Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 941/15

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele U. A. I., zastoupeného JUDr. Daliborem Grůzou Ph.D., advokátem, se sídlem Svat. Čecha 247/5, 693 01 Hustopeče, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2014 ve věci č.j. -60 a proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 9. 7. 2014 č.j. -21 za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 30. 3. 2015 a označeným jako ústavní stížnost se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů, jimiž měla být porušena jeho ústavním pořádkem zaručená základní práva a svobody, a to právo na spravedlivý proces dle d (dále jen " ") a právo na to, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům dle y.

2. Dne 9. července 2014 rozhodl ústavní stížností napadeným usnesením Městský soud v Brně o žalobě stěžovatele o určení otcovství k neznámému dítěti narozenému z matky L. Ch. tak, že řízení zastavil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Brně dne 19. prosince 2014 svým ústavní stížností rovněž napadeným usnesením usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Oba dva soudy založily svá rozhodnutí na dle nich prokázané skutečnosti, že se dítě, o jehož otcovství mělo být rozhodnuto, vůbec nenarodilo, nemělo tedy právní osobnost a nejednalo se subjekt způsobilý být účastníkem řízení o určení otcovství. Napadeným usnesením Krajského soudu v Brně byl pak stěžovatel poučen, že proti tomuto "rozsudku" (správně mělo být v poučení uvedeno "usnesení") může účastník řízení za splnění podmínek uvedených v (dále jen " ") podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení. Právnímu zástupci stěžovatele bylo usnesení Krajského soudu v Brně doručeno dne 29. 1. 2015, proto pro zachování dvouměsíční lhůty muselo být dovolání podáno nejpozději dne 30. 3. 2015 k Městskému soudu v Brně, nebo podle k soudu odvolacímu nebo dovolacímu.

3. Stěžovatel v podání, jež bylo doručeno Ústavnímu soudu jeho právním zástupcem prostřednictvím datové schránky ve formě e-mailu, včetně přeposílané komunikace mezi stěžovatelem a jeho právním zástupcem, napadal obě shora uvedená usnesení pro protiústavnost právního názoru v nich vysloveného. Konstatoval, že s napadenými usneseními nesouhlasí. Podle jeho názoru se dítě narodilo živé a navrhl za tím účelem provést důkazy, které již navrhl v řízení před oběma soudními instancemi. Rovněž napadl lékařskou zprávu, jež sloužila jako důkaz v uvedeném nalézacím řízení, s tím, že se jedná o falzum.

4. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). V projednávaném případě dospěl Ústavní soud k závěru, že podání stěžovatele požadované podmínky nesplňuje, protože trpí neodstranitelnou vadou, pro kterou je nepřípustná.

5. Podle ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost tedy může, nestanoví-li zákon jinak, směřovat toliko proti pravomocnému rozhodnutí o posledním procesním prostředku ve smyslu ustanovení , dle kterého lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný a mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

6. Účinností , jenž novelizoval ustanovení a ustanovení , bylo ustanovení změněno v tom smyslu, že nově musí být vyčerpán i mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Tímto mimořádným opravným prostředkem je i dovolání. I nadále přitom platí, že pokud bylo následně dovolání Nejvyšším soudem odmítnuto z důvodu závisejícího na jeho uvážení, je stěžovateli zachována lhůta k podání ústavní stížnosti i proti rozhodnutí odvolacího soudu ( ).

7. Podle ustanovení , ve znění , je dovolání zásadně přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

8. Ústavní soud v usnesení ze dne 28. 3. 2013 ve věci

sp. zn.

vyjádřil názor, že jakákoliv námitka, jejíž podstatou je tvrzené porušení ústavně zaručených základních práv a svobod rozhodnutím nebo postupem odvolacího soudu v občanském soudním řízení, je z výše uvedeného důvodu uplatnitelná rovněž jako dovolací důvod dle ustanovení , ve znění Výjimku představují pouze ty námitky, k jejichž uplatnění zákon stanoví jiný právní prostředek ochrany práva, jako je tomu např. v případě žaloby pro zmatečnost dle ustanovení až 3 Nejde-li proto o tento případ, může se účastník odvolacího řízení, který tvrdí, že rozhodnutím odvolacího soudu došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod, domáhat ústavní stížností jejich ochrany pouze tehdy, pokud předtím řádně a účinným způsobem vyčerpal dovolání přípustné dle ustanovení , ve znění

9. Vzhledem k tomu že dovolání stěžovatele bylo doručeno Nejvyššímu soudu v Brně dne 13. 5. 2015, bylo podáno opožděně a Nejvyšší soud je proto odmítl. Stěžovatel tedy nevyčerpal v řádné lhůtě všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje a jeho ústavní stížnost je tak nepřípustná dle .

10. Návrh, který je podle ustanovení nepřípustný, musí být podle ustanovení téhož zákona odmítnut; rozhodne o tom bez jednání soudce zpravodaj.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. září 2015

JUDr. Radovan Suchánek v.r.

soudce zpravodaj