Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 444/2022

27 Cdo 444/2022-148

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, soudce JUDr. Marka Doležala a soudkyně JUDr. Michaely Janouškové v právní věci žalobkyně H. R., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Tomášem Kopečným, advokátem, se sídlem v Brně, Stará 98/18, PSČ 602 00, proti žalovanému T., o. d., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupenému JUDr. Radimem Kubicou, MBA, advokátem, se sídlem ve Frýdku-Místku, Ó. Lysohorského 702, PSČ 738 00, o určení členství v družstvu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 10. 2021, č. j. -121, takto:

Odůvodnění:

[1] Žalobkyně se žalobou (došlou soudu prvního stupně 6. 5. 2020) domáhá, aby soud určil, že je členkou žalovaného (dále jen „družstvo“).

[2] Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 24. 3. 2021, č. j. -57, určil, že žalobkyně je členkou družstva (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

[3] K odvolání družstva Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 6. 10. 2021, č. j. -121, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

[4] Družstvo podalo proti rozsudku odvolacího soudu „v celém rozsahu“ dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , neboť dovolání nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v 238a a není přípustné ani podle

[5] Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že převzal (a jako správný potvrdil) závěr soudu prvního stupně, podle něhož se žalobkyně stala členkou družstva. To vzaly soudy nižších stupňů za prokázané především ze skutečnosti, že družstvo se k žalobkyni dlouhodobě (od konce 80. let minulého století) chovalo jako ke své člence. Ve vazbě na tento závěr dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu otázku „zásadního právního významu (…), zda lze právní závěr o tom, že fyzická osoba je členem družstva, dovodit z toho, že se družstvo po určitou dobu k dané osobě chovalo jako ke svému členovi bez toho, aby byla tvrzena a prokázána skutečnost, na základě které vzniklo členství v družstvu“.

[6] Řešení této otázky přípustnost dovolání nezakládá.

[7] Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. (uveřejněném pod číslem 93/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), uvedl, že za důkazy, jejichž označením k prokázání svých tvrzení plní účastníci svou důkazní povinnost, mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit skutkový stav věci – tedy jak důkazy přímé (které přímo potvrzují nebo vyvrací dokazovanou skutečnost), tak důkazy nepřímé (který dokazují takovou skutečnost, ze které je možné usuzovat na to, zda se stala či nestala skutečnost, která je předmětem dokazování). K tomu Nejvyšší soud dodal, že skutečnost prokazovanou nepřímými důkazy lze mít za prokázanou, jestliže na základě výsledků hodnocení těchto důkazů lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala (že je pravdivá).

[8] Vyšel-li tedy odvolací soud v poměrech projednávané věci z toho, že tvrzení žalobkyně, podle něhož se stala (a nadále je) členkou družstva, lze prokázat všemi prostředky, kterými lze zjistit skutkový stav věci (tedy i nepřímými důkazy), je jeho právní posouzení věci v souladu s právě citovanou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

[9] Uvádí-li přitom dovolatel, že je věc nesprávně právně posouzena proto, že „v řízení nebyl proveden ani jediný důkaz o tom, že žalobkyně absolvovala přijímací proces, že byla přijata za člena žalovaného, nebo že by složila jakýkoliv členský vklad,“ a tak „zcela chybí jasně a určitelně konkretizovaný právní titul“ vzniku členství žalobkyně v družstvu, vytýká soudům nižších stupňů (kromě skutečnosti, že svůj závěr o členství žalobkyně v družstvu opřely o nepřímé důkazy – viz výše) způsob, jakým soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy (tedy že soudy nižších stupňů na základě výsledku hodnocení důkazů nabyly vnitřní přesvědčení odpovídající praktické jistotě ohledně toho, že se žalobkyně členkou družstva stala).

[10] Samo hodnocení důkazů však – se zřetelem k zásadě volného hodnocení důkazů zakotvené v – nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněného pod číslem rozh. obč., včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. ). Ani tato výtka dovolatele tak není s to založit přípustnost dovolání.

[11] Dovolání nečiní přípustným konečně ani dovolatelem opakovaně zmíněná námitka, podle níž „břemeno důkazní ohledně prokázání existence nabývacího titulu, tedy dokončení přijímacího procesu, nese procesní strana žalobkyně.“ Je tomu tak proto, že na jejím posouzení napadené rozhodnutí nespočívá, a proto se její řešení nemůže projevit v poměrech dovolatele založených napadeným rozhodnutím (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 102/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. ).

[12] Soudy nižších stupňů svá rozhodnutí totiž nezaložily na tom, že by dovolatel neunesl důkazní břemeno – tedy že by i po provedeném dokazování dospěly do stavu objektivní nejistoty (stavu non liquet) ohledně toho, zda se žalobkyně stala či nestala členkou družstva. Po provedeném dokazování měly soudy naopak za plně prokázané (nabyly přesvědčení odpovídající praktické jistotě), že se žalobkyně členkou družstva stala.

[13] V části, v níž dovolání směřuje proti druhému výroku rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání odmítl podle jako objektivně nepřípustné.

[14] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o větu první, a , neboť bylo dovolání žalovaného odmítnuto, a tak žalobkyni vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.

[15] Náklady dovolacího řízení žalobkyně sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání ze dne 28. 1. 2022) podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) jejíž výše (podle , bodu 5, činí 3.100 Kč. Spolu s náhradou paušálních výdajů podle advokátního tarifu ve výši 300 Kč a s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ( ) v celkové výši 714 Kč, tak dovolací soud přiznal žalobkyni k tíži žalovaného 4.114 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinné T., o. d., co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 13. 7. 2022

JUDr. Filip Cileček předseda senátu