Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1588/2022

-180

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobce D. M., nar. XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Tomášem Petrů, advokátem se sídlem Poděbradova 909/41, 702 00 Ostrava, proti žalované Z. K., nar. XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Ing. Svatavou Horákovou, advokátkou sídlem Masná 1324/1, 702 00 Ostrava, o určení vlastnického práva k nemovitým věcem, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 12. 2021, č. j. -157, t a k t o:

I. Dovolání žalované se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 1. 12. 2021, č. j. -157, výrokem I potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 9. 2. 2021, č. j. -95, ve výroku I. jímž bylo určeno, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. XY (zahrada), o výměře 19 m

2

, pozemku parc. č. XY (ostatní plocha), o výměře 23 m

2

, vše v k. ú. XY, obec XY, a pozemku parc. č. st. XY (zastavěná plocha a nádvoří), o výměře 177 m

2

, jehož součástí je stavba bez č.p./č.e. (jiná stavba), pozemku parc. č. XY (zahrada), o výměře 521 m

2

, pozemku parc. č. XY (trvalý travní porost), o výměře 178 m

2

, a pozemku parc. č. XY (ostatní plocha), o výměře 101 m

2

, v k. ú. XY, obec XY, a ve výroku II., jímž bylo rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 40 482,90 Kč a ve výroku III., kterým bylo žalované uloženo zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku na nákladech státu 10 150 Kč; výrokem II rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že smlouva nazvaná „Čestné prohlášení povinného o zániku věcného břemene a darovací smlouva a smlouva o zřízení služebnosti k užívání“ ze dne 17. 4. 2019, uzavřená mezi žalobcem a žalovanou, je neplatná, neboť s ohledem na osobnost žalobce a na zjištěné okolnosti uzavření smlouvy se jedná o právní jednání, které se ve smyslu a , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) příčí dobrým mravům. Oba soudy k tomuto závěru dospěly na základě skutkových zjištění učiněných ze svědeckých výpovědí několika svědků a znalkyně a zejména ze závěrů znaleckého posudku, z něhož vyplynulo, že žalobce nebyl schopen dostatečně pochopit smysl a účel právního jednání obsaženého v darovací smlouvě, jelikož je osobou snadno manipulovatelnou a ovlivnitelnou, a to i ve smyslu zneužití, osobu s tzv. lehkou mentální subnormalitou, dříve v pásmu slaboduchosti, a žalovaná, byť věděla, že je žalobce od mládí osobou s velice nízkými inteligenčními schopnostmi, využila této situace a vnitřního rozpoložení žalobce, který byl zrovna pohádán s bratrem, a učinila na žalobce dotaz, zda by ji nemovitosti nedaroval, když si stěžoval na rodinu. Musela mít přitom informace, že záležitosti běžného života za žalobce vždy vyřizovala jeho rodina, přesto rodinu ve věci darování nijak nekontaktovala a následně zařídila vše potřebné k darování nemovitostí žalobce. Pokud žalovaná uváděla, že by došlo k výplatě sourozenců žalobce v souvislosti s věcným břemenem, odvolací soud přihlédl k tomu, že toto tvrzení zaznělo až v odvolacím řízení, když před okresním soudem naopak žalovaná uváděla, že žalobci nikdy neslibovala, že jeho sourozencům bude darovat jakékoliv finanční plnění. Odvolací soud proto potvrdil jako věcně správné rozhodnutí soudu prvního stupně, že vlastníkem ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně označených nemovitostí je žalobce.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které ve lhůtě stanovené k podání dovolání doplnila. Dovolatelka spatřuje přípustnost dovolání podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se řízení končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Má za to, že odvolací soud nesprávně právně posoudil, zda je předmětná darovací smlouva absolutně neplatná z důvodu rozporu s dobrými mravy, a v této souvislosti poukázala na to, že Nejvyšší soud v obdobných případech posuzuje tuto právní otázku neplatnosti darovací smlouvy z důvodu porušení dobrých mravů jinak (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Namítá, že soud prvního stupně a ani odvolací soud k této otázce neprovedly řádné dokazování a ani neuvedly důkazy, na základě kterých k takovému zjištění dospěly. Rozhodnutí soudu prvního stupně dovolatelka proto považuje za nepřezkoumatelné a namítá, že s touto námitkou se odvolací soud v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu nijak nevypořádal (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Dovolání má rovněž za přípustné i proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky procesního práva, nevypořádal-li se dostatečně s jejími námitkami, a to především s těmi, jimiž poukazovala na to, že jejím úmyslem nebylo získat nemovitosti do vlastnictví tím, že by žalobce uvedla v omyl nebo nátlakem nebo lstí. Žalovaná zdůraznila, že žalobce ji nemovitosti nabídl s tím, že není v jeho silách se o ně starat a žalovaná žalobci slíbila, že jeho sourozence vyplatí. Na nemovitostech navíc vázla tři věcná břemena pro sourozence žalobce a jeho otce (následně zemřelého) a žalovaná nepožadovala výmaz věcných břemen ve prospěch sourozenců žalobce. Na svém jednání neshledává nic nemravného a soud ani konkrétně neuvedl, v čem by mělo být uzavření darovací smlouvy nemravné a proto neplatné. Je přesvědčena, že nabyla předmětné nemovitosti od žalobce v dobré víře a poukázala na skutečnost, že žalobce nebyl nijak omezen ve svéprávnosti, přičemž odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. s tím, že dobrá víra držitele je objektivní skutečnost. Rozhodnutí odvolacího soudu považuje za svévolné a došlo tak podle jejího názoru k porušení jejího práva na spravedlivý proces (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. ). Navrhla proto, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud, jako soud dovolací ( ), po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobou oprávněnou, tedy účastnicí řízení ( ), která je řádně zastoupena advokátkou ( a 4 ), se zabýval přípustností podaného dovolání.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Nejvyšší soud neshledal, že by dovolání žalované bylo přípustné podle pro řešení otázky hmotného práva, týkající se uzavření smlouvy v rozporu s dobrými mravy, při jejímž řešení se měl podle dovolatelky odvolací soud odchýlit od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2011, sp. zn. , dostupného na www.nsoud.cz. Odvolací soud v souladu v tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu přezkoumal, zda soud prvního stupně učinil odpovídající skutková zjištění k jeho další úvaze, zda konkrétní právní jednání účastníků předmětné darovací smlouvy koliduje s dobrými mravy, resp. se příčí dobrým mravům, a zdůvodnil též, proč se přiklonil k právnímu závěru soudu prvního stupně o neplatnosti předmětné darovací smlouvy z důvodu rozporu s dobrými mravy, a to s ohledem na konkrétní zjištěné okolnosti darování v daném místě a čase, osobnost žalobce, jakožto dárce, a jednání žalované, jako budoucí obdarované, zjišťované soudem prvního stupně v souladu s požadavky Ústavního soudu formulovanými v usnesení ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. , publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 10/1998, a nálezu ze dne 6. 4. 2005, sp. zn. , publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 37/2005.

Je na místě též připomenout rozhodovací praxi dovolacího soudu, podle níž oprávnění aplikovat ustanovení o zákazu výkonu práva v rozporu s dobrými mravy by mělo z povahy věci náležet převažující měrou soudům nižších instancí, jež jsou – vzhledem k zásadám ústnosti a přímosti řízení – s účastníky v bezprostředním kontaktu, a disponují tudíž náležitými skutkovými podklady pro vyhodnocení tohoto aspektu daného sporu; dovolací soud by mohl tuto otázku učinit předmětem svého přezkumu jen v případě zjevné nepřiměřenosti relevantních úvah soudů v nalézacím řízení [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. , ze dne 13. 9. 2011, sp. zn. nebo ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. , či ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. , a též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. , podle kterého i podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 platí, že smluvní volnost stran podléhá korektivu dobrých mravů, jenž pro právní jednání obecně vyplývá z § 1 odst. 2 a § 547 o. z., a že právní jednání, které se příčí dobrým mravům, je třeba posoudit jako neplatné (§ 580 odst. 1 a § 588 o. z.); všechna rozhodnutí jsou dostupná na www.nsoud.cz]. Takovou zjevnou nepřiměřenost úvah soudu, jakou má namysli uvedená judikatura Nejvyššího soudu, dovolatelka konkrétně nenamítá, a Nejvyšší soud vycházeje z odvolacím soudem akcentovaných okolností při posuzování jednání účastníků v souvislostí s darováním předmětných nemovitostí ani zjevnou nepřiměřenost relevantních úvah soudů v nalézacím řízení neshledal.

Nejvyšší soud dále dospěl k závěru, že přípustnost dovolání podle nemohou založit ani námitky dovolatelky k procesnímu postupu soudu, tedy ani k postupu soudu při provádění dokazování. Nejvyšší soud již dříve judikoval, že námitky dovolatele směřující ke konkrétnímu procesnímu postupu soudu, tj. do vad řízení, neodpovídají kritériím stanoveným v (vzhledem k nejsou ani způsobilým dovolacím důvodem); přípustnost dovolání tudíž založit nemohou, i kdyby se soud vytýkaných procesních pochybení dopustil (srov. např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. či ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. – veřejnosti dostupných na www.nsoud.cz). Stejný závěr, se týká i dovolatelkou namítaných vad řízení, které měly spočívat v nedostatečném odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, což podle dovolatelky má za následek nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu.

Nejvyšší soud proto s ohledem na výše uvedené učinil závěr, dovolání žalované není podle přípustné a nemohl pak učinit jiný závěr, než její dovolání podle ustanovení věty první odmítnout.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 6. 2022

JUDr. Kateřina Hornochová

předsedkyně senátu