Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 463/2022

27 Cdo 463/2022-89

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Michaely Janouškové v právní věci žalobce P. K., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Lukášem Mantičem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Spojů 835/2, PSČ 708 00, proti žalované Tělocvičné jednotě Sokol Moravská Ostrava 1, se sídlemv Ostravě, Sokolská třída 1918/46, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 00576581, zastoupené Mgr. Adrianou Stiborkovou, advokátkou, se sídlem ve Frýdku-Místku, Ó. Lysohorského 702, PSČ 738 01, o povinnosti umožnit žalobci tréninky v dopoledních hodinách, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 6. 2021, č. j. -66, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

[1] Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 12. 10. 2020, č. j. -28, připustil změnu žaloby navrženou žalobcem v podání ze dne 10. 10. 2020 v bodě b) a c) [výrok I.], nepřipustil změnu žaloby navrženou žalobcem v podání ze dne 10. 10. 2020 v bodě a) a d) [výrok II.], zamítl žalobu, aby žalovaná umožnila žalobci pravidelné tréninky v prostorách oddílu vzpírání třikrát týdně (pondělí, středa, pátek) v dopoledních hodinách od 8:30 do 11:30 hodin, a to i bez odborného dohledu trenéra, přičemž tato povinnost neplatí po dobu účinnosti epidemiologických opatření v souvislosti s virem Covid-19 nařízených Ministerstvem zdravotnictví ČR nebo z jiných mimořádných důvodů (výrok III.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV.).

[2] Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozsudkem odvolání žalobce směřující proti I. a II. výroku rozsudku soudu prvního stupně odmítl (první výrok), rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích III. a IV. potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).

[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále též jen „ “), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

[4] Závěr odvolacího soudu, podle něhož k projednání a rozhodnutí věci jsou věcně příslušné okresní soudy, neboť nárok uplatněný v žalobě nelze podřadit pod žádné z řízení vyjmenovaných v zakládajících věcnou příslušnost krajských soudů, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Zejména nejde o statusovou věc právnické osoby ve smyslu , o zvláštních řízeních soudních (k vymezení pojmu statusová věc právnické osoby v procesním právu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. , nebo ze dne 19. 6. 2019, sp. zn. ), ani o spor mezi obchodní korporací a jejím členem vyplývající z účasti na obchodní korporaci ve smyslu (k vymezení těchto sporů srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2017, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 141/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. ). Odkazuje-li dovolatel v této souvislosti na znění žaloby změněné podáním ze dne 10. 10. 2020, pomíjí, že soud prvního stupně změnu žaloby nepřipustil.

[5] Ve zbývající části dovolání nesplňuje náležitosti uvedené v

[6] Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

[7] Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

[8] Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. , ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , a ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. ).

[9] Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou přitom v stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti (spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srovnej např. závěry stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. ).

[10] Dovolatel těmto požadavkům nedostál, neboť co do přípustnosti dovolání toliko uvádí, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, … a zároveň se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“.

[11] Z povahy věci vyplývá, že v konkrétním případě může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem stanovených kritérií přípustnosti dovolání – splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně pro řešení téže otázky bylo naplněno kritérium jiné (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. , ústavní stížnost proti němu Ústavní soud usnesením ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. , odmítl).

[12] Má-li být dovolání přípustné podle proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem.

[13] Má-li být dovolání přípustné podle proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje.

Srovnej shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , či ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. , popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , či ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. (a v něm citovanou judikaturu).

[14] Z dovolání (posouzeného z obsahového hlediska) není patrné, při řešení které konkrétní otázky hmotného nebo procesního práva se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a o jakou ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu se má jednat, ani jaká konkrétní otázka hmotného nebo procesního práva, na níž napadené rozhodnutí závisí, nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena.

[15] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( in fine ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 6. 2022

JUDr. Marek Doležal předseda senátu