Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 850/2022

30 Cdo 850/2022-199

USNESENÍ

J. H.

1) Hlavnímu městu Praze,

se sídlem V Praze 1, Mariánské nám. 2,

2) České republice – Ministerstvu vnitra,

se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 936/3, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2021, č. j. -167, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.II. Žalobce je povinen zaplatit prvnímu žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.III. Žalobce je povinen zaplatit druhé žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) svým usnesením ze dne 15. 10. 2021, č. j. -158, odmítl pro vady žalobu ze dne 13. 3. 2018 ve znění podání žalobce ze dne 2. 4. 2019, 24. 11. 2019, 19. 10. 2020 a 21. 7. 2021 (výrok I), uložil žalobci povinnost zaplatit prvnímu žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč (výrok II) a uložil žalobci povinnost zaplatit druhé žalované náhradu nákladů řízení ve výši 2 700 Kč (výrok III).

K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně pokud jde o odmítnutí žaloby o přiznání náhrady nemajetkové újmy v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení vůči prvému žalovanému v částce 85 000 Kč a vůči druhému žalovanému v částce 12 000 Kč potvrdil. V rozsahu požadavků na náhradu nemajetkové újmy vůči druhému žalovanému za vydání nesprávného rozhodnutí ve výši 3 000 Kč a na náhradu majetkové újmy vůči oběma žalovaným (1 500 Kč vůči prvému a 900 Kč vůči druhému) usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že v tomto rozsahu se žaloba neodmítá.

Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady škody a nemajetkové újmy, které mu měly vzniknout v řízení podle , o svobodném přístupu k informacím.

Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním v části, v níž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve vztahu k odmítnutí žaloby o přiznání nemajetkové újmy vůči prvnímu žalovanému v částce 85 000 Kč, které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “, , dále jen „ “, odmítl.

Otázka, zda žaloba, jak byla žalobcem podána a dále doplňována, splňuje zákonem stanovené náležitosti ve smyslu a a zda je projednatelná, nemůže založit přípustnost dovolání podle , neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud odvolací soud vycházel z toho, že nároky vyplývající z oddělitelných škodních událostí je třeba považovat za zcela samostatné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. ), jakož i z toho, že žalobce musí v zájmu určitosti a srozumitelnosti žaloby ohledně jednotlivých uplatněných nároků uvést rozhodné skutečnosti, kterými u těchto nároků vylíčí skutek (skutkový děj), a rovněž vyčíslit peněžitou částku, kterou z titulu každého jednotlivého nároku požaduje zaplatit. Pokud tak žalobce neučiní, jedná se o nedostatek žaloby, pro nějž nelze v řízení pokračovat, neboť soud nemůže jednat o věci samé (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2016, sp. zn. ). Poukaz žalobce na rozhodnutí Ústavního soudu označená v dovolání (sp. zn. a ) je nepřípadný, neboť označená rozhodnutí se zabývají otázkou potřeby globálního nahlížení na navazující řízení o poskytnutí informace a řízení o správní žalobě, neřeší však problematiku kumulace více nároků v jedné žádosti a z toho plynoucí potřebu jejich řádné individualizace ve sporu o zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení. Poukazuje-li žalobce na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2011, sp. zn. s tím, že jej soud prvního stupně vyzval k odstranění vad žaloby nesrozumitelným způsobem, a že odmítnutí žaloby se opírá o tvrzenou vadu, o které nebyl poučen, pak Nejvyšší soud poukazuje na stranu 3 odstavec třetí usnesení soudu prvního stupně, jímž byl žalobce vyzván k doplnění žaloby, kde se jednoznačně uvádí „…specifikuje z jakého jednotlivého odpovědnostního titulu (v souvislosti s jakým jednotlivým řízením) žádá jakou konkrétní částku…“. Dovolatelův odkaz na citované usnesení Nejvyššího soudu proto není případný.

Totéž platí pro druhou otázku předestřenou žalobcem, zda žádost o poskytnutí informací je nutné rozdělovat na jednotlivé požadavky a v závislosti na tom pak rozdělit a posuzovat řízení o každém požadavku v rámci jediné žádosti zvlášť jako jednotlivá řízení. Tato otázka tedy ze shodných důvodů uvedených shora nemůže přípustnost dovolání podle založit.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud podle věty první, , a a zavázal žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých prvnímu žalovanémuv souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž první žalovaný nedoložil výši svých hotových výdajů. Jde o dvě paušální náhrady hotových výdajů podle (viz čl. II bod. 1 ve spojení s čl. VI. ) ve výši 300 Kč ( ). Výše nákladů druhé žalované pak činí jednu paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 6. 2022

Mgr. Vít Bičák předseda senátu