Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 3081/2021

21 Cdo 3081/2021

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v exekuční věci oprávněného TIMA, spol. s r.o. - obchodně výrobní služby, se sídlem v Karlových Varech – Staré Roli, Vančurova č. 477/9, IČO 40523284, zastoupeného JUDr. Karlem Seidlem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Jiráskova č. 1343/2, proti povinnému PARI SA CZ s. r. o. se sídlem v Karlových Varech, Divadelní č. 1036/13, IČO 27970671, zastoupenému Mgr. Kristýnou Mácovou, advokátkou se sídlem v Praze, Anny Letenské č. 34/7, za účasti vydražitele CZECH RESIDENCY s. r. o.se sídlem v Ústí nad Labem-centrum, Masarykova č. 1689/57, IČO 05431131, pro 43 259 551,80 Kč s příslušenstvím prodejem zástavy, vedené u soudního exekutora JUDr. Ivo Luhana se sídlem exekutorského úřadu v Praze 2, Karlovo nám. č. 17, pod sp. zn. 099 EX 3312/18, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. května 2021, č. j. , -312, takto:

Dovolání povinného se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 5. 2021, č. j. , -312, není přípustné podle ustanovení , podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu je (z hlediska uplatněných dovolacích důvodů) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

K dovolatelem předestřené otázce možnosti zhojení nedostatků v postupu soudního exekutora bránících uskutečnění dražebního jednání srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2019, sp. zn. , uveřejněné pod č. 1/2020 v časopise Soudní rozhledy, jehož závěry lze mutatis mutandis vztáhnout i na projednávanou věc a v němž dovolací soud (mimo jiné) dovodil, že je-li později vydaným a pravomocným rozhodnutím soudu postaveno na jisto, že nebyla dána překážka, která bránila uskutečnění určitého následného rozhodnutí, není žádného důvodu ke zrušení následného rozhodnutí ze strany odvolacího soudu s odůvodněním, že soud, který následné rozhodnutí vydal, měl vyčkat, až bude o existenci nebo neexistenci této překážky pravomocně rozhodnuto (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2019, sp. zn. ). Ze závěrů uvedených v tomto usnesení dovolacího soudu (vztaženo na projednávanou věc) vyplývá, že dovolateli sice lze přisvědčit, že nebylo-li ke dni konání dražby (dražeb) rozhodnuto o návrhu povinného na odklad exekuce (resp. o odvolání povinného proti rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na odklad exekuce), nebyl soudní exekutor oprávněn přistoupit k provedení dražby, avšak že s ohledem na smysl a účel institutu odkladu exekuce, který (v kontextu projednávané věci) slouží k tomu, aby bylo zabráněno poškození majetkových práv povinného, je třeba dovodit, že ukáže-li se (třeba i dodatečně) na základě pravomocného rozhodnutí soudu o návrhu na zastavení exekuce, že návrh na zastavení exekucenebyl podán důvodně, stane se zřejmým, že dražební jednání při reálně existujících okolnostech mohlo být uskutečněno a že vydražením věci a udělením příklepu soudní exekutor nepřípustně nezasáhl do majetkových práv povinného. Nepřihlédl-li by odvolací soud v posuzované věci k tomu, že v době jeho rozhodování o odvolání proti usnesením o udělení příklepu již bylo pravomocně zjištěno, že návrh povinného na zastavení exekuce nebyl důvodný, nerespektoval by ustanovení , podle něhož (ve spojení s ustanovením ) je pro usnesení rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Změnil-li by odvolací soud za těchto okolností usnesení o udělení příklepu tak, že se příklep neuděluje (srov. ), zasáhl by tak bez reálně existujícího důvodu do práv vydražitele (případně též oprávněného a dalších věřitelů).

Poukazuje-li dovolatel ve svém dovolání na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2018, sp. zn. , pak přehlíží, že odvolací soud v projednávané věci (v souladu se závěry vyslovenými v tomto dovolatelem citovaném usnesení dovolacího soudu) v odůvodnění dovoláním napadeného usnesení uvedl, že podle judikatury dovolacího soudu, pokud by návrhu povinného na odklad exekuce nebylo vyhověno a bylo by proti takovému rozhodnutí podáno odvolání, nemělo by správně dražební jednání do doby rozhodnutí o něm proběhnout, přičemž odvolací soud sám na toto dovolatelem zmíněné usnesení Nejvyššího soudu v odůvodnění svého usnesení odkázal.

Odvolací soud však v odůvodnění dovoláním napadeného usnesení dále dodal, že v dané věci je sice pravdou, že ke dni konání obou dražeb, při nichž byla soudním exekutorem vydána přezkoumávaná rozhodnutí o udělení příklepu, nebylo o návrhu na odklad exekuce pravomocně rozhodnuto, neboť k tomu došlo až usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 9. 2020, č. j. -101, jímž byl odklad povolen do doby právní moci rozhodnutí o návrhu povinného na zastavení exekuce, avšak že z obsahu exekučního spisu zároveň vyplývá, že v mezidobí důvod pro povolení odkladu pominul, neboť návrh povinného na zastavení exekuce byl usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 12. 1. 2021, č. j. -241, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2021, č. j. -257, pravomocně zamítnut.

Dospěl-li za tohoto stavu věci odvolací soud k závěru, že právě s ohledem na následný vývoj procesní situace, kdy po podání odvolání povinným proti usnesení o udělení příklepu došlo již k rozhodnutí o jeho dříve podaném návrhu na zastavení exekuce a tento návrh byl jako nedůvodný pravomocně zamítnut, lze vyjít z toho, že nedostatek v postupu soudního exekutora, pokud konal dražbu v době, kdy o odkladu exekuce nebylo ještě pravomocně rozhodnuto, byl zhojen, že je nyní při rozhodování o odvolání proti usnesení o udělení příklepu, i s ohledem na zásadu procesní ekonomie, zásadní a rozhodující ta skutečnost, že návrh povinného na zastavení exekuce, podaný před usnesením o udělení příklepu a před konáním dražby, respektive obou dražeb, byl již pravomocně vyřízen, a to tím způsobem, že důvody pro zastavení exekuce shledány soudem nebyly a návrh na zastavení exekuce byl zamítnut, že tedy v době konání dražby (obou dražeb) neexistovaly důvody pro zastavení exekuce, a že tudíž v tomto směru, pokud dražba v obou případech proběhla, nebyl zákon porušen, a nejsou tak dány důvody pro neudělení příklepu, je tento jeho závěr v souladu s (výše uvedenou) ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

Namítá-li dovolatel, že proti rozhodnutí odvolacího soudu o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce bylo podáno k Nejvyššímu soudu dovolání, pak přehlíží, že podání dovolání nemá suspenzivní (odkladný) účinek (jeho podáním není dotčena právní moc napadeného rozhodnutí odvolacího soudu) [obdobně srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1996, sp. zn. , uveřejněné pod č. 50/1997 v časopise Soudní judikatura].

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinného podle ustanovení odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 5. 2022

JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu