Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 254/2022

20 Cdo 254/2022

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Reality Novák s. r. o.,se sídlem na Praze 9, Zaříčanská 652, identifikační číslo osoby 27122123, proti povinnému Z. H., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Vladimírem Kyselákem, advokátem se sídlem v Příbrami, Pražská 140, pro 630 000 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Jana Fendrycha, Exekutorský úřad Praha 2, pod sp. zn. 132 EX 2507/13, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2021, č. j. -231, takto:

Dovolání seodmítá.

Odůvodnění:

1/ Ve shora označené exekuční věci Krajský soud v Praze (dále též „odvolací soud“) potvrdil usnesením ze dne 16. 11. 2021, č. j. -231, usnesení soudního exekutora JUDr. Jana Fendrycha, Exekutorský úřad Praha 2 (dále „soudní exekutor“), ze dne 6. 10. 2021, č. j. 132 EX 2507/13-205, jímž soudní exekutor zastavil řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce (výrok I.), a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Učinil tak poté, co soudní exekutor usnesením ze dne 12. 1. 2015, č. j. 132 EX 2507/13-83, vyhověl návrhu původní oprávněné JUDr. Anny Janákové, správkyně konkursní podstaty úpadce R. H., aby na její místo vstoupila podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále „ “), současná oprávněná společnost Reality Novák s. r. o.

2/ Odvolací soud aproboval skutkové a právní závěry soudního exekutora ohledně obsahové shody návrhu povinného na zastavení exekuce vycházejícího z tvrzení, že „správkyně konkurzní podstaty JUDr. Anna Janáková nebyla v době podání návrhu na exekuci aktivně legitimována z důvodu, že byl konkurz zrušen“, rozhodl-li již o takovém návrhu Okresní soud v Příbrami pravomocným usnesením ze dne 10. 12. 2014, č. j. -74, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2016, č. j. -113. Opětovnému projednání téhož návrhu na zastavení exekuce proto brání překážka věci pravomocně rozhodnuté podle ustanovení

3/ Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost s odkazem na ustanovení vymezil tak, že se odvolací soud „odchýlil ve svém rozhodnutí od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu z hlediska výkladu “. Dovolatel zdůraznil, že „správkyně konkursní podstaty JUDr. Anna Janáková za procesní situace, že došlo ke zrušení konkursu, nebyla v postavení konkursní správkyně a nemohla činit úkony, o které se opírala z titulu nepravomocného prohlášení konkursu za úpadcem R. H. Jmenovaná podala návrh na exekuci v době, kdy byl prohlášen druhý konkurs, který byl opětovně zrušen, ovšem návrh podala na základě úkonů, které prováděla v prvním konkursu, kdy však právní účinky úkonu zrušením konkursu zanikly a měly tedy být provedeny nové úkony, tedy nový soupis majetku spadajícího do konkursní podstaty a nové soudní řízení“, přičemž odkázal na závěry vyjádřené Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 28. března 2007, sp. zn. .

4/ Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz ) o dovolání povinného rozhodl podle ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „ “, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno legitimovaným účastníkem exekučního řízení (viz , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení , dospěl k závěru, že dovolání není přípustné ( ).

5/ Nejvyšší soud ve své konstantní judikatuře vysvětlil, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se řešení této otázky hmotného nebo procesního práva odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , publikované pod číslem rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. dubna 2018, sp. zn. ). Nedílným předpokladem pro řádné naplnění výše uvedeného je skutečnost, že dovolatelem namítaný rozpor rozhodovací praxe dovolacího soudu s napadeným rozhodnutím nesmí být toliko zdánlivý, nýbrž svým obsahem či právními závěry musí být posuzovaná rozhodnutí ve skutečném (objektivním) rozporu.

6/ Důrazný požadavek na splnění obligatorních náležitostí dovolání byl jednoznačně vyjádřen rovněž v recentní rozhodovací praxi Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. února 2020, sp. zn. ).

7/ Z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatel obligatorní požadavek přípustnosti dovolání založil na tvrzení rozporu napadeného rozhodnutí s jím ohlášeným usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2007, sp. zn. , jehož jednotlivé části odůvodnění - důsledky zrušení usnesení o prohlášení konkursu ve vztahu k řízení (sporu) o vyloučení věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty ze soupisu majetku konkursní podstaty ( , o konkursu a vyrovnání) - v dovolání cituje. Závěr zde vyslovený, tj. že „účinky soupisu zrušením rozhodnutí o prohlášení konkursu pominuly a byl-li po novém prohlášení konkursu proveden „nový“ soupis, pak je to důvod k nové vylučovací žalobě, aniž by rozhodnutí v této věci představovalo překážku ve smyslu ustanovení “, jenž dovolatel považuje za rozhodný i v posuzované věci, vychází z odlišných skutkových a právních poměrů v oblasti (dnes již neúčinného) úpadkového zákona, a vzhledem k tomu se nemůže uplatnit v otázce řešené napadeným rozhodnutím (vycházející z toho, že opětovnému posouzení dovolatelem prosazovaného důvodu pro zastavení exekuce - nedostatku aktivní legitimace JUDr. Anny Janákové - brání překážka věci pravomocně rozsouzené). Dovolatelem zvolený předpoklad přípustnosti dovolání ( ) za vylíčené situace neobstojí.

8/ Uvedl-li dovolatel poprvé až v samotném dovolání, že usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 25. 1. 2006, č. j. -27, jež představuje v této exekuci exekuční titul, bylo vydáno věcně nepříslušným soudem, uplatňuje nepřípustně novou skutečnost, ke které dovolací soud nemůže přihlédnout (viz ).

9/ Nejvyšší soud ze shora uvedených důvodů bez jednání ( ) dovolání povinného podle odmítl.

10/ Se zřetelem k výsledku dovolacího řízení a k Ústavním soudem zdůrazněné přiměřené lhůtě pro rozhodnutí dovolacího soudu (viz nález Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. ) není návrh dovolatele na odklad právní moci či vykonatelnosti napadeného usnesení odvolacího soudu ( ) důvodný, přičemž Nejvyšší soud v tomto případě zvláštní zamítavé rozhodnutí nevydává (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2005, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2017, sp. zn. ).

11/ O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno ve zvláštním režimu (viz § 87 a násl. ex. řádu).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. 7. 2022

JUDr. Aleš Zezula

předseda senátu