j. -199, takto:

Dovolání povinných se odmítá.

Odůvodnění:

1. Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. 6. 2021, č. j. -106, kterým byly zamítnuty návrhy povinných na zastavení exekuce. Odvolací soud uvedl, že soud I. stupně rozhodl správně. Exekuční titul (rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 2. 2020, č. j. -144, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 2. 2021, č. j. -315) je materiálně vykonatelný a povinnost jím uložená není neurčitá. Povinným bylo uloženo podat oprávněné vyúčtování nakládání s nemovitými věcmi specifikovanými v exekučním titulu, přičemž tyto byly řádně označeny a bylo stanoveno přesné období, za které má být vyúčtování podáno. Jestliže exekuční titul nijak blíže nespecifikuje náležitosti takového vyúčtování, dojde ke splnění povinnosti v zásadě jakýmkoli způsobem zvoleným povinnými, pakliže tím umožní oprávněné získat přiměřený přehled o správě věci. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu I. stupně o tom, že vyúčtování předložená povinnými nejsou způsobilá ke splnění vymáhané povinnosti, neboť trpí obsahovými vadami. Zejména proto, že se tato vyúčtování nekryla s obdobími, za které měla být dle exekučního titulu podána, a proto, že ve většině případů neobsahovala žádné údaje o příjmech z nemovitých věcí. Má-li být vyúčtování podáno za konkrétní období, není splněním povinnosti jeho podání za období jiné, byť i delší, zahrnující předmětné období. To proto, že takto neposkytne konkrétní informace o daném období. V případě vyúčtování dodávek médií (např. elektřina, voda, plyn) ovšem vzhledem k předpisům a smlouvám s dodavateli postačí, pokud se celkové výdaje vyplynuvší např. z ročního vyúčtování zprůměrují a poměrně zohlední pro konkrétní období. Pokud povinní namítají, že za daná období žádné příjmy z nemovitých věcí nebyly, je třeba i tuto skutečnost ve vyúčtování uvést.

2. Proti usnesení odvolacího soudu podali povinní dovolání, neboť mají za to, že v judikatuře dovolacího soudu doposud nebyla řešena otázka: „Jakým způsobem má osoba povinná vydat vyúčtování za konkrétní období požadované oprávněnou osobou, pokud objektivně není schopna vyúčtování za dané období vytvořit?“. Namítají, že se soudy vůbec nezabývaly tím, že nelze předložit vyúčtování týkající se dodávek energií (teplo, plyn, elektřina) pouze za období uvedené v exekučním titulu, protože vyúčtování těchto služeb probíhá zpravidla jednou ročně. Proto je v této části exekuční titul nevykonatelný a exekuce by měla být alespoň částečně zastavena, když nelze po povinných vymáhat něco, co objektivně nemohou splnit. Odvolací soud se také odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, dle které lze vyúčtování vydat jakoukoli formou tak, aby se s ním oprávněný mohl seznámit. Povinní oprávněné předložili vyúčtování, ze kterých si lze učinit celkový obraz o nakládání s nemovitými věcmi a to včetně zahrnutí příjmů z předmětných nemovitých věcí, protože v rámci řízení o návrhu na zastavení exekuce uvedli, že žádné příjmy nad rámec předloženého vyúčtování neobdrželi. Soudy obou stupňů tak byla nesprávně posouzena (ne)určitost podaných vyúčtování. Dovolatelé navrhli, aby dovolací soud „napadené usnesení odvolacího soudu změnil tak, že usnesením odvolacího soudu bude změněno rozhodnutí soudu prvého stupně tak, že se exekuce zastavuje“.

3. Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že povinní řádně nevymezili důvod dovolání a pouze rozporují závěr odvolacího soudu o tom, že y, které předložili jako vyúčtování, nesplňují všechny náležitosti, čímž zpochybňují úsudek odvolacího soudu o skutkovém stavu. Soudy obou stupňů rozhodly v souladu s judikaturou dovolacího soudu a správně dovodily, že y předložené povinnými nelze považovat za řádné vyúčtování nakládání se společnou věcí ve smyslu právní úpravy a judikatury. Navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl, a přiznal oprávněné náhradu nákladů dovolacího řízení.

4. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „ “. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení , dospěl k závěru, že dovolání povinných není přípustné.

5. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 21. 8. 2019, sp. zn. , uzavřel, že v obecné rovině platí, že za vyúčtování lze považovat shrnující souhrn informací a podkladů informujících spoluvlastníka o stavu věci, realizaci její užitné hodnoty a výsledcích hospodaření a nakládání s ní za určité období. Aby tento cíl byl naplněn, je součástí splnění povinnosti podat vyúčtování také umožnění, aby se spoluvlastník seznámil s obsahem listin a záznamů týkajících se společné věci, tj. s podklady a doklady, o které se vyúčtování opírá. Podle okolností konkrétního případu však nelze vyloučit ani postup, kdy povinnost podat vyúčtování bude splněna již předložením y a záznamů týkajících se společné věci. Jde-li o věc, která je či byla předmětem pronájmu, bude tento požadavek splněn zejména tehdy, bude-li mít spoluvlastník k dispozici podklady, ze kterých bude patrno, komu a za jakých podmínek je (byla) společná věc pronajata, v jakém rozsahu bylo nájemné zaplaceno a v jaké výši existuje případně dluh na nájemném.

6. Soudy obou stupňů na základě této judikatury dospěly k závěru, že vyúčtování předložená povinnými trpí obsahovými vadami, neboť všechny předložené y se netýkají období, za která měla být vyúčtování dle exekučního titulu podána [u povinné 1) za období od 17. 7. 2016 do 21. 12. 2017 a u povinného 2) za období od 22. 12. 2017 do 11. 9. 2018]. Vyúčtování jsou rozdělena na období, kdy oprávněná měla nemovité věci užívat sama do listopadu 2017 (počátek tohoto období není uveden) a na období do 14. 12. 2020, kdy měli možnost nemovité věci užívat další spoluvlastníci. Takto členěné vyúčtování za období značně přesahující období dle exekučního titulu (před i po stanoveném období), u jednotlivých výdajů s absentujícími údaji, kdy konkrétně byly vynaloženy, je neurčité a neúplné. Dále by vyúčtování měla obsahovat údaj o tom, komu a za jakých podmínek je (byla) společná věc pronajata, v jakém rozsahu bylo nájemné zaplaceno, v jaké výši existuje dluh na nájemném, a spoluvlastník by měl být seznámen s obsahem listin k pronájmu (nájemní smlouvy, úhrady). y předložené povinnými obsahují pouze údaj „nájem student do 30. 4. 2018 – 17 500“ a „nájem student 17 500“, tedy ani jedna v tomto ohledu neobstojí jako řádné vyúčtování. Zároveň, pokud žádné příjmy z předmětných nemovitých věcí za uvedená období nebyly, je i to potřeba ve vyúčtování uvést (viz bod 24 – 26 odůvodnění usnesení soudu I. stupně a bod 12 – 13 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).

7. Namítají-li povinní, že se soudy vůbec nezabývaly tím, že nelze předložit vyúčtování týkající se dodávek energií (teplo, plyn, elektřina) pouze za období uvedené v exekučním titulu, protože vyúčtování těchto služeb probíhá zpravidla jednou ročně, nelze jejich názoru přisvědčit. Odvolací soud uzavřel, že v případě vyúčtování dodávek médií (např. elektřina, voda, plyn) vzhledem k předpisům a smlouvám s dodavateli postačí, pokud se celkové výdaje vyplynuvší např. z ročního vyúčtování zprůměrují a poměrně zohlední pro konkrétní období (viz bod 12 odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Nelze proto říci, že by tato námitka povinných byla opomenuta. Stejně tak se odvolací soud ztotožnil s tvrzením povinných, že vyúčtování lze vydat jakoukoli formou tak, aby se s ním oprávněný mohl seznámit (viz bod 10 – 13 odůvodnění usnesení odvolacího soudu); povinní však pomíjí, že podaným vyúčtováním jsou vytýkány obsahové, a nikoli formální vady.

8. Povinní dále mají za to, že by exekuce měla být alespoň v části (co se týče předložení vyúčtování za dodávku energií) zastavena, neboť v tomto rozsahu byla z jejich strany povinnost splněna; požadavek, aby předložili vyúčtování o dodávce energií přesně za období vymezené exekučním titulem, není možné splnit a exekuční titul je v této části nevykonatelný. Vyúčtování je však nutné posuzovat jako soubor informací a vyhodnotit jej jako celek. Z tohoto důvodu nelze exekuci zastavit jen zčásti, v níž byla určitá informace poskytnuta řádně.

9. Tvrdí-li pak povinní, že oprávněné předložili vyúčtování, ze kterých si lze učinit celkový obraz o nakládání s nemovitými věcmi a to včetně zahrnutí příjmů z předmětných nemovitých věcí, jde o v rámci dovolání nepřípustnou polemiku se skutkovými zjištěními odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2014, sp. zn. ).

10. Z uvedeného se podává, že napadené usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvodu se v projednávané věci odchýlit, Nejvyšší soud proto dovolání povinných podle odmítl.

11. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. 8. 2022

JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.

předseda senátu