Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 161/2021

27 Cdo 161/2021-233

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Michaely Janouškovéa JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatelky B. H., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Petrem Řehákem, advokátem, se sídlem v Dolních Břežanech, Pražská 636, PSČ 252 41, za účasti 1) A. K.,narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Bohumilem Měšťánkem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Čs. Armády 828/34, PSČ 160 00, 2) R. B., narozeného XY, bytem XY, 3) D. U B., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY,a 4) A. L., narozeného XY,bytem XY, ad 2), 3), 4) zastoupených JUDr. Jakubem Svobodou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Perštýně 362/2, PSČ 110 00, o určení, že navrhovatelka a R. B. jsou společníci společnosti D. U B., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 9. 2020, č. j. -190, takto:

I. Dovolání se odmítá.

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

III. Ve vztahu mezi navrhovatelkou a účastníky 2) až 4) se účastníkům 2) až 4) náhrada nákladů dovolacího řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 5. 2019, č. j. -141, určil, že navrhovatelka je společníkem společnosti D. U B. (dále též jen „společnost“), s obchodním podílem ve výši 0,5813 % a vkladem 100.000 Kč (výrok I.), co do (zbylé) části výše podílu (49,4187 %) návrh zamítl (výrok II.), zamítl návrh na určení, že R. B. je společníkem společnosti s obchodním podílem ve výši 50 % a vkladem ve výši 100.000 Kč (výrok III.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.).

[2] Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání (navrhovatelky i účastníků) usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. a II. změnil tak, že zamítl návrh na určení, že navrhovatelka je společnicí společnosti s podílem o velikosti 50 % a vkladem 100.000 Kč (písm. a/), potvrdil ve výroku III. (písm. b/) [první výrok], a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).

[3] Proti bodu a) prvního výroku usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle a 2 , (dále jen „ “), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

[4] Závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolatelkou namítaný nedostatek usnášení schopnosti valné hromady při zasedáních konaných dne 3. 7. 2003, 4. 8. 2010 a 23. 1. 2014(účastnili-li se valných hromad společníci s méně než 50 % hlasů) je (toliko) vadou, která může být důvodem pro vyslovení neplatnosti těchto usnesení, nikoliv vadou zakládající jejich nicotnost, resp. pro kterou se na daná usnesení hledí, jako by nebyla přijata, a jejich platnost nelze v tomto řízení již přezkoumávat, je v souladu s , obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, , , o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), jakož i ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. , a ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. , uveřejněná pod čísly 59/2017 a 62/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. , ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. , či ze dne 23. 8. 2018, sp. zn. ).

[5] Byť Nejvyšší soud nesdílí závěr odvolacího soudu, že dovolatelce nesvědčí naléhavý právní zájem na (jí) požadovaném určení, je ve výsledku správný jeho závěr, že dovolatelka společnicí společnosti není.

[6] Pravidlo, podle něhož soud rozhoduje podle stavu, který existuje v době vyhlášení rozhodnutí (odvolacím soudem zmíněné v bodu 20, vyjádřené v ), nic nemění na tom, že otázku existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení soud posuzuje vždy ve vztahu ke konkrétním skutkovým okolnostem, které navrhovatel (žalobce) vylíčí v návrhu (žalobě).V poměrech projednávané věci by bez dovolatelkou požadovaného určení bylo (s ohledem na již v návrhu rozvedená tvrzení) její právní postavení (zjevně) nejistým, přičemž nemá k dispozici jiný právní prostředek, jehož prostřednictvím by mohla účinněji hájit svá práva (k otázce naléhavého právního zájmu srov. za mnohá rozhodnutí např. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. , ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. , či ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 107/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; ve vztahu k řízení o určení členství v obchodní korporaci srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2021, sp. zn. ).

[7] Tvrdí-li dovolatelka, že je společnicí společnosti, a to za situace, kdy ji společnost za svého společníka nepovažuje a jako se svým společníkem s ní nejedná (přičemž osoba od dovolatelky odlišná o sobě tvrdí, že je – ohledně podílu, který podle přesvědčení dovolatelky náleží jí – společníkem), má naléhavý právní zájem na určení, že je společnicí společnosti.

[8] Odvolací soud správně (v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu) uzavřel, že jednala-li navrhovatelka dne 6. 5. 2002 při udělení (podpisu) plné moci [jíž měla zmocnit A. K. (dále též jen „A. K.“) „k úkonům souvisejících se založením společnosti“] v duševní poruše, která ji činila k tomuto právnímu úkonu neschopnou (jak vyplynulo ze skutkových zjištění soudů, jež přezkumu dovolacího soudu nepodléhají), je (tato) plná moc neplatným právním úkonem ( , , ve znění do 31. 12. 2013, dále též jen „obč. zák.“ a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 10. 2019, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 65/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

[9] Závěr o neplatnosti plné moci v poměrech projednávané věci neodporuje (na rozdíl od situace, již Nejvyšší soud posuzoval v posledně označeném rozhodnutí) smyslu a účelu ustanovení § 38 odst. 2 obč. zák., jímž je (především) ochrana osob s duševním postižením. Nelze totiž přehlížet, že s postavením společníka společnosti s ručením omezeným (jímž se dovolatelka měla stát na základě jednání zmocněnkyně podle dotčené plné moci) jsou spojeny nemalé povinnosti, především pak povinnost splatit vklad (k níž se zakladatel zavazuje ve společenské smlouvě) a v případě společnosti v projednávané věci taktéž povinnost podílet se na financování zamýšlené koupě nemovitosti. V okamžiku udělení plné moci tudíž nešlo o právní úkon, který by byl jednoznačně ve prospěch dovolatelky a prost jakýchkoliv rizik. Jinak řečeno, šlo o právní úkon, který byl způsobilý negativně zasáhnout do právního postavení dovolatelky. Současně pak platí, že závěr o jeho neplatnosti (s ohledem na okolnosti projednávané věci) nezasáhl nepřiměřeně do právní jistoty třetích osob (touto neplatností dotčených).

[10] Jednala-li (následně) A. K. (při uzavírání společenské smlouvy) za dovolatelku na podkladě neplatné plné moci (přičemž ze skutkových zjištění se nepodává, že by dovolatelka takové jednání dodatečně bez zbytečného odkladu schválila), jednala jako nezmocněný jednatel (osoba bez zástupčího oprávnění),a její jednání dovolatelku (v souladu s § 33 odst. 2 obč. zák.) neváže (k problematice nezmocněného jednatele srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. ). Navrhovatelka se (na podkladě uvedeného právního úkonu) společnicí společnosti stát nemohla (nestala).

[11] Dovolatelce lze přisvědčit, že skutkové okolnosti projednávané věci naznačují, že ostatní osoby podílející se na založení společnosti a následné koupi nemovitosti zneužily dovolatelku k tomu, aby vyhověly zásadám prodeje bytových domů se 4 a více byty ve vlastnictví Hlavního města Prahy. Nicméně obranou proti takovému jednání není návrh, jímž by mělo být – za současného popření smyslu a účelu § 38 odst. 2 obč. zák. – deklaratorně určeno, že dovolatelka je společnicí společnosti vlastnící 50% podíl. Vznikla-li dovolatelce jednáním dalších osob jakákoliv újma, mohla (a měla) se domáhat její náhrady.

[12] Výrok o nákladech řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. 4. 2022

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu