Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3266/2021

30 Cdo 3266/2021-110

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Tomáše Pirka v právní věci žalobkyně T. M., narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Ing. Vlastimilem Němcem, advokátem, se sídlem v Chomutově, Kadaňská 3550/39, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 235 594 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2021, č. j. -88, takto:

Odůvodnění:

Žalobkyně (dále též „dovolatelka“) se domáhala zaplacení částky 235 594 Kč s příslušenstvím, jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla být způsobena nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. . Řízení bylo zahájeno dne 13. 1. 2010 a skončilo dne 1. 11. 2019, trvalo tedy 9 let a 9 měsíců.

Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 1. 3. 2021, č. j. -62, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 105 000 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení částky 130 594 Kč s příslušenstvím (výrok II) a rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 20 906 Kč (výrok III).

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalované napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé I tak, že žalobu co do částky 105 000 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 600 Kč (výrok II).

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně, zastoupená advokátem, v celém rozsahu včasným dovoláním ( ), které však Nejvyšší soud postupem podle , , ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV a XII ), dále jen „ “, jako nepřípustné odmítl.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání žalobkyně není dle přípustné v rozsahu, jímž bylo napadeným rozsudkem odvolacího soudu rozhodnuto o nákladech řízení.

Námitka dovolatelky, že se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, neboť podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, jímž je i porušení zásady rychlosti řízení, což vyplývá z rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 1999, sp. zn. , uveřejněného v časopise Soudní judikatura 1/2000 pod č. 4, a ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. , přípustnost dovolání ve smyslu nezakládá, neboť odvolací soud k závěru o odpovědnosti žalované za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení dospěl, tedy od označené judikatury dovolacího soudu se při řešení této otázky ani odchýlit nemohl.

Z téhož důvodu přípustnost dovolání nemůže založit ani samotný nesouhlas dovolatelky se závěrem odvolacího soudu o zamítnutí žaloby, přestože soud prvního stupně i sama žalovaná shledaly neodůvodněný průtah na straně soudu v délce 3,5 roku a uzavřely, že i jen celková doba řízení v délce 9 let a 9 měsíců sama o sobě odškodnění odůvodňuje. Odvolací soud totiž dospěl k závěru, že v daném případě je zcela dostačující formou odškodnění konstatování porušení práva na přiměřenou délku řízení, kterého se žalobkyni dostalo od žalované již v rámci předběžného projednání nároku, neboť měl za to, že posuzované exekuční řízení bylo vedeno k šikanóznímu návrhu žalobkyně. Tento závěr však dovolatelka vymezením konkrétní právní otázky a předpokladu přípustnosti ( ) nenapadá.

Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz).

K tomu dovolací soud dodává, že úkolem Nejvyššího soudu není z moci úřední přezkoumávat správnost (věcného) rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele o správnosti takového závěru, nýbrž je vždy povinností dovolatele, aby způsobem předvídaným v ve vazbě na vymezil předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska konkrétně odvolacím soudem vyřešené právní otázky ať již z oblasti hmotného či procesního práva (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. ).

Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 7. 2022

Mgr. Vít Bičák předseda senátu