Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1197/2022

26 Cdo 1197/2022-110

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně "MONREAL Děčín" s. r. o., se sídlem v Praze 2 – Vinohradech, Francouzská 836/31, IČO 62738194, zastoupené JUDr. Janem Jiříčkem, advokátem se sídlem v Praze, Legionářů 947/2, proti žalovanému Bytovému družstvu Rakovnická, se sídlem v Praze 3 – Žižkově, Milíčova 488/15, IČO 07110316, zastoupenému Mgr. Monikou Homolovou, advokátkou se sídlem v Praze, Rumunská 1720/12, o zaplacení 96.566 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2021, č. j. -79, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.388,80 Kč k rukám JUDr. Jana Jiříčka, advokáta se sídlem v Praze, Legionářů 947/2, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 3. 11. 2021, č. j. -79, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 (soud prvního stupně) ze dne 10. 6. 2021, č. j. -55, kterým žalovanému uložil povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 96.566 Kč s tam blíže vymezeným (zákonným) úrokem z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů soudního řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Nejvyšší soud dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu odmítl podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neboť není podle přípustné.

Předně je třeba uvést, že dovolatel zpochybňuje právní posouzení věci učiněné odvolacím soudem především prostřednictvím skutkových námitek (zejména ve vztahu ke zjištění, zda byla uzavřena dohoda o poskytování služeb za listopad 2018), nesouhlasí s hodnocením provedeného dokazování a nabízí vlastní (odlišnou) verzi skutkového stavu rozhodného pro právní posouzení věci. Uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v Jen pro úplnost lze dodat, že skutková zjištění odpovídají obsahu spisu, nevykazují jakýkoliv nesoulad, soudy provedly všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci a své závěry náležitě odůvodnily.

Přípustnost dovolání nezakládá ani dovolatelem formulovaná otázka výkladu pojmu poskytovatel služeb ve smyslu , kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen „ “). Nejenže dovolatel tuto otázku formuluje na jiném skutkovém základě, když oproti odvolacímu soudu vychází z názoru, že mezi účastníky byla uzavřena ústní dohoda, podle které měla žalobkyně ještě v listopadu 2018 vystupovat jako poskytovatel služeb a měla povinnost provést za toto období vyúčtování dodaných služeb přímo nájemcům (zatímco odvolací soud uzavřel, že existence dané dohody nebyla řádně tvrzena, natož prokázána), ale navíc přehlíží, že na jejím řešení rozhodnutí soudu v konečném důsledku nespočívá.

Nelze mít pochyb o tom, že bezdůvodné obohacení vzniká mimo jiné tomu, za kterého bylo plněno, co měl po právu plnit sám (viz , , dále jen „o. z.“). Rozhodovací praxe (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. , včetně tam citovaných rozhodnutí) je přitom ustálená v závěru, že bezdůvodné obohacení je (mimosmluvní) závazek, jehož obsahem je povinnost toho, kdo se obohatil (obohacený), vydat to, oč se obohatil, a tomu korespondující právo toho, na jehož úkor k obohacení došlo (ochuzený), požadovat vydání předmětu bezdůvodného obohacení; předpokladem vzniku právního vztahu z bezdůvodného obohacení je získání majetkové hodnoty jedním subjektem na úkor jiného, v jehož majetkových poměrech se tato změna projevila negativně. Proto je aktivně legitimovaným subjektem k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení ten, na jehož úkor bylo bezdůvodné obohacení získáno, tedy subjekt, v jehož majetkové sféře došlo ke zmenšení majetkových hodnot; pasivně legitimován je ten, jehož majetek se na úkor druhého neoprávněně zvětšil nebo u koho nedošlo ke zmenšení majetku, ač k tomu mělo v souladu s právem dojít.

Současně platí, že není-li mezi nájemcem a pronajímatelem (bytovým družstvem) dohodnuto jinak, je pronajímatel povinen zajistit dodávku energií a služeb spojených s užíváním bytu (viz o. z. ve spojení s , o obchodních korporacích a družstvech; srovnej např. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2012, sp. zn. ). V nyní posuzované věci přitom dovolatel ani netvrdil, že by tuto povinnost vůči nájemcům (družstevních) bytů neměl; pouze namítal, že na základě ústní dohody došlo k přesunu této povinnosti na žalobce. Jelikož však k prokázání existence dané dohody nedošlo, je správný závěr soudů, že dovolatel se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť ta za něj plnila to, co měl po právu plnit sám (zajistila dodávky tepla a teplé vody). Rozhodnutí odvolacího soudu je proto v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

Námitkami, jimiž odvolacímu soudu vytýká nedostatky odůvodnění a neprovedení navržených důkazů, dovolatel opět uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ; k vadám řízení může totiž dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné ( –238a ). Namítanými vadami ostatně řízení netrpí - rozsudek odvolacího soudu splňuje náležitosti stanovené , 2 ; neprovedení navrženého důkazu přitom bylo zcela v souladu s (ve spojení s ), neboť důkaz výslechem účastníka řízení (jednatele žalobkyně) bylo možné nařídit pouze s jeho souhlasem.

Dovolání proti výroku o nákladech řízení, který je ostatně dovolatelem zjevně napadán jen jako výrok akcesorický, není přípustné podle

O návrhu žalovaného ze dne 18. 5. 2022, aby na jeho místo ve smyslu vstoupil do řízení pan L. M., narozený XY, bytem XY, dovolací soud nerozhodoval, neboť ustanovení pro řízení u dovolacího soudu neplatí (srov. ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 26. 7. 2022

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu