Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2331/22

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Jirsy, soudců JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a JUDr. Pavla Šámala o ústavní stížnosti Ing. Jiřího Hovorky, zastoupeného Mgr. Janou Gavlasovou, advokátkou se sídlem Západní 449, Chýně, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2022 č. j. -199, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2021 č. j. -167 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 10. 2021 č. j. -158, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí. Tvrdí, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle a d (dále jen " "). K tomu mělo dojít v důsledku nesprávného postupu soudů, které odmítly jeho žalobu na náhradu škody a nemajetkové újmy, aniž by k tomu byly naplněny zákonné důvody; důvod odmítnutí vychází ze svévolného právního výkladu. Soudy podle stěžovatele nerespektovaly základní zásadu, že nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení se vztahuje k řízení jako celku a je toliko právem, nikoli povinností dotčené osoby požadovat satisfakci za část řízení, nikoli za řízení celé. Nesouhlasí rovněž s odmítnutím dovolání dovolacím soudem, neboť je přesvědčen, že se nezabýval všemi předloženými argumenty a své rozhodnutí řádně neodůvodnil.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se v řízení před obecnými soudy domáhal po Hlavním městě Praze (dále jen "vedlejší účastník č. 1") a České republice - Ministerstvu vnitra (dále jen "vedlejší účastník č. 2") náhrady škody a nemajetkové újmy, jež mu měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného podle , o svobodném přístupu k informacím. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") v záhlaví citovaným usnesením odmítl žalobu stěžovatele pro vady (výrok I), uložil mu povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi č. 1 náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč (výrok II) a vedlejšímu účastníkovi č. 2 náhradu nákladů řízení ve výši 2 700 Kč (výrok III). K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení obvodního soudu pokud jde o odmítnutí žaloby o přiznání náhrady nemajetkové újmy v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení vůči vedlejšímu účastníkovi č. 1 v částce 85 000 Kč a vůči vedlejšímu účastníkovi č. 2 v částce 12 000 Kč potvrdil. V rozsahu požadavků na náhradu nemajetkové újmy vůči oběma vedlejším účastníkům (1 500 Kč vůči vedlejšímu účastníkovi č. 1 a 900 Kč vůči vedlejšímu účastníkovi č. 2) usnesení obvodního soudu změnil tak, že v tomto rozsahu se žaloba neodmítá. Usnesení městského soudu napadl stěžovatel dovoláním v části, v níž bylo potvrzeno usnesení obvodního soudu ve vztahu k odmítnutí žaloby o přiznání nemajetkové újmy vůči vedlejšímu účastníkovi č. 1 v částce 85 000 Kč. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl podle

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah ústavní stížností napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde zčásti o návrh zjevně neopodstatněný a zčásti o návrh nepřípustný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Podstatnou se v posuzované věci jeví skutečnost, že stěžovatel v dovolání řádně nevymezil předpoklady jeho přípustnosti podle , což však představuje jeho obligatorní náležitost. Proto nelze v postupu Nejvyššího soudu spatřovat zásah do práva na soudní či jinou právní ochranu podle y, odmítl-li pro tuto vadu dovolání.

Dovolání představuje mimořádný opravný prostředek, k jehož podání je předepsáno povinné právní zastoupení; je tomu tak mj. proto, aby se příslušný advokát seznámil s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a zvážil, zda v jeho věci existuje právní otázka, která nebyla dosud řešena, byla řešena obecnými soudy rozdílně, odchylně od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nebo je nutné se od ustálené judikatury odchýlit. Je však povinností navrhovatele, aby dovolání obsahovalo nezbytné náležitosti, tedy i vymezení důvodu jeho přípustnosti.

Ústavní soud ověřil, že Nejvyšší soud v napadeném rozhodnutí dostatečně vysvětlil, že otázky předložené stěžovatelem v dovolání nemohou založit jeho přípustnost podle , neboť se městský soud při jejich řešení neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud vycházel z toho, že nároky vyplývající z oddělitelných škodních událostí je třeba považovat za zcela samostatné. Poukaz stěžovatele na nález

sp. zn.

považuje Ústavní soud ve shodě s názorem Nejvyššího soudu za nepřípadný, neboť toto rozhodnutí (stejně jako nález

sp. zn.

, na který poukazoval stěžovatel v dovolání) se zabývá otázkou potřeby globálního nahlížení na navazující řízení o poskytnutí informace a řízení o správní žalobě, neřeší však problematiku kumulace více nároků v jedné žádosti a z toho plynoucí potřebu jejich řádné individualizace ve sporu o zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení.

Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel nesplnil svoje povinnosti, v důsledku čehož bylo jeho dovolání správně odmítnuto jako neprojednatelné. Proto ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu Ústavní soud shledal zjevně neopodstatněnou, což odpovídá i jeho stanovisku sp. zn. , podle kterého neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti ( ), není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením y.

Pokud jde o rozhodnutí obvodního a městského soudu, v citovaném stanovisku se dále uvádí, že nevymezí-li dovolatel, v čem spatřuje splnění předpokladů dovolání, je ústavní stížnost proti předchozím rozhodnutím o procesních prostředcích k ochraně práva nepřípustná podle . Proto ve vztahu k těmto rozhodnutím Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle a , zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti jako návrh nepřípustný, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. září 2022

JUDr. Jaromír Jirsa, v. r.

předseda senátu