Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1035/2022

-230

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce K. H., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Luďkem Dvořákem, advokátem se sídlem v Brně, Štefánikova 61, proti žalovaným 1) Českomoravské kynologické unii, z. s., IČO 69781621, se sídlem v Praze, Maškova 1646/3, zastoupené JUDr. Petrem Šlaufem, advokátem se sídlem v Plzni, Kovářská 1253/4, 2) Klubu pinčů České republiky, z. s., IČO 48510386, se sídlem v Praze, Blanická 2135/13, zastoupenému Mgr. Tomášem Všetečkou, LL.M., advokátem se sídlem ve Vsetíně, Na Příkopě 814, o vydání věci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2021, č. j. -195, takto:

I. Dovolání se odmítá.

III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2) nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jako „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. 4. 2021, č. j. -162, zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovaným vydat žalobciu – „originál krycího listu vystaveného žalobci KPČR pro krytí feny plemene XY, jméno a CHS B. J. M., číslo zápisu XY, podepsaný panem S. K., potvrzující krytí feny ve dnech 1. a 2. dubna 2019 jeho chovným psem plemene XY, jméno psa D. A. D. L. S., číslo zápisu XY, CHS D. A.“ (dále rovněž jako „krycí list“). Rozhodl také o náhradě nákladů nalézacího řízení.

Městský soud v Praze (dále jako „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 9. 11. 2021, č. j. -195, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že není opodstatněný požadavek žalobce na vydání krycího listu. Krycí list je „formulář“ vystavený žalovaným 2) pro účely krytí feny, přičemž žalobce jej pouze vyplnil konkrétními údaji a vrátil žalovanému 2) jakožto jeho vystaviteli.

Za nedůvodnou považoval námitku, že krycí list představuje součást přihlášky vrhu štěňat do plemenné knihy jakožto součást věci hlavní ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) Na základě toho žalobce dovozoval, že pokud mu byla vrácena samotná přihláška, kterou zaslal žalovanému 2), měl mu být vrácen rovněž krycí list jako součást věci hlavní – přihlášky. Odvolací soud uvedl, že krycí list je pouze „povinnou“ či „nutnou“ přílohou přihlášky, což z něj však nečiní součást věci hlavní ve smyslu o. z.

Dodal rovněž, že ve věci nejde o samotný krycí list, ale o „spor dvou chovatelů o správnost zápisu jednoho konkrétního vrhu v plemenné knize v bodě, který se týká chovatelské stanice“. Vydání předmětného krycího listu řešením takového sporu není.

Ze všech těchto důvodů odvolací soud potvrdil jako věcně správný rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla žaloba na vydání předmětného krycího listu zamítnuta.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání. Tvrdí, že dovolání je přípustné, jelikož „právní otázka, kdo je vlastníkem originálu krycího listu, vystaveného žalobci KPČR pro krytí feny plemene XY, jméno a CHS B. J. M., číslo zápisu XY, podepsaného panem S. K., potvrzujícího krytí feny ve dnech 1. a 2. dubna 2019 jeho chovným psem plemene XY, jméno psa D. A. D. L. S., číslo zápisu XY, CHS D. A., případně právní otázka, zda je uvedená součástí věci hlavní ve vlastnictví dovolatele, a tedy otázka, zda přichází v úvahu vydání originálu krycího listu žalobci, v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“. Namítá, že byl na základě smlouvy ze dne 15. 3. 2009 po dobu následujících 12 měsíců pachtýřem feny B. J. M., zajistil její krytí, vyplnil příslušný krycí list a po narození štěňat podal u žalovaného 2) přihlášku daného vrhu do plemenné knihy. Dovolatel tak byl původcem a vlastníkem krycího listu, který představuje součást přihlášky vrhu štěňat do plemenné knihy. I na základě ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je nutno považovat krycí list za součást přihlášky jako věci hlavní ve smyslu o. z. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. ). Z těchto důvodů považuje za opodstatněný požadavek na vydání krycího listu.

Navrhuje, aby Nejvyšší soud změnil rozsudek odvolacího soudu a podané žalobě vyhověl.

Žalovaná 1) se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje s rozhodnutím odvolacího soudu. Má za to, že v řízení nebyly prokázány skutečnosti opodstatňující uzavřít, že by žalobce byl vlastníkem krycího listu, a proto není požadavek dovolatele na jeho vydání důvodný. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl.

Žalovaný 2) se k dovolání nevyjádřil.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle – 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí () uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Nejvyšší soud uzavírá, že v dovolacím přezkumu obstojí závěr odvolacího soudu, že krycí list nelze považovat za součást přihlášky (vrhu štěňat do plemenné knihy) jakožto věci hlavní ve smyslu § 505 o. z.

Podle § 505 o. z. součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a co nemůže být od věci odděleno, aniž se tím věc znehodnotí.

Uvedené obecné vymezení součásti věci odpovídá obecnému vymezení součásti věci podle , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), pročež dosavadní judikatura je pro poměry , , v zásadě i nadále použitelná (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. ).

Problematikou součásti věci se zabýval rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. (uveřejněný v časopise Právní rozhledy, 2001, č. 2, str. 84), ve kterém se uvádí, že „součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. Právní institut součásti věci je zákonným vyjádřením skutečnosti, že existují věci, jakožto hmotné předměty, které lze z hlediska právní teorie charakterizovat jako věci složené, tedy věci, které jsou vnitřně strukturovány a tvořeny relativně samostatnými částmi více nebo méně vzájemně spojenými. Zákon staví samostatnost věci ve vztahu k věci jiné na dvou kritériích: 1) na vzájemné sounáležitosti věcí a 2) na míře jejich oddělitelnosti. První kritérium představuje spíše subjektivní rovinu, neboť ‚to, co k věci podle její povahy náleží‘ se určuje do značné míry podle lidských zvyklostí, zkušeností a norem vztahujících se ke konkrétní věci. Míra sounáležitosti se pak posuzuje prostřednictvím povahy té věci, která je považována za věc podstatnější, určující, a tedy ve vztahu více věcí za věc tzv. hlavní. Zákonný text touto obecnou úpravou dává prostor k individuálnímu posouzení, jaké vlastnosti věc hlavní vykazuje, aby odtud bylo možno odvíjet úvahy, zda jiná relativně samostatná věc k ní ‚patří‘ natolik neodmyslitelně, že nemůže již být považována za věc odlišnou. Druhé kritérium je více objektivní a sleduje spojení věcí především ve smyslu fyzickém. Formulace ‚nemůže být oddělena, aniž by se tím věc znehodnotila‘ však nevylučuje možnost faktické separace věcí, naopak vlastně v důsledcích jejich oddělení spatřuje měřítko samostatnosti věcí. Charakter ‚oddělení‘ zákon nestanoví, a tedy nutně tento pojem musí zahrnovat celou škálu způsobů od přímých zásahů do hmotné podstaty věci (např. vybourání vestavěných oken domu), přes manipulaci neničící podstatu věci (např. odmontování kola automobilu), po pouhé volně proveditelné odnětí věci (např. odnesení bezdrátového sluchátka od telefonního aparátu). Definici součásti věci pak z tohoto pohledu vyhovují ty případy, kdy oddělení kterýmkoliv z uvedených způsobů znamená pro věc hlavní (nikoliv též pro její oddělovanou součást) újmu na její hodnotě. Znehodnocením nemusí být ovšem jen ztráta hodnoty peněžní (byť ta bývá zpravidla výsledným odrazem ztráty jakýchkoliv jiných hodnot), nýbrž může jít i o znehodnocení funkční, estetické či jiné. Jinými slovy řečeno se znehodnocením míní stav, kdy hlavní věc v porovnání se stavem před oddělením její součásti slouží svému původnímu účelu méně kvalitně nebo mu nemůže sloužit vůbec. Teprve faktické oddělení součásti doprovázené znehodnocením věci hlavní přináší právní důsledek, že dřívější součást se stává věcí samostatnou a na dosavadní hlavní věci nezávislou.“

Z judikatury Nejvyššího soudu se podává, že posouzení toho, zda jde o samostatnou věc, či o součást věci jiné vyplývá z úvahy soudu, která vychází z kritérií uvedených v zákoně a v konečném důsledku vždy záleží na individuálním posouzení každé věci (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. ). Dovolací soud setrvale ve své rozhodovací praxi vychází ze závěru, že může zpochybnit úvahu soudů nižších stupňů o tom, zda se jedná o samostatnou věc, či o součást věci jiné jen z toho hlediska, zda byla vzata v potaz zákonná kritéria, či v případech, že jde o úvahu zjevně nepřiměřenou nebo dostatečně neodůvodněnou (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2001, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2009, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. ).

V posuzované věci nepovažuje dovolací soud za zjevně nepřiměřenou úvahu odvolacího soudu (se kterou se ztotožňuje), že krycí list není součástí věci hlavní – přihlášky konkrétního vrhu štěňat do plemenné knihy. Krycí list představuje samostatný dokument, jehož účelem je potvrzení o určité skutečnosti, tedy o proběhlém krytí. I pokud je krycí list v čl. IX odst. 4 Chovatelského a Zápisního řádu Klubu pinčů České republiky, z. s., označen jako součást přihlášky, neznamená to, že se jedná o její součást ve smyslu § 505 o. z. jakožto součást věci hlavní. Nutno toto ustanovení Chovatelského a Zápisního řádu Klubu pinčů České republiky, z. s., interpretovat tím způsobem, že krycí list představuje toliko nezbytnou přílohu této přihlášky, bez které nemůže být přihlášce vyhověno. Avšak toto samo o sobě neznamená, že by krycí list byl součástí přihlášky jakožto věci hlavní ve smyslu § 505 o. z.

Dovolací soud považuje za důležité také poznamenat, že žalobce v dovolání neodkazuje na žádné další skutečnosti (vyjma shora uvedeného), na základě kterých měl dovolatel nabýt vlastnické právo ke krycímu listu. V této souvislosti rovněž dovolatel neuvádí, v čem spatřuje nesprávné právní posouzení věci ve smyslu Žalobce v dovolání nepoukazuje (kromě výše uvedeného) ani na žádnou právní normu, na základě které měl nabýt vlastnictví ke krycímu listu a stále být jeho vlastníkem. Dovolatel tedy dostatečně nevymezuje ani dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu

S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud dovolání žalobce podle odmítl.

Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neobsahuje v souladu s odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobce povinnost uloženou mu tímto usnesením, může se žalovaná 1) domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 21. 6. 2022

Mgr. David Havlík předseda senátu